close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vybavení a výstroj

Bezpečnostní a ochrané vybavení jezdce

2. března 2010 v 16:38 | Elis

○○ Bezpečnost ○○

Pokud se rozhodnete jezdit v solidním jezdeckém klubu nebo oddílu, dostanete pravděpodobně seznam (nebo alespoň ústní doporučení), co všechno byste měli na jezdeckou hodinu mít na sobě. Postačí vám pohodlné tepláky (takové, o kterých víte, že předejdete nepříjemným odřeninám a opruzeninám), tričko a boty s rovnou podrážkou. Důležitými prvky výbavy jsou ale také takzvané ochranné pomůcky, jejichž význam a rozdíly mezi nimi by vám měl osvětlit následující článek.

Helma

Na koni není radno zbytečně riskovat, nikdo nestojí o otřes mozku místo romantické vyjížďky, proto si opatřete jezdeckou helmu, která vám bude správně sedět - při zatřesení hlavou by neměla padat ani se nikam sesouvat. Dnes je na trhu velké množství helem a přileb, které jsou vzadu opatřeny posuvným páskem nebo kolečkem, kterým jednoduše nastavíte svoji velikost. Některé helmy mají i chránič brady, je ale nutno posoudit, zda vám nebude při ježdění vadit. Na helmě se nevyplatí šetřit, zvlášť pro děti, kvalitní helmu seženete již od 1 200 Kč.

Vesta vs. páteřák

Mnoho jezdců se shoduje v tom, že bez vesty nejezdí na koni ani v kroku. Pro děti je vesta skoro nezbytnou. Musí ovšem dobře padnout, problém nejčastěji bývá v moc dlouhém zadním dílu nebo šíři (na útlá dětská ramínka). Proti vestě stojí chránič páteře, který nebyl primárně tvořen pro jezdecký sport a má chránit především a jenom páteř. Vesta naopak potřebné atesty pro jezdectví má, jenže prvoplánově chrání spíš žebra a zabraňuje tělu se nepřirozeně skroutit. Jednoduše řečeno - vesta vás donutí sedět (a padat) rovně. V létě se pod ní budete dost potit, ale v pohybu by vás moc omezovat neměla.

Ceny bezpečnostních vest se pohybují od 1 600 do 6 000 Kč, ceny páteřních chráničů od 1 000 do 2 500 Kč.

Bezpečnostní třmeny

Pojistné bezpečnostní třmeny jsou určené hlavně pro děti. Jejich vnější strana není kovová, ale je opatřena gumičkou, která se má v případě vzpříčení nohy ve třmenu uvolnit a zabránit tak zranění.

Do třmenů si také můžete pořídit gumové protiskluzové podložky, které se vyplatí hlavně v zimě a při špatném počasí.

Jízda na silnici a v noci

Užitečnou pomůckou při jízdě na silnici jsou reflexní pásky, vesty a také síťované deky. Povinností jezdce je označit se, stejně jako cyklista, světly: "...Za snížené viditelnosti musí být jezdec na zvířeti označen na levé straně neoslňujícím bílým světlem viditelným zepředu a červeným neoslňujícím světlem zezadu.... Od soumraku do svítání je zakázáno užívat k jízdě na zvířatech a k vedení zvířat silnice I. nebo II. třídy..."
V šeru vás vůbec nemusí být vidět, chraňte proto sebe, svého koně i řidiče.
Oboustranně viditelnou svítilnu seženete za 100 Kč, jeden pár reflexních pásků za 90 Kč, vestu za 300 Kč, síťovanou bederní deku pro koně za 550 Kč.




Chapsy

Chapsy nijak nezachrání vaše nohy před zlomeninou. Usnadní vám ale správné postavení holeně a zabrání odřeninám. Cena minichapsů se pohybuje kolem 800 Kč, dlouhých westernových pak kolem
2 000 Kč.

!! KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !! :

Jezdecké rukavice

21. září 2009 v 18:09 | Mája
Jezdecké rukavice musí být z pevného materiálu, neboť během používání musí odolávat vlhku, koňskému potu a špíně. Jezdecké rukavice se vyrábějí z vlny,plátna,kůže nebo z kombinace těchto materiálů. Během některých soutěží mohou být předepsány bílé jezdecké rukavice. Rukavice mají ze spodní strany protiskluzový povrch, aby jezdci nevyklouzávaly z rukou otěže.
Cena: Přibližně od 100 Kč

Jezdecké boty

21. září 2009 v 18:04 | Mája
Jezdecké boty jsou většinou kožené,ale k dostání jsou také gumové. Jezdecké boty musí dobře sedět. Holeň jezdecké boty končí těsně pod kolenem.Musí mít nízký podpatek, aby se zabránilo proklouznutí nohy skrz třmen. Pomocí speciálních nazouvacích háků si můžeme snadněji navléknout kožené jezdecké boty. Pro zouvání jezdeckých bot používáme zouvák. Existují také nízké jezdecké boty nazývané pérka,které se snadněji nazouvají i zouvají.
Cena: Přibližně od 1000 Kč výš,podle kvality...

Oblečení na soutěže

21. září 2009 v 18:02 | Mája
Soutěžní oblečení v sobě představuje určitou míru etikety, jako je například barva jezdeckých kalhot nebo jezdeckého šátku, který se nosí s určitým sakem. Součástí soutěže je i to, abyste vypadali elegantně a upraveně - vy i váš kůň.
Základní oblečení
Kvalitní bavlněné tričko je prodyšné a je vhodné pro každodenní trénink. Měli byste nosit barevné jezdecké kalhoty, ale pro trénink není sladění až tak důležité.
Oblečení pro drezuru

Pro drezurní soutěže byste na sobě měli mít drezurní sako, které bude ladit s vaším cylindrem nebo helmou. Dále byste měli mít čistě bílé jezdecké kalhoty a bílé jezdecké rukavice. Samozřejmostí jsou také vyleštěné vysoké jezdecké boty.
Oblečení pro Cross-Country
Pro překážkové závody je povinná ochranná vesta, kterou můžete sladit s barvou košile nebo přilby.

Reflexní odznaky

27. května 2009 v 17:50 | Mája
Reflexsní odznaky
Přestože je lepší ve tmě nebo při špatné viditelnosti nejezdit, někdy je to nevyhnutelné. V takových případech musíte zajistit, abyste pro ostatní účastníky dopravního provozu byli vidět. Kromě povinných bateriích na třmenech je dobré používat reflexní vestu. Kolem končetin koně lze omotat reflexní pásky, které jsou velmi účinné.

Rouška

24. dubna 2009 v 14:48 | Mája
Ω K ČEMU SLOUŽÍ?
Rouška slouží koním hned několika způsoby. Jednak zabraňuje, aby jim na oči létaly mouchy (rouška síťovaná) a jednak slouží koním, co mají citlivější zrak (rouška látková) a není žádoucí, aby byli vystaveni přímému dennímu světlu.

Ω JAK SE APLIKUJE?
Rouška je většinou na suchý zip a má díru nebo rovnou dvě "čabrakové" díry na uši. Zapíná se pod hrdlem.

Ω K DOSTÁNÍ V ...
V každém obchodě s koňkými potřebami. Dá se taktéž ušít.

Ω PŘIBLIŽNÁ CENA
Cca 150 Kč.

Ω Při kopírování uveď zdroj! Ω

Popis Postroje

21. března 2009 v 9:58 | Mája
Chomoutový postroj
Poprsní postroj

Popis uzdy

21. března 2009 v 9:51 | Mája
1. Nátylník
2. Podhrdelník
3. Lícnice stihlová
4. Lícnice páková
5. Udidlo stihlové
6. Udidlo pákové
7. Otěž stihlová
8. Otěž páková
9. Nánosník
10. Čelenka

Popis sedla

20. března 2009 v 20:47 | Mája
1. Přední rozsocha
2. Sedlová komora
3. Kolenní opěrky
4. Velká bočnice
5. Malá bočnice
6. Sedlové polštáře
7. Zadní rozsocha
8. Posedlí

Popis uzdečky

20. března 2009 v 20:42 | Mája

1. Čelenka
2. Nánosník
3. Nánosní řemínek
4. Nátylník
5. Podhrdelník
6. Lícnice
7. Otěž
8. Udidlo

Druhy podkov

9. března 2009 v 9:56 | Mája
istě není třeba vysvětlovat, co podkova je. Ale co se na ni podívat blíž?
Podkovy se vyrábějí většinou z oceli, hliníku, slitin, nebo zgumy a plastů. Ke kopytu se připevňují tzv. podkováky, hřebíky z měkčího materiálu, které mají obdélníkovou hlavu a velmi ostrou špičku. Existují však i nalepované podkovy.
Kdysi, v antice, se podkovy z lýka dokonce pouze přivazovaly - říkalo se jim hipposandály (z řec. hippos - kůň a sandalion - lehká obuv, sandály).
Podkova hlavně chrání před opotřebováním kopyt, namáháním šlach a rizikem uklouznutí, ale slouží i jako ortopedická pomůcka k nápravě defektů kopyt nebo celkově nohou. Aby splnila svou funkci, měla by se v rozmezí 4 až 6 týdnů pravidelně kontrolovat.
Výhody a nevýhody kování viz článek Kovat, či nekovat...

Jak podkova vypadá

Velikost podkovy určuje šířka kopyta, její druh (viz dále) zase to, k čemu je kovaný kůň používán.
- malá podkova: vnější obvod nepřesahuje 330 mm
- střední podkova: s obvodem 420 mm
- velké podkovy: s obvodem větším než 420 mm

Šířka podkovy je vzdálenost mezi vnějším a vnitřním okrajem podkovy a stejně jako u velikosti může být různá podle tvaru kopyta nebo jeho zdravotního stavu. Výšku ovlivňuje druh podkovy, tvar zase tvar kopyta. Podkova obvykle váží od 35 dkg do 1,5 kg.

Části:

- přední část a dvě ramena, která jsou tvořena dvěma postranními a patkovými částmi
- na spodní straně je rýha s dírami propodkováky; nemá vliv na samotnou podkovu, ale pokud se neudělá přesně, může ji znehodnotit nebo poškodit kopyto
- čapka, což je výběžek vykovaný z předního okraje podkovy (případně z bočních okrajů), který zabraňuje jejímu posunutí dozadu
- ozuby: mohou být, ale nemusí; slouží k nadzvednutí zadní části kopyta; na zimu ostré, na léto tupé
o vykované
o vyměnitelné - šroubovací, nebo zastrkávací
- hmatec: stejně jako ozub není u všech podkov; hranol se dvěma hroty, je na spodní straně kopyta; může být zastrkovací, šroubovací anebo připevněný pomocí závlaček či háčků

Druhy podkov

  • pantoflice - základní druh podkovy, nemá ozuby ani hmatce a plátky; kopyto se zvedá jen o výšku podkovy; účel: snížit riziko uklouznutí, namáhání šlach; jezdečtí a kočároví koně
    • těžká pantoflice - má zhruba o jednu třetinu zvýšené zadní části ramen; nevýhoda: hodně zatěžuje nohy koně; tažní koně
    • pantoflice s výřezem - dostihová, s malým vyhloubením vpředu (čapka)
    • strouhavky - používají se u koní, kteří se strouhají
  • stíhavky - zadní nohy; koně, kteří se stíhají (= nepravidelný chod, zadní nohy zraňují přední) nebo skokani (částečné stíhavky)
  • podkovy s hmatcem - kratší ramena, ozuby; těžký tah
  • zámková podkova - speciální přepážka, která spojuje obě patkové části podkovy; u onemocnění a úrazů kopyta (např. rozštěp)
  • ozubové, šroubové
  • půlměsíček - pro koně na travnaté ploše
  • měsíčkovitá podkova - poloviční, otvory pro podkováky
  • krycí podkova - plocha podkovy plná, chrání šlapadlo (například po úrazech)


Podkovy se mohou jinak dělit:


- podle použití: pro koně tažné, sportovní, dostihové, jezdecké, kočárové, pro skokany, klusáky...
- podle ročního období: zimní, letní
- podle druhu kování: za studena (připravena předem), za tepla (tvaruje se na místě)

Podkova

Druhy westernových udidel

8. března 2009 v 9:52 | Mája
Ve westernovém ježdění se udidla rozdělují na dva základní typy - jednoduché stihlové udidlo (snaffle bit) a pákové udidlo (curb bit). Oba typy udidel je možno na trhu sehnat ve velkém množství tvarů, materiálů, šířek i velikostí. Nabídka se neustále modernizuje, proto se bude následující popis udidel týkat nejzákladnějších typů
.

I. Lomené stihlové udidlo (Snaffle bit)

Jedná se o základní typ udidla používaný při obsedání koně i pozdější jemné práci. Snaffle je hladké udidlo s lomeným udítkem. Zakončení může být kulaté, oválné nebo déčkové.
Udidlo je vyrobeno z mnoha různých materiálů, je nutné vyzkoušet, který bude koni nejvíce vyhovovat. Moderním trendem je kombinace oceli s mědí, která podporuje slinění koně. Udidla je možno sehnat v mnoha různých šířkách. Obecně platí, že čím je udidlo užší, tím je ostřejší. Naopak, přehnaně široké udidlo může koni, obzvláště staršímu, v hubě překážet.
Lomené stihlové udidlo působí přímým tlakem na koutky koně. Vyvíjíme-li určitý tlak na koutek koně, stejně velký tlak na koutek i působí. Síla se nepřenáší ani nerozkládá. Pravá ruka působí na pravý koutek, levá na levý. Lomené stihlo se používá k vedení na obou otěžích.
snaffle.jpg

II. Páková udidla (Curb bit)


Pákové udidlo se liší od stihlového tlakovým působením. Páka by měla sloužit ke zjemnění pomůcek rukama. Udidlo působí na jazyk a dásně koně, podbradní řemínek tlačí na bradu a jemný tlak je vyvíjen i na týl koně. Udidlo umožňuje nepřímé vedení jednou rukou, nazvané neckreining.
Podle délky ramen se páková udidla rozdělují:
1. Short-shank (krátká)
2. Middle-shank (středně dlouhá)
3. Long-shank (dlouhá)- největší pákový efekt na hubu koně
Ostrost pákového udidla je podmíněna délkou ramen, pevností, šířkou můstku a utažením podbradního řemínku.


Lomené pákové udidlo s otočnými rameny (Argentina snaffle)

Lomené pákové udidlo může být vhodným přechodem mezi lomeným stihlem a pákovým udidlem. Důležité je citlivé působení ruky, protože při špatném zacházení může být účinek udidla velmi nepříjemný pro koně.
Udidlo se skládá z lomeného udítka, dvou otočných ramen a podbradního řemínku.
U lomeného pákového udidla má kůň větší možnost pracovat s udidlem, snadněji se uvolní v hubě a sliní.
Lomené pákové udidlo s otočnými rameny je vhodné užívat při minimálním pohybu otěží. Při zatažení za otěže se tlak rozloží po dolní čelisti koně.
argentina snaffle.jpg

Pevné pákové udidlo s můstkem a krátkými otočnými rameny (Sweatwater)

Pevné pákové udidlo s můstkem se doporučuje použít, pokud koni nevyhovuje lomené pákové udidlo. Udidlo je hladké s nízkým širokým můstkem uprostřed udítka. Můstek nechává dostatek místa pro jazyk koně. Je důležité dodržovat délku podbradního řetízku! Základním pravidlem je, že mezi bradu koně a řetízek by se měly vejít dva prsty. Kdyby byl řetízek moc utažený, udidlo bude tlačit na dásně.
Působení udidla je stejné jako u lomeného pákového.
sweatwater.jpg

Lomené pákové udidlo s krátkými otočnými rameny (Billy Allen)

Udidlo tohoto typu je všestranně využitelné. Jezdci sahají pro tento typ obzvláště, je-li potřeba pracovat na rovnání a ohebnosti koně na obě strany.
Udítko je rovné s válečkem uprostřed, který umožňuje otáčení ramen nezávisle na sobě. Jezdec může díky tomu pracovat se slabší stranou koně. Při rovnoměrném rozložení tlaku do obou otěží se váleček zablokuje a udidlo působí jako pevné. Udidlo není vhodné používat u koní s citlivým jazykem. Váleček má větší průměr než zbytek udítka, tím klade neustálý tlak na jazyk.

Pevné pákové udidlo se středním můstkem a otočnými středně dlouhými rameny (Grazer)

Grazer je značně ostré udidlo, které může používat pouze zkušený jezdec na dobře přiježděného koně, kterému stačí jemný tlak. Udidlo je pevné s můstkem, který se nedotýká patra. Ramena jsou delší, zalomená směrem dozadu, což mírní působení ruky jezdce. Síla tlaku závisí na utažení podbradního řemínku.
grazer.gif

Pevné pákové udidlo se středním můstkem a pevnými, esovitě prohnutými rameny (Esko)

Esko je vhodné používat pro srovnání nestejnoměrného působení otěží. Začátečník, který s tím má problémy, může pomocí esko udidla srovnat své nedostatky. Jako u všech pákových udidel je nutné citlivé vedení koně a připravenost koně na ostřejší udidlo.
Esko dodává nervóznějším koním pocit jistoty, protože je nepohyblivé.
esko.gif

Dámská sedla a jejich vývoj

8. března 2009 v 9:51 | Mája
Každý, kdo kdy viděl nějaký historický film, si mohl povšimnout, že dámy v jezdeckých kostýmcích s širokou sukní, drobnými cylindry a bičíkem v ruce sedí na koni tak trochu jinak. Chvíli o ně máte i strach, aby z koně nespadly. Jsou poněkud zkroucené, ale i tak se snaží vypadat nonšalantně. Pak zjistíte, že na koni vlastně sedí bokem, i když jejich ramena jsou stočena dopředu. Napadne vás, proč si na toho koně nesednou normálně? To by ovšem pod sebou nesměly mít speciální dámské sedlo, sukni až po kotníky a přísný dohled inkvizice.
Historie dámských sedel sahá zhruba do 9.st.n.l. Do té doby jezdily ženy výhradně v kočárech nebo obkročmo jako muži. Období středověku však rozhodně nepatřilo k nejmírumilovnějším. Církevní kodexy byly jasné. Vedle nepokradeš, nesesmilníš, nezabiješ apod., vzniklo mnoho dalších ustanovení. Nejedno se také týkalo postavení žen ve společnosti. Pro církev bylo naprosto nepřijatelné, aby ženy jezdily obkročmo jako muži. Byl to snad jakýsi výraz nemorálnosti? V té době zřejmě ano. A tak vznikla dámská sedla, díky kterým mohly dámy jezdit s nohama cudně u sebe a sukničkami pěkně narovnanými.
dámská sedla.png
Boční sedla pro dámy byla zpočátku pro jízdu prakticky nepoužitelná. Tvořil je plochý polstrovaný polštář, který byl opatřen opěrkou pro nohy, vyrobenou ze dřeva nebo kovu (tzv. planchett - od toho planchettové sedlo). Dáma takto seděla přímo bokem k ose trupu koně, a tudíž jej prakticky nemohla ovládat. Většinou musela mít po ruce vodiče, který její "čtyrnohý vůz" řídil. Ve čtrnáctém století pak toto sedlo nechala upravit dcera Karla IV. Anna Lucemburská, když na něj nechala namontovat jeden výstupek, jehož se mohla jezdkyně chytit. Výrazně praktičtější bylo tzv. tandemové sedlo, které se skládalo z klasického mužského sedla a sedla bočního. V praxi to vypadalo tak, že muž byl posazen obkročmo blíže ke krku koně, za ním bokem seděla dáma na svém polštářovém sedle a rukama objímala pas jezdce.
Revolucionářkou v dámských sedlech se však stala v 16.st. Kateřina Medici. Jelikož dámské sedlo do té doby neumožňovalo, aby žena s koněm klusala, cválala či jej nějak smysluplně řídila, nechala Kateřina na přední část sedla nainstalovat jakousi U vidlici skládající se z dvou rohů, do které jezdkyně prostrčila pravou nohu. Tím se noha ocitla v ostrém úhlu a výše než noha levá. To umožnilo jezdkyni se čelně natočit k řízení koně a ovládat ho. Přesto ale byla poloha dámy nepřizpůsobena ke skákání jejího čtyřnohého partnera.
To se změnilo v 19.st., kdy Francouz Jules Charles Pellier se rozhodl dámské sedlo posunout opět o něco dál. Pomáhal mu s tím např. i lovčí Buckley Thomas Aldaker, který utržil zranění, které mu znemožňovalo jízdu obkročmo, a musel tím pádem "přesedlat na dámsko". Vznikla tedy tzv. skoková hlava. K U vidlici přibyla opěrka nad levým stehnem, o kterou se mohla jezdkyně zapřít v případě, že by ji kůň katapultoval při skoku ze sedla pryč. Nic už tedy nebránilo dámám se plně věnovat pravému jezdectví. V průběhu několika let byla ještě U vidlice předělána na jeden spodní opěrný roh, který bohatě k ježdění stačil. Druhý horní roh, tvořící vidlici, totiž pouze překážel. V této formě existuje dámské sedlo v různých variacích až dodnes, i když většina žen preferuje spíše už klasickou jízdu obkročmo. Přes veškerou eleganci je totiž dámské sedlo poměrně nepohodlné, je velice obtížné, ba skoro nemožné, v něm s koněm lehce vyklusávat apod. Na druhou stranu, pokud jste opravdu dobří, kůň vás ze svého hřbetu jen tak nevyhodí.
Nic na plat, ale inkvizice je pryč, dlouhé róby také, a tak si většina žen nechá tento "luxus" ujít. Nicméně existují i spolky, které dodržují tradici dámských sedel dodnes. Pokud tedy občas půjdete na procházku a na louce uvidíte dámy v dlouhých róbách sedící bočmo, nebojte se, nepropadli jste se o několik století zpět, jen jste našli někoho, kdo na svého "koníčka" jde trochu jinak.

Bezpečnostní a ochrané vybavení jezdce

4. března 2009 v 9:57 | Mája
Pokud se rozhodnete jezdit v solidním jezdeckém klubu nebo oddílu, dostanete pravděpodobně seznam (nebo alespoň ústní doporučení), co všechno byste měli na jezdeckou hodinu mít na sobě. Postačí vám pohodlné tepláky (takové, o kterých víte, že předejdete nepříjemným odřeninám a opruzeninám), tričko a boty s rovnou podrážkou. Důležitými prvky výbavy jsou ale také takzvané ochranné pomůcky, jejichž význam a rozdíly mezi nimi by vám měl osvětlit následující článek.


Helma

Na koni není radno zbytečně riskovat, nikdo nestojí o otřes mozku místo romantické vyjížďky, proto si opatřete jezdeckou helmu, která vám bude správně sedět - při zatřesení hlavou by neměla padat ani se nikam sesouvat. Dnes je na trhu velké množství helem a přileb, které jsou vzadu opatřeny posuvným páskem nebo kolečkem, kterým jednoduše nastavíte svoji velikost. Některé helmy mají i chránič brady, je ale nutno posoudit, zda vám nebude při ježdění vadit. Na helmě se nevyplatí šetřit, zvlášť pro děti, kvalitní helmu seženete již od 1 200 Kč.

Vesta vs. páteřák

Mnoho jezdců se shoduje v tom, že bez vesty nejezdí na koni ani v kroku. Pro děti je vesta skoro nezbytnou. Musí ovšem dobře padnout, problém nejčastěji bývá v moc dlouhém zadním dílu nebo šíři (na útlá dětská ramínka). Proti vestě stojí chránič páteře, který nebyl primárně tvořen pro jezdecký sport a má chránit především a jenom páteř. Vesta naopak potřebné atesty pro jezdectví má, jenže prvoplánově chrání spíš žebra a zabraňuje tělu se nepřirozeně skroutit. Jednoduše řečeno - vesta vás donutí sedět (a padat) rovně. V létě se pod ní budete dost potit, ale v pohybu by vás moc omezovat neměla.
Ceny bezpečnostních vest se pohybují od 1 600 do 6 000 Kč, ceny páteřních chráničů od 1 000 do 2 500 Kč.

Bezpečnostní třmeny

Pojistné bezpečnostní třmeny jsou určené hlavně pro děti. Jejich vnější strana není kovová, ale je opatřena gumičkou, která se má v případě vzpříčení nohy ve třmenu uvolnit a zabránit tak zranění.
Do třmenů si také můžete pořídit gumové protiskluzové podložky, které se vyplatí hlavně v zimě a při špatném počasí.


Jízda na silnici a v noci

Užitečnou pomůckou při jízdě na silnici jsou reflexní pásky, vesty a také síťované deky. Povinností jezdce je označit se, stejně jako cyklista, světly: "...Za snížené viditelnosti musí být jezdec na zvířeti označen na levé straně neoslňujícím bílým světlem viditelným zepředu a červeným neoslňujícím světlem zezadu.... Od soumraku do svítání je zakázáno užívat k jízdě na zvířatech a k vedení zvířat silnice I. nebo II. třídy..."
V šeru vás vůbec nemusí být vidět, chraňte proto sebe, svého koně i řidiče.
Oboustranně viditelnou svítilnu seženete za 100 Kč, jeden pár reflexních pásků za 90 Kč, vestu za 300 Kč, síťovanou bederní deku pro koně za 550 Kč.


Chapsy

Chapsy nijak nezachrání vaše nohy před zlomeninou. Usnadní vám ale správné postavení holeně a zabrání odřeninám. Cena minichapsů se pohybuje kolem 800 Kč, dlouhých westernových pak kolem
2 000 Kč.
 
 

Reklama