close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Odborné články a rady

Jak vybrat správné sedlo

4. března 2010 v 15:30 | Mája

○Jak vybrat správné sedlo

Sedlo je základní pomůcka pro jízdu na koni, a jelikož musí být pohodlné jak pro jezdce tak pro koně, není nic důležitějšího, než správný výběr. Existuje mnoho typů sedel a pokud se rozhodneme pro určitý styl ježdění, měli bychom mít sedlo navržené právě pro námi zvolenou jezdeckou disciplínu. Obecně ale platí, že pro začátečníky je nejlepší sedlo určené pro všestrannost, protože je hluboce vykrojené a umožňuje tak jistější sed. Některá sedla jsou tedy vyrobena pro speciální účely jako je například western či dostihy, jiná jsou pro určitý styl přizpůsobena, například drezurní sedlo.

○Proč je výběr tak důležitý?

Nové sedlo zkoušíme na koni bez dečky, protože nejdůležitější je, aby zvolené sedlo sedělo právě koni. Díky špatnému výběru může totiž kůň (ale i jezdec) trpět otlaky, navíc jezdci bývá znemožněn správný sed. Na trhu v České republice je k dostání spousta sedel, jejichž kvalita se ale liší. Při nákupu se tedy řídíme osvědčenou značkou, nebo radou zkušeného odborníka. Cenová relace se samozřejmě různí, hodně záleží na tom, zda je sedlo úplně nové, nebo ho kupujeme přes inzerát. Dnes není problém nové sedlo zakoupit přes internet, ceny bývají někdy i výhodnější. Dále můžeme využít nabídku postrojů a pomůcek na výstavách s koňskou tématikou, firmy zde většinou nabízí své zboží levněji.
Níže uvedené body popisují části sedla, které by měly nákup ovlivnit asi nejvíce.

○Tvar sedla

Tvar sedla je dán kostrou, která musí být správně vyrobena. Dnes se nejčastěji používá kostra, jež má na spodní straně dva kusy lehké oceli, které zvyšují její pružnost. Pokud nám sedlo upadne, měli bychom kostru pořádně zkontrolovat, protože při pádu může snadno dojít ke zlomení kostry. Tuto závadu by měl opravit pouze odborník a do té doby bychom neměli sedlo používat. Kostra bývá pošita režným plátnem a kůží.

○Sedlová poduška

Na hřbetě koně spočívá sedlová poduška, která se vyrábí z plsti nebo se vycpává vlnou. Díky podušce je váha jezdce rovnoměrně rozložena na celém hřbetě a je soustředěna především na části s dobrým osvalením, a tak síla koně není nijak omezena a nedojde ani k otlačení.

○Sedlová podložka

Jako doplněk k podušce je dobré na hřbet koně umístit ještě sedlovou podložku, aby se otlakům zabránilo úplně. Poslední dobou se začaly používat gelové podložky, které napravují drobné nedostatky v poloze sedla a také šetří hřbet koně, avšak je to poměrně drahá záležitost. Funkci sedlové podložky bohatě zastoupí i obyčejné prostěradlo, velikost upravíme adekvátně ke tvaru sedla a sešijeme dohromady.

○Podbřišník

Velice důležitou součástí je podbřišník, který vlastně drží sedlo na místě. Nutností jsou pravidelné kontroly, zda není poškozen či koni nezpůsobuje otlačení. Nejčastěji jsou k dostání tři typy, a to podbřišník popruhový, kožený či nylonový. Nylonový podbřišník je asi nejlepší, jelikož se skládá z provázků, díky kterým je více pružný a navíc umožňuje pokožce volně dýchat. Bezpečnost podbřišníku je jištěna dvěma popruhy.

○Třmeny

Při výběru třmenů musíme na bezpečnost dbát také. Platí, že při našlápnutí má být na nejširším místě podrážky rezerva zhruba 12 mm, u dětí je doporučováno 10 mm, aby při pádu nedošlo k zaklínění nohy ve třmenu, což je velice nepříjemné a nebezpečné. Pro malé děti či začínající jezdce jsou vhodné bezpečnostní třmeny. Ty jsou navrženy tak, aby se z nich při pádu noha uvolnila. Pro větší stabilitu nohy můžeme do třmenu vsunout gumové vložky.

!! KOPÍRUJ POUZE SE ZDROJEM !! :

Jak vybrat správné sedlo

11. února 2009 v 21:42 | Mája

Jak vybrat správné sedlo


Sedlo je základní pomůcka pro jízdu na koni, a jelikož musí být pohodlné jak pro jezdce tak pro koně, není nic důležitějšího, než správný výběr. Existuje mnoho typů sedel a pokud se rozhodneme pro určitý styl ježdění, měli bychom mít sedlo navržené právě pro námi zvolenou jezdeckou disciplínu. Obecně ale platí, že pro začátečníky je nejlepší sedlo určené pro všestrannost, protože je hluboce vykrojené a umožňuje tak jistější sed. Některá sedla jsou tedy vyrobena pro speciální účely jako je například western či dostihy, jiná jsou pro určitý styl přizpůsobena, například drezurní sedlo.


Proč je výběr tak důležitý?

Nové sedlo zkoušíme na koni bez dečky, protože nejdůležitější je, aby zvolené sedlo sedělo právě koni. Díky špatnému výběru může totiž kůň (ale i jezdec) trpět otlaky, navíc jezdci bývá znemožněn správný sed. Na trhu v České republice je k dostání spousta sedel, jejichž kvalita se ale liší. Při nákupu se tedy řídíme osvědčenou značkou, nebo radou zkušeného odborníka. Cenová relace se samozřejmě různí, hodně záleží na tom, zda je sedlo úplně nové, nebo ho kupujeme přes inzerát. Dnes není problém nové sedlo zakoupit přes internet, ceny bývají někdy i výhodnější. Dále můžeme využít nabídku postrojů a pomůcek na výstavách s koňskou tématikou, firmy zde většinou nabízí své zboží levněji.
povesena sedla moc.jpg
Níže uvedené body popisují části sedla, které by měly nákup ovlivnit asi nejvíce.

Tvar sedla

Tvar sedla je dán kostrou, která musí být správně vyrobena. Dnes se nejčastěji používá kostra, jež má na spodní straně dva kusy lehké oceli, které zvyšují její pružnost. Pokud nám sedlo upadne, měli bychom kostru pořádně zkontrolovat, protože při pádu může snadno dojít ke zlomení kostry. Tuto závadu by měl opravit pouze odborník a do té doby bychom neměli sedlo používat. Kostra bývá pošita režným plátnem a kůží.

Sedlová poduška

Na hřbetě koně spočívá sedlová poduška, která se vyrábí z plsti nebo se vycpává vlnou. Díky podušce je váha jezdce rovnoměrně rozložena na celém hřbetě a je soustředěna především na části s dobrým osvalením, a tak síla koně není nijak omezena a nedojde ani k otlačení.

sedlo.JPG


Sedlová podložka

Jako doplněk k podušce je dobré na hřbet koně umístit ještě sedlovou podložku, aby se otlakům zabránilo úplně. Poslední dobou se začaly používat gelové podložky, které napravují drobné nedostatky v poloze sedla a také šetří hřbet koně, avšak je to poměrně drahá záležitost. Funkci sedlové podložky bohatě zastoupí i obyčejné prostěradlo, velikost upravíme adekvátně ke tvaru sedla a sešijeme dohromady.

Podbřišník

Velice důležitou součástí je podbřišník, který vlastně drží sedlo na místě. Nutností jsou pravidelné kontroly, zda není poškozen či koni nezpůsobuje otlačení. Nejčastěji jsou k dostání tři typy, a to podbřišník popruhový, kožený či nylonový. Nylonový podbřišník je asi nejlepší, jelikož se skládá z provázků, díky kterým je více pružný a navíc umožňuje pokožce volně dýchat. Bezpečnost podbřišníku je jištěna dvěma popruhy.

Třmeny

Při výběru třmenů musíme na bezpečnost dbát také. Platí, že při našlápnutí má být na nejširším místě podrážky rezerva zhruba 12 mm, u dětí je doporučováno 10 mm, aby při pádu nedošlo k zaklínění nohy ve třmenu, což je velice nepříjemné a nebezpečné. Pro malé děti či začínající jezdce jsou vhodné bezpečnostní třmeny. Ty jsou navrženy tak, aby se z nich při pádu noha uvolnila. Pro větší stabilitu nohy můžeme do třmenu vsunout gumové vložky.

Péče o sedlo

Pokud o sedlo správně pečujeme a pravidelně ho kontrolujeme, může v dobrém stavu vydržet i deset let. Proto je také velmi důležitá kostra sedla, jelikož další části jako je například podbřišník nebo třmeny, můžeme dle potřeby vyměnit. Záleží na materiálu, z kterého je sedlo vyrobeno. Nemělo by být uloženo v příliš vlhké chladné místnosti nebo vystaveno povětrnostním vlivům. Aby kůže zůstala měkká, je dobré ji pravidelně potírat slabou vrstvou oleje. Co se týká podbřišníku, sedlové podušky i podložky, tyto části můžeme bez obav prát v pračce. Může se stát, že se nějaká část sedla roztrhne, což většinou platí u třmenových řemenů či podbřišníku. Doporučuji raději sedlo odnést k opravě odborníkovi, který vadu odstraní a většinou také poradí, jak se o sedlo správně starat.

Začínáme jezdit....

11. února 2009 v 21:35 | Mája

Začínáme jezdit

Není nikdy pozdě na to, naučit se jezdeckému umění. Začít se dá v podstatě kdykoliv, ale jako u každého sportu i zde platí - čím dříve, tím lépe. Děti bývají ohebnější většinou i učenlivější, ale zase na rozdíl od dospělých si neuvědomují riziko úrazu. Klíčem k tomu, jak se naučit správně jezdit, je vzájemná důvěra. Jezdec musí věřit ve své schopnosti a kůň musí důvěřovat jezdci. Jediný způsob, jak této rovnováhy může začátečník dosáhnout, je najít dobrého instruktora, který ho naučí chovat se v sedle i mimo něj přirozeně a klidně.

Jak vybrat vhodnou jízdárnu


Pamatujte především na to, že hodiny strávené u koní vás mají těšit, nevybírejte proto instruktora, který svým chováním pouští hrůzu - pokud totiž nejste dostatečně odhodláni, takový trenér vás může klidně odradit. Samozřejmě hledání není snadné, přístup a vzdělání instruktorů jsou velice často rozdílné. Osobně doporučuji vyhledávat pouze ty jízdárny, které jsou oprávněné tuto činnost vykonávat, jsou členem Českého jezdeckého svazu nebo instruktoři vlastní platnou trenérskou nebo cvičitelskou licenci.

Jízdárny, které by připadaly v úvahu, je dobré nezávazně navštívit dříve, než si podáte přihlášku.

Doporučuji položit si níže uvedené otázky a pokud ve všech případech odpovíte "ano" - gratuluji. Právě jste udělali první krok a vybrali si vhodný jezdecký oddíl.

  1. Nachází se jízdárna v rozumné vzdálenosti od mého bydliště?
  2. Líbí se mi její uspořádání, zázemí a mám možnost zde vyjíždět do terénu?
  3. Smím se podílet na chodu stáje a péči o koně?
  4. Připadají mi koně zdraví?
  5. Jsou mi sympatičtí zaměstnanci stáje včetně budoucího trenéra?
  6. Jsou zde ochotni vyjít vstříc mým požadavkům ohledně času lekcí?
  7. Jsem schopen výcvik bez problémů financovat?
  8. Klade zde důraz na bezpečnost práce kolem koní?

Každý z nás má jiná kritéria, ovšem nad těmito základními otázkami by měli popřemýšlet všichni.

Jezdecká výstroj


Základní výcvik je poměrně finančně náročný, proto není nutné ihned investovat do kompletního jezdeckého vybavení. Pro začátek postačí kvalitní sportovní obuv, popřípadě gumové jezdecké holínky, legíny, pohodlná mikina, lehká větrovka nebo vesta. Důležité je, aby se jezdec cítil pohodlně a byl chráněn před nepřízní počasí. Při každé hodině je nutné chránit si hlavu ochrannou přilbou, abychom se vyhnuli zbytečným nepříjemným úrazům. Dobré jízdárny mívají k dispozici několik přileb k zapůjčení.

Proč si hned nekoupit svého koně


Začátečník většinou netuší, jak je úspěšné absolvování jezdeckého výcviku náročné, a to ze tří hledisek: časového, fyzického i psychického, jelikož se dozvídáme spoustu obecných informací. Právě proto je nejlepší volbou výcvik v jezdeckém oddílu. Mít vlastního koně je snem většiny jezdců, je ale nutné si uvědomit, že musíme mít na koně dostatek volného času, financí a především je nutné mít spoustu zkušeností, a to nejen co se týká denní péče o něj. Musíme dbát především o jeho zdraví a výchovu. Každý kůň má svoji hlavu a své povahové rysy, což začátečník není schopen zvládnout, ačkoliv může mít spoustu teoretických znalostí z různých encyklopedií a příruček. Tak jako v každém oboru i zde je praxe nepostradatelná. Pokud chceme o koně pečovat doma, musíme vlastnit vhodné prostory - kůň nepotřebuje jen své útočiště, ale také výběh. Ovšem pokud toto kritérium nemůžeme splnit, stále můžeme uvažovat nad možností ustájit koně u jiného soukromníka či v jezdecké stáji. Toto může být pro začátek velká výhoda, protože ve stáji se vždy najde osoba zkušená natolik, že s výcvikem, výchovou i péči vždy poradí. Navíc okamžitou koupí koně by jezdec mohl riskovat zdraví a bezpečnost nejenom svou, ale i koně...

Pronájem koně


Pokud je začátečník ze světa okolo koní přeci jen nadšen natolik, že mu hodiny strávené v oddílu nestačí a nechce si koupit vlastního koně, je zde další možnost, a to si koně pronajmout. Tento krok by se neměl uspěchat, nejlepší je opět navštívit několik majitelů, porovnat dané podmínky a vybrat si koně, který by vyhovoval nejvíce. Důležité jsou také osobní sympatie, protože sám majitel si raději vybere jezdce, s kterým by se mohl přátelit a hlavně mu důvěřovat.

Pronájem koně v podstatě znamená, že kůň je stále ve vlastnictví majitele, ale jezdec má "volnou ruku". Majitel koně k pronájmu většinou přistoupí, pokud již sám na koně nemá tolik času jako dříve, nebo se potýká s finančními či zdravotními problémy. Jezdec platí měsíčně určitou částku za pronájem (cca 2000 - 4000 Kč), ovšem někteří majitelé mohou vyžadovat příspěvek na výstroj, krmení či kování koně. Majitel nejdřív tráví s jezdcem nějaký čas, aby si vyzkoušel jeho teoretické i praktické vlastnosti a pokud se jezdec osvědčí, pečuje o koně sám a sám také jezdí.

Znají koníci své pány a jezdce?

6. ledna 2009 v 14:09 | Mája
Znají koně své jezdce?

Koně si samozřejmě mohou vytvořit více či méně přátelský vztah ke svým ošetřovatelům a jezdcům.Předpokladem je pravidelný kontakt,příležitostné návštěvy nestačí.Například váš školní kůň si na vás příště jistě nevzpomene,i když jste na něm už 2× jezdily a ještě ho potom rozmazlovali mrkví nebo jinými pochoutkami.Setkává se s velkým počtem různých jezdců a nemůže si zapamatovat všechny hlasy,pachy a pohyby.Soukromí koně ustájení ve stájích s ošetřováním a plnou penzí vetšinou lépe znají podkoního a jezdce než svého majitele.Pokud se tedy o svého koně nemůžete starat sami,dobře si prohlédněte stájový personál.V každém případě by kůň měl mít kolem sebe několik stálých osob,které zná a kterým důvěřuje.Nikdy nereaguje dobře na stále měníci- se ošetřovatele.Jinak jsou koně schopní odhadnout lidi a jejich jezdecké znalosti již při prvním kontaktu.Tak například zkušený provozní kůň pozná při sebrání otěží,zda má v sedle začátečníka nebo zkušeného jezdce.

Velký ale mírumilovný

6. ledna 2009 v 14:08 | Mája

Velký,ale mírumilovnýJ!


Původně koně obývali stepi.Na svobodě žijí ve stádech nebo v rodinných skupinách,skládajících se s jednoho hřebce a několika klisen a hříbat různých ročníků.Stádo vede vůdčí klisna a ochraňuje ho hřebec.Každý kůň má ve skupině své místo:jeden má postavení vyšší,druhý "nemůže do ničeho mluvit",ale všichni se vlastně cítí dobře,neboť stádo jim poskytuje tolik potřebnou jistotu. Rozepře uvnitř stáda se vyskytující v podstatě,jen do té doby,něž se utvoří společenský žebříček.Potom probíhá soužití pokojně, ani s jinými zvířaty,koně nevyhledávají spory.Svým založením jsou koně zvířata,která při nebezpečí prchají.Do boje se spouštějí jen tehdy,jsou-li k tomu přinuceni.
Celkové chování koně je určeno životem ve stádě nebo v rodinné skupině,a to ještě dnes,10 000 let po domestikaci.Původně byl kůň ideálním partnerem pro člověka.Jeho mírumilovnost a ochota spolupracovat vlastně umožnily jeho zkrocení.V dědičných vlohách koně je však zakotveno také mnoho zvláštností,které nám ztěžují zacházení s ním.Připomeňme si jen jeho sklony k lekání a plašení.
Koně se cítí dobře jen ve společnosti jiných koní.Za svůj domov nepovažují stáj nebo dokonce svůj box,ale stádo ke kterému patří.Kůň bez stáda je nešťastný a nejistý.Nikdy se nesmíří s osamělostí,nanejvýš si zvykne ji tiše snášet.Pokud jste někdy zažily jak reaguje kůň ustájený roky o samotě na nového koňského kamaráda,nebudete už nikdy věřit "expertovi",který hovoří o "návyku" či "přizpůsobení".Jezdci občas tvrdí,že svému koni nahradí společnost tím,že se mu budou "hodně" věnovat.To je ovšem předsevzetí ,které se nedá uskutečnit,pokud se nenastěhujeme do stáje a neudělme si hobby z chroustání sena! Od nás lidí je už dost velkorysé,když si denně najdeme dvě hodinky ,během nichž se našim čtyřnohým kamarádem zabýváme.Kůň však potřebuje společnost po celý den,a ne ledajakou,totiž zase koně.V krajním případě mu stačí také společnost jiných zvířat,jako krav,koz nebo ovcí.Psi,kočky a jiná drobná zvířata se jako společníci pro koně nehodí!
Pro stepní zvíře,kterým kůň je,je také velice důležitý pohyb a zaměstnání.Volně žijící koně jsou prakticky stále v pohybu,i když zřídkakdy předvádějí nějaké senzační finiše.Celý den se pomalu a klidně táhnou od jednoho trsu trávy k druhému.Tento stálý ,pomalý pohyb zajišťuje dobré trávení a vyrovnaný temperament.
Když se koně právě netoulají nebo nespí,rádi se dívají "dodálí". Milují široký rozhled,pro potěšení i kvůli pocitu bezpečí.Chováme-li je na pastvinách,většinou si oblíbí nejvýše položené místo.
Koně mají nesmírně rádi čerstvý vzduch,ať už jsou jakéhokoli plemene.Při pěkném počasí leží blažně na slunci,ale tu a tam rádi na sebe nechají sprchnout.Když fouká vítr, pozorně větří a rychleji než jindy se dají přimět k závodění nebo i k rvačce.Pečlivě zkoumají výběhy a pastviny podle nových pachů a jsou velmi vybíraví při hledání nového místa na válení.Když napadne sníh,odhrabují ho,a hledají pod ním trochu zmrzlé trávy.Pobyt pod širým nebem je pro koně nejpřirozenější věc na světě.
U koní,s nimiž se stává každá vyjížďka riskantním podnikem,protože se neustále lekají a plaší,se něco pokazilo v péči nebo ve výcviku

Stres způsobuje agresivitu

6. ledna 2009 v 14:07 | Mája

Stres způsobuje agresivitu


Když kůň žije tak,jak jsme si řekli v předchozí kapitole,bývá většinou klidný,mírumilovný a vyrovnaný.Život divokého koně probíhal poměrně ve stresu.O vzrušení se postaraly jen občasné útoky divokých šelem,na něž jsou koně dodnes připraveni - na každé vyjížďce,dokonce i při každé hodině v hale.Zvířata se s rozrušení odreagovávala útěkem.
Moderní jezdecký kůň žije v úplně v jiných podmínkách.Většina koní je dnes v boxech nebo jezdeckých stájích,což je pohodlné pro jejich jezdce,protože koně jsou jim tak stále k dispozici.Protože je ve stájích teplo,nenaroste koním dlouhá zimní srst,to by také komplikovalo péči o ně.V dobře udržovaném boxu koně ani nemají možnost se pořádně zašpinit.
Kůň se pro vás vlastně stal sportovním náčiním,neboť o kamarádství už nemůže být řeč,a už dávno není vyrovnaný,klidný a příjemný.Dnešní luxusní kůň má nepřetržitý pracovní stres,daleko větší než jeho majitel.Nemá totiž možnost ukončit tuto nesnesitelnou situaci výpovědí.Pokud si myslíte že je to přehnané,tak si ještě jednou rychle pročtěte poslední odstavce a vžijte se do role svého koně…
Když je váš kůň ustájen jako dnes většina koní,stojí na slámě v boxu velkém asi 3×3 metry.Přeneseno na člověka odpovídají tyto rozměry velikosti jedné toalety,s pohyblivostí jeden krok dopředu a jeden krok dozadu.Také zápach je v boxech stejný jako na toaletě. "Vůně koní",v které se mi jezdci cítíme jako doma,je vlastně zápach výkalů.Volně chovaní koně využívají velké části pastviny pouze ke kálení a příjmání potravy a na spaní mají jiné místo.Koně chováni v boxech jsou však nuceni příjmat potravu,spát a vyprazdňovat se v malém prostoru .Dělají to,protože jim nic jiného nezbývá,ale neslučuje se to s jejich založením.Neustálé potlačování přirozených pohybů pro ně znamená-právě tak jako pro ostatní živočichy stres.
Napravo i nalevo od boxu vašeho koně zřejmě stojí další koně.O společnost je tedy postaráno,myslíte si.Avšak koně oddělení od sebe mříží nemohou vytvořit žádné stádo.Nemají možnost vytvořit si mezi sebou pořadí,navzájem si pečovat o srst,postrádají jakýkoliv sociální kontakt.Kůň v boxu žije vlastně na samotce.Vidí sice ostatní vězně,může k nim cítit simpatie nebo taky ne,ale navazovat přátelství nebo řešit konflikty-to nemůže.Zatímco je od svých sousedů oddělen,máme mi k němu kdykoli přístup a můžeme s ním nakládat,jak se nám zachce.Z takové situace prakticky není úniku
V mnohých stájích smí kůň opustit box jen tehdy,když je na programu práce.Jakmile se s mí pohybovat,musí se okamžitě soustředit a reagovat na pokyny svého jezdce.Nemůže se moc rozhlížet,ale musí se nechat sebrat,tedy zaujmout postavení,při němž se jeho zorné pole ještě zmenší.Místo několikahodinové pomalé procházky nastává hodina usilovné práce ve středním až vysokém tempu.Potom je kůň možná unavený,ale málokdy uvolněný a spokojený.
Koně ustájení v boxech se jen zřídka dostanou na vzduch.Jsou nervózní a lehce se rozruší.Okolní svět je pro ně plný zvuků a jevů,na něž nejsou vůbec zvyklí,a snadno se vylekají.Lekání však vede k bázlivosti a často i k plašení.To zase nahání strach jezdci,a proto je jen zřídka s koněm venku.Kůň je pak ještě nervóznější a leká se ještě častěji-vytváří se začarovaný kruh.
Pokud u svého koně zjistíte poruchy v chování,je-li kůň agresivní,vystrašený a přehnaně nervózní,musíte mu ze všeho nejdříve zajistit optimální ustájení,odpovídající jeho plemeni.V ideálním případě to znamená venkovní ustájení ve stádě.Tam,kde to není možné,postačí každodenní několikahodinový výběh nebo pastvina společně s ostatními koňmi,pokud možno se sousedy z boxu.Pravděpodobně to ve stáji,kde je váš kůň ustájen,není zvykem,ale uskutečnit to lze téměř vždycky.Uvědomte si,že hala bývá několik hodin denně prázdná,a prostor z překážkami ještě častěji.Když váš pokus zavést pro koně o něco příjemnější řešení ztroskotá,měli byste sebrat všechnu odvahu a změnit stáj.Hledejte pro svého koně volné ustájení,třeba inzerátem.Když se trochu porozhlédnete,pravděpodobně získáte mnoho kontaktů s lidmi chovajícími koně ideálním způsobem ve vlastní režii.TI vám pak doporučí další místa,neboť rekreační jezdci se zpravidla mezi sebou znají.Samozřejmě že si můžete postavit vlastní stáj a výběh nebo ustájit koně na statku.Tam většinou nejsou problémy s nedostatkem místa.Nevýhodou zaopatření na vlastní náklady je však nejen to,že se musíte zapracovat ve zcela nových podmínkách,ale i to,že je váš kůň sám.Mnohem lepší je tedy vytvořit spolek majitelů koní,pro nováčka nejlépe dohromady s jedním nebo více zkušenými chovateli.
Venkovní ustájení pro vás zpravidla znamená víc práce.Bohužel jsou zatím stáje nabízející takové služby s ošetřováním a plnou penzí stále ještě vzácností.VE většině takových sdružení chovatelů se krmí a místuje popořadě a výsledkem je,že na čerstvý vzduch přijdou častěji nejen koně,ale i vy.
Bohužel se v blízkosti takových stájí jen zřídka vyskytuje krytá jízdárna,takže se zvláště v zimě málokdy dostane k ježdění.Tuto nevýhodu však převažují výhody-spokojení,vyrovnaní koně,lepší kontakt mezi jezdcem a koněm,pohyb a čerstvý vzduch pro oba.Další výhodou ustájení ve vlastní režii jsou mnohem nižší náklady než při běžném ustájení.Pokud se jen těžko obejdete bez haly,uvidíte,že po několika měsících ušetříte na jeden ojetý přívěs-a můžete vyrazit.
Nemáte-li vlastního koně a zdá se vám,že vaše problémy při ježdění souvisí s nervózními a stále stresovanými koňmi,dejte si rovněž inzerát do odborného časopisu nebo do novin.Hledejte konkrétně podíl na ježdění koně chovaného správným způsobem nebo nejdříve kontakt s rekreačními jezdci.Většinou mají chovatelé venku ustájeno více koní.Když se vám podaří je přesvědčit,že máte koně rádi a že přijatelně jezdíte,najdete možná nejen nové přátelé,ale i příležitost k ježdění

Správné přístřeší+.....

6. ledna 2009 v 14:06 | Mája

Správné přístřeší pro koně:


°venkovní ustájení nebo venkovní box,např. s výhledem na dvůr
°denně několikahodinový výběh,v letě pokud možno pastvina
°možnost kontaktu s jinými koňmi
°čerstvý vzduch místo stájové zatuchliny

Agresivita-příčiny a náprava


Když kůň reaguje na člověka agresivně,má to většinou dva důvody:
1) V mládí se nenaučil uznávat člověka jako svého nadřízeného.
2) Bojí se lidí a útočí,když je zahnán do úzkých a nevidí jinou možnost záchrany.
S první situací se setkáváme hlavně u poníků.Jejich často neznalým majitelům připadala agresivita tak dlouho roztomilá,až jim přerostla přes hlavu.Chování poníků lze jen těžko napravit,a když,tak to dokáže jen odborník.Někdy reagují i provozní koně na některé lidi agresivně.Ze stále nových a nových začátečníků,které mají naučit jezdit,jsou tak rozrušení,že se snaží se vymanit,vyhrazují nebo se ohánějí.Zkušení jezdci to umí uvést do pořádku krátkým potrestáním . Ti nejistí by se měli takovým koním vyhnout.Pokud v jezdecké škole,kterou právě navštěvujete,reaguje agresivně více koní,měli byste ve vlastním zájmu změnit stáj,jistě tam totiž není něco v pořádku,pokud jde o ošetřování a výcvik koní.
Zda se jedná o druhou příčinu agresivity, poznáte např. podle toho,že se kůň před vámi uchýlí do nejvzdálenějšího koutu boxu,že je ztuhlý v zádech a stahuje ocas mezi nohy.Takoví koně bezpodmínečně potřebují klid,optimální péčí a trpělivého majitele,který by jim pomohl znovu si vytvořit důvěru k lidem.Potrestáním to v tomto případě nevyřešíme.
Při zacházení s koňmi se zásadně vyhýbejte tomu,že je budete zahánět do kouta nebo jim jiným způsobem nahánět strach.Vyděšení koně,kteří nevidí jinou možnost úniku,někdy reagují agresivně. Proto vždy na koně mluvte,když se k nim blížíte zezadu. Když potřebujete vyvést koně z boxu,nejdřív ho zavolejte nebo nalákejte na pamlsek, aby se k vám sám obrátil a mohli jste mu nasadit ohlávku.

Nevzdávejte se svých snů!!-1

6. ledna 2009 v 14:05 | Mája

Nevzdávejte se svých snů!


Nyní jste snad již schopní posoudit váš jezdecký problém s větším přehledem.V následujících kapitolách najdete mnoho rad o doporučení.Hlavní je,abyste při všem,co s koněm v budoucnosti podniknete pro své i jeho dobro,byli šťastnější vy i kůň a abyste sledovali své původní sny a cíle.Dnešní jezdecký sport nabízí téměř neomezené možnosti.Nikdo nikoho nenutí,aby jezdil a choval koně stejně jako jeho soused.Cílem vašeho snažení by tedy měl být váš dobrý pocit a spokojenost vašeho koně.

Co bychom vůbec měli vědět o koních!..

6. ledna 2009 v 14:02 | Mája
Když je v knihách a časopisech řeč o koních často se opojuje "sportovní kamarádství" se čtyřnožcem.Málo kdo si však při tom klade otázku,co partnerství skutečně znamená a co k němu patří,aby tak mohl být vztah mezi jezdcem a koněm skutečně označen.Přátelství-ať už mezi dvěma lidmi nebo mezi člověkem a zvířetem-může být trvale harmonické jen tehdy,když se všichni zúčastnění k sobě chovají úctou,berou navzájem ohledy a akceptují odlišnosti v povaze toho druhého.Koně se zpravidla naučí už jako hříbata dávat si pozor na zvláštnosti člověka.Od prvního dne života se jim více či méně laskavě vysvětluje,,že se s lidmi nemůže zacházet jako se sobě rovnými.S lidmi nelze hrát žádné drsnější hry,neboť nemají tak robustní postavu jako koně.Do lidí se nekouše ani nekope a uznává se jejich vyšší postavení,i když někdy mají trochu zvláštní způsob obrany.Koně akceptuje náš odlišný způsob pohybu a dorozumívání a snaží se porozumět našim povelům a vyjít nám vztříc.Oproti tomu se mi lidé často vůbec nenamáháme zabývat se zvláštnostmi našich koní.Když si sedneme na koně,očekáváme od něj,že bude rozumět našim pomůckám a poslechne.Nelámáme si hlavu z důvody,proč to třeba neudělá.Abychom mohli jezdit,kdy se nám zachce ,mají mnozí z nás ustájené koně v praktických stájích přímo u kryté jízdárny .Koně nám musí být stále k dispozici.Jejich soukromý život neuznáváme.Lidé,kteří plánují svým koním život,se často řídí pouze vlastními představami o zdravém životě.Máme rádi teplo,a proto jistě uděláme koním radost teplou stájí.Protože si rádi užíváme volného dne,dopřejeme i jezdeckému koni pravidelný den volna.Koně nejsou žádní peciválové ani jeskynní tvorové jako my lidé.Kůň je zvíře pastevní ,stádové a stepní.Má své vlastní představy o šťastném životě,a pokud chceme vytvořit skutečně harmonické partnerství-což je předpoklad pro uvolněnou a bezrizikovou jízdu-musíme se naučit tuto skutečnost akceptovat.(Při plánování života s koněm se majitelé řídí často jen vlastními představami o štěstí)JKoně mají vlastní představy o štastném životě.!

Proč chceme vlastně jezdit?

6. ledna 2009 v 14:01 | Mája
Je mnoho jezdkyň a jezdců,kteří se při provozování svého sportu necítí dobře.Se smíšenými pocity jedou za svým koněm a někdy jsou dokonce rádi,když za ně někdo převezme povinost koně opohybovat.Důvody ke stísněnosti která někdy vyústí v opravdový strach,často ani neumějí vysvětlit.Co¨si se v jejich jezdecké kariéře nevydařilo,ale není jasné co.Bylo to trenérem,koněm nebo vlastní neschopnosti?Tito jezdci se většinou při objas'novánípodobných otázek pomoci nedočkají.Jen málo kdo o svých problémech mluví,nebot' strach a nejistota při zacházení s kon'mi platí ve většině jezdeckých klubů za zbabělost,neschopnost a slabost.Zejména slabost,at' už si pod tím slovem představíme cokoliv,je v mnoha jezdeckých kruzích terčem posměchu.Zatímco každý bez komentáře,jak to pak Novák svému koni,,konečně nandá"hned se začne šuškat,když paní 3ebestová nechce se svým ,už tak nervózním koněm skákat přes další překážku.Strach,že budeme považováni za ,,slabocha",často ovlivňuje utvářející se vztah mezi jezdcem a koněm.Věnovat se zvířeti déle,hladit ho,drbat a podobně-to se vlastně toleruje pouze u děvčat.U dospělých je to považováno za projev slabosti!

Jezdectví se musíme naučit!-1

6. ledna 2009 v 13:58 | Mája
Jezdectví paří k nejobtížnějším sportům vůbec.Mistrné umění vyžaduje dokonalé ovládání těla, zvláště když chceme zvládnout klasickou drezuru.Než se jezdec na tolik zdokonalí aby byl v každém sedle "jako doma" nebo aby ovládl svůj sport alespoň tak,že sám bude moci provádět výcvik vlastních koní- to trvá roky. I profesionál mívá často potíže.
Mnoho lidí tento dlouhý proces cvičení a učení nechápe.Neúčastnili jste se minulé dovolené úspěšně kurzu plachtění?Necítili jste se po absolvování horolezeckého kurzu již jako dobyvatelé hor? Nezvládli jste během dvou týdnů základy sportovního potápění?Ale ano,a bravurně.A teď vám bude někdo vykládat,že potřebujete 3 roky ježdění na to,abyste seděli na koni správně?
Většina začátečníků přivádí na jízdárnu sen o cvalu do dáli.Zvláště dospělí mají pramálo chuti k nekonečným tréninkům v hale,představují si jen volnou jízdu přírodou.Málokteré jezdecké školy jsou však zařízené na to,aby rychle připravovali začátečníky na terén.Jejich výcvikový program je zaměřen na výuku jezdeckého stylu vyžadovaného při běžných závodech.K tomu potřebný sed se lze jen těžko naučit.Než se jezdec naučí správně zareagovat na každé uskočení koně,tedy instinktivně přitlačit kolena,hluboce zasednout,vypnout se v kříži a přitáhnout otěže to potřebuje léta výcviku.Příslušné vybavení,drezurní sedlo nebo běžné (univerzální) sedlo poskytují začátečníkovi jen málo opory.Koně,na nichž se provádí výcvik,nejsou zkušení v terénu,navíc jsou často nervózní .Proto většina jezdeckých škol buď vyjížďky nenabízí vůbec,nebo pouze pro zkušené jezdce.Kdo nemá chuť účastnit se léta halových hodin,během nichž dosáhne jen mizivých pokroků díky stále novým trenérům,špatně vychovaným koním a nedostatku pedagogické koncepce,může se tomu vyhnout tím,že si koupí vlastního koně .Zvláště dospělí mají již po několika hodinách jízdy chuť rychle si pořídit vlastního koně.Nechtějí nakonec nic jiného než si "trochu zajezdit venku".A myslí si že jim na to vystačí jejich znalosti kroku,naklusání a nacválání. Ve skutečnosti to tak není.Mnoho problémů vzniká právě z falešných představ o tom, co to vlastně je jezdectví, z toho, že se někdo rozhodne pro nesprávný styl,, který se rozchází s původními záměry.

Důvěrka za Důvěru

6. ledna 2009 v 13:57 | Mája

Důvěra za důvěru


Hlavním znakem vašeho partnerství s koněm by měla být důvěra-ovšem vždy v rámci daného pořadí.Jak už jsme řekli,koně žijí na svobodě v přísně dodržované hierarchii.To jim dodává jistotu.Vědí,že vůdčí zvíře je ochraňuje ,volí bezpečné cesty,alespoň na koňské poměry,že jiný kůň neustále hlídá,když spí a tak dále.Také styk s jezdcem a ošetřovatelem je pro koně otázkou hierarchie.Kůň uznává člověka jako "vůdčí zvíře",které určuje směr,zajišťuje bezpečí a dopravu,která je pro domestikované zvíře velmi důležitá.Kůň se zpravidla naučí již od mládí respektovat člověka jako svého nadřízeného.Není tedy třeba mu svou převahou neustále "strkat pod nos",hrozit mu nebo na něj křičet.Lidé kteří tak s koňmi zacházejí,vlastně prozrazují vlastní nejistotu.Většinou mají právě ti "nejpřísnější jezdci" největší stach.Ve skutečnosti se bojí,že zvíře jejich strach pozná a že by se mohlo za tělesné i duševní týrání mstít.Koně skutečně poznají každou "slabost" a strach jezdce i ošetřovatele,ale jen málokteří toho využijí.Agresivita bývá jen zřídka následkem příliš tvrdého nebo nedbalého zacházení.Častěji dochází ke ztrátě důvěry.Koně přestanou věřit,že jim jejich neschopný "vůdce" zajistí bezpečnost.Reagují nervózně,ustrašeně,lekají se a plaší.
Musíte si uvědomit,že kůň od vás vyžaduje v každé situaci jasná rozhodnutí a pokyny.Podřídí se vám,protože jste rozumnější a uvážlivější,a když ho nezklamete,udělá to rád.Vůbec vás neubude,když budete se svým koněm přátelsky zacházet,když ho občas pohladíte a nakrmíte.Představa že nadřízený nemusí o svého podřízeného pečovat,je pouze lidská.Koně tímto způsobem nepřemýšlejí.
Koně mají velmi jemný smysl pro rozpoznání vaší nálady.Když se k nim blížíme křečovitě a se strachem,okamžitě to poznají. Strachu a křečovitosti se bohužel jen tak nezbavíme.Pokud takovými pocity trpíte,měli byste se pokusit postupně je odbourávat. "Lámáním přes koleno" nic nevyřešíme.
Když se tedy koní trochu bojíte,buďte ujištěni, že je to zcela normální.Koně jsou velká a impozantní zvířata . Kdyby chtěli,mohli by být pro nás nebezpeční. Na tom že potřebujete nějakou chvíli,abyste se o jejich mírumilovnosti přesvědčili, není nic směšného. Nejdříve si najděte zvíře,ke kterému máte skutečně důvěru,spíše staršího a menšího koně.Na mnoho lidí působí poníci důvěryhodněji než velcí koně;to je také normální.
S tímto koněm pak provozujte jen to,na co si troufáte.nejprve mu věnujte řádnou péči. Vyhřebelcujte ho,podrbejte tam,kde to má rád,a trošku ho povoďte.Nic si z toho nedělejte,když pozná,že z něj máte trochu strach. Dospělý a dobře vychovaný kůň rád převezme roli "učitele"..Ze začátku se vyhýbejte mladým,dosud nejistým koním,a hlavně pak problematickým koním.Zásadně nejezděte na koni,s kterým jste se před tím neseznámili při ošetřování. Není-li ve stáji ani jeden kůň,kterému byste mohli důvěřovat,najděte si raději jinou stáj.
Když už koně vlastníte a někdy se ho bojíte,postupujte následovně: Nejdříve zajistěte ideální podmínky pro ustájení;při nejmenším jeden z vás by měl být před jízdou v pohodě!Potom začněte z prací na ruce.podnikejte společně procházky.Brzy zjistíte že je to velmi uspokojující pocit,když se vám poprvé podaří přivést koně,k něčemu čeho se před tím bál. Oslavujte takové první úspěchy ,jsou stejně cenné jako vítězství na závodech,ale oslavujte je u svého koně, ne v klubové vinárně . Nic tak nezlepší vztah jezdce a koně jako nenucený pobyt ve výběhu nebo na pastvě! Existuje mnoho opatření,která upevňují důvěru mezi jezdcem a koněm. Pokud si na to sami netroufáte, Můžete absolvovat speciální kurzy které jsou po celé republice velmi známy

Hipoterapie-léčebná metoda pro tělesně postižené

6. ledna 2009 v 13:41 | Mája

Hipoterapie


Kapitola 1: ZÁKLADNÍ OKRUHY LÉČEBNÉHO JEŽDĚNÍ

  1. Hiporehabilitace
  2. Léčebné pedagogické ježdění
  3. Rehabilitační rekreační ježdění

1. Hiporehabilitace
Základem je stimulace jezdce trojrozměrným pohybem koně. Tento pohyb napodobuje chůzový mechanismus člověka a vede k uvolnění spasticity (napětí svalu). Další stimuly jsou přenášeny na páteř, zapojením mezilopatkových a zádových svalů dochází ke vzpřímení, ovlivnění postury a tím k prohlubování dechu. Toto napomáhá k nácviku chůze, koordinaci pohybu, tréninku rovnováhy, posilování ostatního svalstva se sklonem k oslabení. Používáme zejména u dětí s dětskou mozkovou obrnou, lehkou mozkovou dysfunkcí, skoliózami, ortopedickými vadami a dechovými obtížemi, roztroušenou mozkovou sklerózou.
Pro tuto formu hipoterapie je nutná indikace (doporučení) odborným lékařem - neurologem, rehabilitačním lékařem, ortopedem.
2. Léčebně pedagogické ježdění
Je způsob jízdy na koni nebo pouhý kontakt s ním. Má zanedbatelný vliv na psychiku. Do této formy jsou odborným lékařem (psychologem, psychiatrem) zařazováni klienti s poruchami chování, neurologickými obtížemi a mentální retardací. Principem práce s pacientem v této oblasti je neustálé sledování jeho psychického stavu s využitím momentálních pozitiv pro dosažení určitého cíle. Uvědomme si, že na pedagogické cestě nejsme nikdy na konci.
U pacientů je možné prostřednictvím koně získat důvěru k pedagogovi a postupně k dalším lidem, kolektivu;
- naučit je poznání sama sebe, svých schopností a dovedností
- využívat obrovské motivace, kterou kůň pro dítě znamená
- kombinovat různě postižené v jedné skupině tím, že pomáhá jeden druhému (čištění, příprava koně před jízdou, nasedání na koně, záchrana při různých cvicích - nutnost spolupráce mezi dětmi)
- je možná jízda podle obrázků, barev, číslic, písmen (podle schopností a fantazie)
- provádět nácvik různých cviků na zemi s využitím pohybů při čištění koně, hlazení
- kůň jako motivace k překonání prvotních nezdarů
Tento způsob je vhodný jako doplňková léčba při problematických vztazích a dětí (zapojení rodičů do cvičení) a také léčba závislostí.
Rehabilitačně rekreační ježdění
Jezdecký sport rozšiřuje sportovní aktivity handicapovaných a napomáhá k jejich integraci do společnosti. Pacientům odkázaným trvale na vozík nabízí kůň svobodný pohyb v přírodě bez ohledu na překážky. Propůjčuje oči nevidomým. Některým nabízí možnost soutěžení se zdravými, tím zvyšuje jejich sebevědomí a dává smysl života ve společnosti.
Další informace pro tento obor získáte u České hiporehabilitační společnosti se sídlem v Praze a u České jezdecké federace, kde jsou k mání k dispozici Mezinárodní pravidla sportovního ježdění handicapovaných.

Fyzioterapeut a koník

6. ledna 2009 v 13:40 | Mája

Fyzioterapeut a kůň



Nasazení ohlávky
Kůň je velmi zajímavé zvíře. Jeho zrak, čich a zejména sluch jsou na daleko vyšší úrovni než lidské smysly. Pohyblivé ucho zachytí i zvuky, které člověk neslyší. Proto se snažte ve stáji zachovat klid,, mluvte na koně polohlasem. Zvýšený hlas nebo křik je pro koně trestem. Chcete-li přímo vstoupit ke koni do boxu nebo stání, pak ne dřív, než rázně a nesmlouvavě oslovíte koně jménem, připojte povel "ustup". Většinou jsou boxy i stání upraveny tak, aby se ke zvířeti přistupovalo z levé strany.
Pamatujte, že kůň má široké zorné pole, asi 320 stupňů, proto vidí i to, co se děje vzadu. Nedoporučuji tedy žádné prudké pohyby nebo nejistotu, nervozitu. Kůň je zvíře vnímavé, vše vycítí a vaše mávání rukama, či něčím jiným na něj bude působit jako větrný mlýn na mouku.
Už jste se dostali do boxu nebo stání, vaše ruce spočinuly na hřívě, krku, nozdrách, vaše oči se podívaly do očí koně, aby se tam nenávratně utopily? Dobře, odejděte a přijďte znovu. Tentokrát si nezapomeňte vzít sebou stájovou ohlávku. Povel "ustup" nebo jméno před vstupem do boxu je již samozřejmostí.
V klidu přistupte k hlavě. Oběma rukama nasaďte ohlávku a zapněte nátylník. Pak koně odveďte k vazáku a uvažte ho (většinou na roubík nebo karabinu).
Čištění koně Čištění koně
Potřebujete rýžový kartáč, jemný kartáč a hřbílko, hadr, hřeben na hřívu a ocas, houbu, háček na kopyta.
Koně nejdříve gumovým hřebílkem vyhřebelcujeme (krouživými pohyby). Poté vezměte rýžový kartáč, kterým vyčistíte srst a uhladíte hadrem nebo šetrněji jemným kartáčem a hřbílkem koně od hlavy přes prsa, hřbet, přední nohy, břicho, zadek a zadní nohy důkladně vyčistíme (stará, dnes málo dodržovaná zásada: jemný kartáč patří do ruky u hlavy). Nejdůležitějšími místy, která musí být zbavena všech nečistot a potu jsou místa za předními nohami - břicho tam, kde leží podbřišník (nebezpečí odpaření kůže) a spěnky - nebezpečí podlomů tj. bolestivé, špatně se hojící rány. Vlhkou houbou otřeme oči, nozdry, místa kolem řitního otvoru. Rozčešeme hřívu a ocas.
Kopyto se čistí háčkem. Pozorně si jej při té příležitosti prohlédněte. Má být dobře ošetřené, podle kvality rohoviny a potřeby okované nebo tzv. "na boso". Není li okované, všimněte si i bílé čáry (asi 1 cm od okraje kopyta - viz schéma). Toto místo a střelka jsou nejzáludnější, tam nejčastěji ulpívají drobné kamínky a nečistota. V případě špatné péče se může stát, že se kamínek dostane přes rohovinu do citlivé části kopyta a kůň začne kulhat. Většinou příčinu odhalí až přivolaný veterinární lékař nebo podkovář. Zdravé kopyto by se mělo 1x za 6-8 týdnů vystrouhat a upravit jeho tvar. Kopyta nejméně 1x za týden mažeme speciálním tukem zevnitř i vně (asi 1 cm pod korunku).
Sedlání a uzdění
madla
Sedlání a uzdění může začít až po důkladném očištění. Předtím, než přistoupíte k samotnému úkonu, uvědomte si, jak se kterým částem postroje říká. Koně uzdíme uzdečkou, uzdou, sedláme sedlem nebo madly.
K tomu neškodí uvést pár termínů, které si nesmíte plést:

Stájová ohlávka - stájovka - ohlávka k uvázání koně ve stáji pomocí vazáku
Otěže - požívají se k vedení na uzdečce
Opratě - požití při vedení tažných koní
Uzdečka - jednoduchý způsob uzdění
Uzda - složitější způsob uzdění pro práci s koněm ve vysokém sebrání, k uzdečce přidané lícnice a udidlo, podbradní řetízek, dvoje otěže - pákové a stihlové


Prosím, nezaměňujte tyto pojmy, byť jsou podobné. Pokud budete mluvit např. o uzdě a budete myslet uzdečku, je to jako byste v BMW mluvili o trabantu!
1.2009 09:01 | Mája
Teď již můžete přistoupit k samotnému úkonu sedlání a uzdění. Koně ponechte uvázaného. Vezměte nejdříve sedlo no levé předloktí, přední rozsochou k loktu. Pravou rukou přidržte zadní rozsochu a sedlo neste před sebou. Sedláme zásadně z levé strany!
Po povelu "ustup" přistoupíme ke koni, sedlo zvedneme nad kohoutek a položíme jej jemně na hřbet. Stáhněte jej po srsti dolů tak, aby mezi podbřišníkem a přední lopatkou bylo místo na jednu vaši dlaň. Je-li to tak, obejděte koně a upravte podložku pod sedlem, zkontrolujte zda nikde netlačí nebo není shrnutá. Pak můžete lehce zapnout podbřišník (nikdy nedotahujte hned "nadoraz"!). Po nasedání přistupte k nauzdění. Uzdečka visí na levém předloktí (nátylník). Rukama rozepínáte podhrdelník. Postavte se pod hlavu koně, rozepněte stájovku (odložte ji na žlab), přitom si pravou rukou podržte koně za nos, přetáhněte otěže přes hlavu, pak levou rukou podejte udidlo, pravá ruka přitom drží uzdečku asi v polovině lícnic a zároveň drží nos koně. Jakmile kůň vzal udidlo, přetáhněte nátylník oběma rukama za uši (palec vytlačuje ucho - pozor u citlivých koní!), zapnete podhrdelník, nánosník a hřívu vytáhněte nad čelenku. Postroj by měl mít všude vsuvky, dbejte na to, aby lícnice i konec nánosníku a podhrdelníku byly fixovány - kůň je upravený!
Vyvedení koně ze stáje
Zvládli jste práci ve stáji. Kůň je připraven pro vaši jízdárenskou hodinu, cvičitel nebo trenér velí: "Odchod ze stáje na jízdárnu!"
Postavte se ke koni z levé strany, sundejte otěže z krku koně, pravá ruka drží otěže asi 20 cm pod udidlem, ukazováček mezi otěžemi, levá dlaň svírá přezku otěží (tak máte koně fixovaného dvakrát, pokud by se chtěl rozběhnout, držíte jej oběma rukama).
Odchod ze stáje na jízdárnu
Otočte koně hlavou k východu a čekejte na povel: "odchod ze stáje". Ze stáje vycházejte v určeném pořadí, ve dveřích, kde není tolik místa, běžte před koněm. Jinak veďte koně kousek od sebe (pomozte si loktem) na úrovni předních nohou. Po příchodu na jízdárnu si za koněm jdoucím před vámi udržujte rozestup alespoň 3 m. (1 koňská délka). Proveďte koně po jízdárně. Pro povelu "Obrat do středu jízdárny, zastavit stát, dotáhnout, nasednout" koně zastavíte přitáhnutím otěží, pak dotáhnete podbřišník (kůň bude uvolněný). Vše se provádí u levé strany, otěže máte přitom navlečené na levém předloktí nebo vám pomocník koně podrží. Stáhněte třmeny a upravte si jejich délku (visící třmen dosahuje bez našlápnutí nohy do třmenu ke kotníku).
Nasedání
Nyní přehoďte otěže koni na krk, uchopte je levou rukou na kohoutku. Levou nohu dejte do třmenu, který jste si pravou rukou otočili proti sobě. Přitahujte se za obě rozsochy sedla a odrazte se nahoru, vložte nohu do pravého třmenu, svou vahou srovnáte sedlo a MĚKCE dosedněte do sedla. Pamatujte, že kůň má hřbet jen jeden, proto s ním mějte slitování! Máte-li pomocníka, pak vás může do sedla pohodlněji vyhodit. Postavte se čelem ke koni, rukama se chyťte za sedlo, ohněte levou nohu v koleni, pomocník vás s vaším odrazem vyhodí.
Vhodný oděv
Ještě dříve, než si sednete na koně, měl by váš oděv odpovídat požadavkům jezdecké etikety. Přiléhavé tričko nebo svetr s dlouhým rukávem, elastické kalhoty, jezdecké boty či alespoň boty s hladkou podrážkou a malým podpatkem a vaše holeně chránící kožené návleky chipsy. Z bezpečnostních důvodů oděv musí doplnit čepice.
 
 

Reklama