close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jezdecké disciplíny

Práce u policie

19. dubna 2009 v 21:14 | Denda
Policejní koně pracují v mnoha anglických městech a ovšem i v mnoha zemích světa. Učí se předcházet různým nepřístojnostem, dříve než nastoupí pravidelnou službu při silničních hlídkách a krocení davu. Musí být ukáznění při dopravním ruchu a spolehliví při pouličních nepokojích.

Výstavy

19. dubna 2009 v 21:10 | Denda
Výstavy koní mají mnoho různých tříd a podobně jako všechny soutěže se liší stanovenými standarty - od průměrné výstavy jezdeckého klubu až po prestižní výstavu Kůň roku. Mnoho výstav má také řadu tříd či kategorií pro děti a pony. Koně jsou předvedeni na ruce v kroku a klusu. Pod sedlem ve všech základních chodech a někdy se skáče i parkur. Koně musí být upravení, pěkní na pohled, musí se pohybovat s elegancí a musí mít dokonalé chování. Jsou i výstavy jednotlivých plemen, kde se hledá nejkrásnější zástupce plemena.

Všestranost!!-1

6. ledna 2009 v 13:53 | Mája
Jako mnoho jiného v historii jezdectví má i soutěž všestrannosti koně neboli military mnoho z vojenských zkoušek vytrvalosti, rychlosti a ovladatelnosti koně, stejně jako schopností jezdce. Ve Francii se tyto soutěže nazývají "concours complet" a prvním z nich byl Campionat du Cheval d'Armes


Třídenní soutěž
První olympijská třídenní soutěž byla vyhražena pouze důstojníkům. Bylo to ve Stockholmu v roce 1912 a vyhrál domácí jezdec. Civilisté se této soutěže začali zúčastňovat až po druhé světové válce a od této chvíle se tento sport začal vyvíjet velmi dramaticky. Největší podporou tohoto odvětví se stalo založení Badmintonského závodu vévodou z Beaufortu na jeho pozemcích v Gloucestershiru, v roce 1949. Tyto soutěže mají řadu tříd, od stupně Z pro nováčky, který je jednodenní, až po nejtěžší stupeň T, kde soutěží koně nejvyšší kvality a často dosahují rekordů.

Zkoušky
Během třídenní soutěže absolvují kůň i jezdec různé zkoušky. První je na řadě zkouška drezurní, která probíhá první den. Druhý den je terénní zkouška, kdy koně čekají dvě klusové fáze, steeplechase a crosscountry (krajinná jízda). Na obou tratích jsou četné umělé překážky. Steeplechase bývá dlouhá asi 3 km, se třemi překážkami na kilometru. Před krajinnou jízdou je povinná 10 minutová přestávka. Krajinná jízda měří nejméně 7 km a mívá až 32 skoků. Třetího dne probíhá zkouška z parkurového skákání a před ní zkouška kondiční.v Paříži roku 1902. Tato soutěž obsahovala drezurní část, steeplechase, třicetimílový závod po silnicích a stezkách a nakonec skokovou zkoušku.

Pólo

6. ledna 2009 v 13:52 | Mája
PÓLO:
Pólo, které se hraje většinou v trysku je nejrychlejší hra na světě. Jistá forma póla se hrála již před 2 500 lety v Persii a v Číně
a hráli ji muži i ženy. Nazývala se changar - to je v Persii pálka. Název pólo pochází od tibetského slova pulu - míček. Britští vojáci a civilisté
sloužící v Indii v 19. století si pólo oblíbili a dovezli je do Evropy. Britské pólo se hraje na ponících vysokých 124 cm a pocházejících
ze státu Manipúr mezi Assamem a Burmou, kde je to národní hra. Pólo se v Argentině hrálo poprvé v roce 1877, ale do roku 1930 se tato země stala světovou velmocí číslo jedna v tomto sportu. Argentinští koně, kříženci plnokrevníka s původním domácím criollem, jsou nejlepší na světě.
Pravidla:
Pólo poníci mohou mít libovolnou výšku. Tým tvoří 4 jezdci a další dva náhradníci jsou připraveni na koních. Hříště měří 275 x 180 m a je značeno střední čarou a penaltovými čarami ve vzdálenostech 27, 36 a 108 m od základní čáry. Hraje se vrbovým míčkem proháněným brankami vysokými 3 m a širokými 7,3 m. Padne-li branka, hráči si vymění strany. Hráči jsou handicapováni podle svých schopností. Při pólu vysoké úrovně se uhraje až 19 branek, u střední 15 až 18 branek. zápas se dělí na chukkas, kterých je pět ve vrcholných zápasech, v obyčejných čtyři. Poníci se mění po každém oddíle a žádný z nich nenastoupí do zápasu podruhé. Penalty se střílejí za každou chybu, jako za nebezpečné křížení dráhy soupeře nebo srážky. Je také zakázáno najíždět na soupeře bez míče nebo hákovat jeho pálku.

Foto Póla

6. ledna 2009 v 13:46 | Mája

http://www.sportovni-hry.com/foto/polo/19.jpg
http://www.bbc.co.uk/cult/ilove/royalty/gallery/640/polo.jpg
http://www.michiganhorsesports.com/images/polo/polo_5590web.jpghttp://www.investujeme.cz/cs/images/content/clanky-text/konske-polo/polo-2008-8.jpg


VOltiž-cvičení na koni

6. ledna 2009 v 13:46 | Mája
Do voltižního oddílu jsou přijímány zpravidla děti kolem věku 6 let. Podle výkonnosti jsou zařazeni do kategorií A**, A* (junioři), B, C, D.
V kategorii "D" cvičí děti jen v kroku a zjednodušené varianty cviků.
V kategorii "C" cvičí polovinu cviků povinné sestavy ve cvalu a druhou, náročnější polovinu, v kroku. Volná sestava se v obou kategoriích cvičí v kroku a je složena pouze z dvojic.
Schopnější cvičenci postupují do kategorie "B".Povinná i volná sestava se cvičí celá ve cvalu a do volné sestavy mohou být zařazeny i cviky ve trojicích.
Vyvrcholením je postup do kategorie "A", kde už je nutné ve cvalu zacvičit všechno. Ve volné sestavě se cvičí převážně ve trojicích. Kategorie "A*" je juniorská, je omezena horní věkovou hranicí 16 let a cvičí upravenou povinnou sestavu. Tyto dvě kategorie se mohou účastnit i ME, MS a WEG (Světové jezdecké hry). Od 14 let mohou kromě skupiny cvičenci závodit také v kategorii jednotlivců
.
Povinná sestava obsahuje:
náskok, základní sed (upažení), váha (v C a D holubička), mlýn, střihy, stoj, odskok
Volná sestava se skládá:
z cviků jednotlivců, dvojic a trojic. Je složena ze statických a dynamických cviků, náskoků, seskoků a přechodů. Známkuje se obtížnost, provedení, choreografie, celkový dojem a chod koně.
Postroje:
  • voltižní obřišník - voltižní obřišník je vybaven dvěma záchytnými oblouky (madly), pro to, aby se jezdec například při obratech mohl přidržovat. Pod voltižní obřišník se klade dečka, aby se neodřel hřbet koně.Po jeho straně je kožená smyčka, která někdy zastává funkci třmenu.
  • vyvazovací otěže s gumovým kroužkem - vyvazovací otěže se upevňují k obřišníku a zamezují koni zvednout hlavu, což by způsobilo vyklenutí hřbetu a nevzhlednost pohybů koně
Kůň na voltiž:
Člověk musí být sportovní a velmi obratný! Voltižéři, kteří se účastní soutěží, začínají cvičit již velmi brzy - a ve dvaceti letech opět přestávají! Pokud chcete voltiž provozovat jako sport, musíte mít k dispozici dobře vycvičeného voltižového koně. Plemeno není tak důležité, ale kůň musí být v každém případě pevně stavěný. Měl by mít široký, dlouhý a ne příliš citlivý hřbet a měl by být vysoký 158 až 173 cm. Musí mu být minimálně 5 let a potřebuje dobrou kondici, aby dokázal 15 až 20 minut cválat do kruhu. Kůň by měl mít klidnou povahu a hodně trpělivosti a nesmí být příliš citlivý. Jeho cval by měl být svižný, rytmický a pravidelný. Nakonec musí mít voltižový kůň i chuť jít dopředu, aby zůstal ve cvalu aniž by se musel neustále popohánět bičem.
Cval do kruhu je pro koně dost namáhavý a je proto důležité, aby se mohl po skončení lekce uvolnit a měl dostatek jiné rozmanité činnosti. Mnohé děti, které zpočátku prováděli jen voltiž, začnou později i jezdit, protože se kontaktu s koňmi už nechtějí vzdát. Voltiž mnohdy slouží také jako součást terapie při rozmanitých psychických onemocněních. Akrobatické cvičení na koni pomáhá v těchto případech upevňovat koncentraci, sblížení se zvířetem uklidňuje.

Foto Voltiž

6. ledna 2009 v 13:45 | Mája

http://jenny.bloguje.sk/img/voltiz%20zeny%200020.jpg
http://boraderam.rajce.idnes.cz/Kone_v_akci_2006/images/P1010965.JPGhttp://www.kone.ksoft.cz/images/s_voltiz.jpg

http://www.equichannel.cz/fotogalerie/2072.jpghttp://www.solokapr.cz/obrazky/clanky/clanek-1505/detail-obrazek-1.jpg

Rodeo!:)-1

6. ledna 2009 v 13:44 | Mája
Rodeo
O sto let později se už v USA a v Kanadě konalo na 700 těchto podniků, a to podle pravidel stanovených v roce 1936 Asociací profesionálních rodeových jezdců. Nyní má tato "kovbojská" organizace asi 5 500 členů a 3 500 "učňů", vlastních oprávnění, podle něhož mohou v jednom roce vyhrát 2 500 dolarů, i když ještě nejsou právoplatnými členy. Vrcholnou událostí je Stampede v Calgary a každoroční Národní finále rodeí v Los Vegas, kde úhrn cen překračuje dva miliony dolarů. Titul světového šampiona všestranných kovbojů získává jezdec, který zvítězil ve finále a jenž během roku získal ve vrcholových soutěží 15 prvních cen.
Klasické rodeo
Klasické rodeo má celkem šest tradičních soutěží: jízdu na osedlaném hřebci, jízdu bez sedla, jízdu na býku, zápas s býkem, lasování telat a lasování družstev. Při jiných příležitostech probíhají soutěže v řízení zápřeží táhnoucích polní kuchyně, závod kolem barelů a ohýbání tyčí. Jízda v sedle nezkroceného hřebce, zlatý hřeb rodea, je velmi obtížná, ale není tak nebezpečná, jak vypadá a k nehodám dochází jen zřídka. Koně se sedlají pomocí řemene přitaženého přes bedra a slabiny. Mají široký nákrčník s pletenou smyčko, za níž se jezdec přidržuje jednou rukou. Kůň se sedlá v úzké uličce, tam na něj jezdec nasedne, odtud je otevřenou brankou na pokyn vpuštěn do arény. Přitom prudce vyhazuje, neboť se chce zbavit tísnícího řemene a tím i jezdce. Jezdec se má v sedle udržet osm vteřin a je hodnocen podle stylu jízdy, pobízení koně tupými kolečkovými ostruhami a podle náklonu nad plecí. Pohyby jezdce mají být v souladu se skoky zvířete. Každý kovboj doufá, že na něj vyjde kůň, který vyhazuje rytmicky, protože to dává lepší naději na ohodnocení, než když kůň vyhazuje a kroutí se bez určitého rytmu. Tito koně se často chovají výhradně pro rodea a někteří z nich jsou stejně slavní jako jejich jezdci. I kůň se totiž hodnotí podle toho, jak vyhazuje.
Jízda bez sedla je stejně obtížná, ale mnohem nebezpečnější. Kůň nemá uzdu ani nákrčník a jezdec se může držet jen za smyčku upevněnou k obřišníku, která mu umožňuje se na něm alespoň chvíli držet. Rozhodujícím faktorem je pro hodnocení styl. Jezdec musí sedět na vyhazujícím koni, pobízet jej nohama, aby se vzpínal a udržet se má nejméně osm vteřin.
V souladu s gladiátorským rázem původního rodea je ježdění na rychlých býcích zebu.
Vyhodnocuje se podobně jako ostatní jezdecké soutěže, ale v tomto případě musí být po ruce muži, aby odtáhli rozzuřené zvíře, když jezdec spadne.
Při zápase s býčkem potřebuje kovboj pomocníka, které mu se říká "hazer". Ten ho nutí udržet směr, dokud se nedostane do vhodné pozice, neskočí na zvíře a neporazí je. Při tom souboji se měří čas a nezřídka kovboj býčka "složí" za tři nebo čtyři sekundy.
Měření času je také velmi důležité při lasování telat, kdy jezdec musí po chycení teleterychle sesednout a zvíře svázat, zatím co kůň drží laso napjaté. V této spolupráci koně s člověkem vyniká quater, který je nedostižný v rychlosti, obratnosti a inteligenci. Quatrové se také nejlépe osvědčují při soutěži družstev v lasování. Dva jezdci a jejich koně v dokonalé spolupráci znehybňují býka. Praktické uplatnění má tato týmová práce při chytání dobytka pro ošetření nebo značkování výžehem s provádí se to na všech dobytkářských rančích. Jezdec se svým koněm pracuje jako "header" (hlavoun), druhý jako "heeler" (patař). První býka zastaví chycením do lasa za hlavu a jeden roh nebo za oba rohy. Potom býka obrátí tak, aby jeho partner mohl hodit laso na nohy zvířete a chytit je tak. Oba koně pak lasa napnou a na stopkách se počítá, jak dlouho trvá, než se oba postaví proti sobě po obou stranách chyceného býka.
Závody polních kuchyní a kolem barelů
Závody polních kuchyní i kolem barelů patří k oblíbeným částem rodea. Závod polních kuchyní se považuje za žertovnou záležitost, ale je to moderní verze římských vozatajských dostihů a je asi stejně nebezpečná. Soutěží čtyřspřeží na oválné dráze, což vyžaduje mimořádnou obratnost. Závod kolem barelů je z celého rodea jediný přístupný ženám a mnohé "cowgirls" v něm dosáhly úspěchů. I pro tento závod se nejlépe hodí quater, protože je výjimečně obratný a má velké zrychlení. Jezdci závodí v obrátkách kolem tří barelů, postavených do trojúhelníku. Čas se měří elektronicky, spouští ho nos koně protnutím linie startu a cíle.
Soutěžní kategorie

Navíc ještě existuje půl tuctu soutěžních westernových přehlídkových kategorií, které se vyznačují vysokým stupněm jezdeckého mistrovství. Nejpopulárnější z nich, dosahující také nejvyššího počtu jezdců, je Western Pleasure class, kde se předvádějí chody a poslušnost koně. Trail classes jsou zase zaměřeny na rychlost překonávání předepsaných překážek, podobně jako třídy westernového ježdění. Vrcholem westernového jezdeckého umění však jsou "reining classes", které jsou protějšky evropských disciplín, ale všechny prvky se předvádějí v plné rychlosti.

Vozatajství-1

6. ledna 2009 v 13:37 | Mája

Vozatajství


A ještě historie o dostizích

6. ledna 2009 v 13:33 | Mája
TROCHA HISTORIE

Morava drží prim, v r. 1912 vzniká dobře organizovaný Spolek chovatelů klusáka se sídlem ve Šternberku, který zbudovává dostihovou dráhu a organi­zuje dostihy, chov a vede i plemennou knihu.
Rozvoj přibrzdila I. světová válka, do­stihy se přerušují a značně poškozen a zredukován je i chov klusáka.
Během první republiky začínají klusácké dostihy a chov klusáka opět vzkvétat, až do roku 1930, po němž začíná chov upadat, dráhy zanikají a dílo zkázy dovršuje druhá světová válka. Po válce obnova začíná v Olomouci a během dvou let zde vybu­dují krásnou dostihovou dráhu v Lazích.
V roce 1951 přebírá chov klusáka stát, chov se přesouvá do Zemského hřebčince v Tumačově, odkud byl teprve letos odprodán poslední klusácký hřebec (Sabbath po Labyrint) a tím byl chov klusáka převeden výhradně do soukromých rukou.
Oficiální autoritou pro chov klusáka a pořádání klusáckých dostihů je Česká klusácká asociace se sídlem v Praze-Velké Chuchli,kde se pořádá i drtivá většina dostihů.
CO JSOU KLUSÁCKÉ DOSTIHY
V klusáckých dostizích je hlavní rychlost koně v klusu. Kůň je zapřažený v sulce, dostihy se běhají na speciálních klusáckých drahách. V jednom dostihu může startovat maximálně 16 koní. Délka tratí pro dostih je většinou v rozmezí 1600 až 3400 m.
SULKA (obrázek)
Sulka je dvoukolový vozík na vzdušných pneumatikách, vyrobená z lehkého materiálu. Pro trénink a dostih se používají rozdílné sulky. Sedadlo sulky je umístěné za osou vozíku, takže tlačí klusáka dopředu. Nejoblíbenějšími jsou tzv."italky". Šířka se smí pohybovat mezi 140-150 cm, hmotnost smí být maximálně 30kg.
JEZDEC
V dostihu jezdec sedí v sulce těsně za koněm. Nohy má rozevřené a zapřené ve zvláštních opěrkách.

MONTÉ
Monté je dostih na klusácích pod sedlem, v ČR se až na výjimky nepořádají. Délka tratí bývá mezi 1600 až 2600 m.

AUTOSTART (obrázek)
Nejčastěji se v klusáckých dostizích používá tzv.autostart, tedy start "z jedné mety". Auto má pro tyto účely speciální rozvírací ramena, která po startu zaklapne a sjede z dráhy. Start probíhá pomalým rozjezdem za autem.

Autostart

START S VYROVNANOU METRÁŽÍ
Start s vyrovnanou metráží znamená start z různých vzdáleností, které určují optická čidla, vzdálá od sebe vždy 20 m. Zde mohou favorité startovat s handicapem.

CÍL
Jelikož nemusí být v cíli zcela jasné, kdo doběhl první, pořizuje se tzv."cílová fotografie". Pokud doběhnou někteří koně současně, jedná se o tzv."death heat", vítězové se dělí o výhru.
Cíl- Jelikož nemusí být v cíli zcela jasné, kdo doběhl první, pořizuje se tzv."cílová fotografie". Pokud doběhnou někteří koně současně, jedná se o tzv."death heat", vítězové se dělí o výhru.
Heaty- heaty jsou opakované (potvrzující) dostihy - tedy potvrzení výkonu koně z předešlého dostihu. Heaty bývaly původně i ve cvalových dostizích.

ROZDĚLENÍ KLUSÁCKÝCH DOSTIHŮ (obrázek)
Schéma rozdělení klusáckých dostihů naleznete na obrázku.

Rozdělení klusáckých dostihů.
U handicapů se zavádí model tzv. Počítačového handicapu, více na Českém klusáckém serveru.

KILOMETROVÝ ČAS
Pro hodnocení výkonnosti a celkového výkonu klusáka je rozhodující tzv."kilometrový čas". Tento se vypočítá tak, že celkový čas dostihů se přepočítá na sekundy a dělí se délkou (metráží) dostihů, které kůň absolvoval a výsledek se převede znovu zpět na minuty. Dostihová výkonnost klusáka závisí na čase, délce dostihů (metráži, věku a v osobním rekordu se hodnotí i celkový projev. Podmínky a pravidla pro výkonnostní zkoušky klusáka stanovuje Dostihový řád.

POSTROJOVÁNÍ KLUSÁKŮ V DOSTIZÍCH (obrázek)
Uzdečka(postrojová ohlávka) - může být otevřená bez náočnic pro klidné koně, polootevřená pro koně nervózní, anebo s náočnicemi pro kopně těžko zvladatelné.
Udidlo - lomené nebo "kloubové", které dobře přiléhá, pro zmenšení ostrosti často pogumovaná. Pro prudké koně se používá "tyčové".
Nákrčník - kožený řemen, který probíhající do tyčového udidla, slouží k udržení rovnováhy a přilnutí při vysoké rychlosti v dostihu.
Ochranné prostředky se používají především pro ochranu končetin (před úderem, zášlapem, apod.)
Pomůcky - v klusáckých dostizích se používá mnoho pomůcek, především na předních nohách. mezi nejdůležitější z nich patří:
a) olověné závaží - v koženém (gumovém) obkladu přiloženém na kopyto
b) brokové kroužky - kožené (gumové) naplněné broky podle potřeby.
c) "nožní" závaží - kovové závaží připevněné vpředu na kopyto. Dělí se dle váhy, jiné se používají na pravou a jiné na levou nohu.
Postrojování klusáka.
PODKOVÁNÍ KLUSÁKŮ
V klusáckém sportu má podkování velký a mnohostranný význam. Správné podkování klusáka je velmi důležité - často jinými podkovami na každé z nohou se řeší např.nečisté chody apod. Je samozřejmě záležitostí trenéra tento stav rozpoznat a konzultovat ho s podkovářem. zároveň je třeba péči o kopyto věnovat zvýšenou pozornost a péči. Dostihový kůň potřebuje podkovy zmírňující nadměrné zatížení kloubů. Správné podkování umožňuje: Správnou rovnováhu, vysokou krokovou frekvenci, pravidelnost chodů, vysokou akci a v neposlední řadě i vysokou rychlost klusové frekvence. Klusáci mají podkovy na všech čtyřech končetinách, bývají polokruhové se žlábkem. Podkova v dostihu chrání končetinu a poskytuje dobré vyvážení

Dostihy

6. ledna 2009 v 13:31 | Mája


Historie Dostihů:
Nejstarší záznsm o dostizích, pocházejicí z roku 1540, dokládá, že nejstarším dosud existujícím závodištěm v Anglii je Chester. Královna Alžběta I. jezdívala sledovat dostihy na pláni u Salisbury. Po roce 1640 se začalo závodit v Epsomu a do roku 1700 se stal hlavním městem dostihového světa Newmarket díky královskému patronátu, který mu zaruči popularitu.
Dostihová ročenka, ve které su uvádějí termíny a výsledky dostihů, byla poprvé publikována v rove 1727. V roce1740 postavila anglický parlament mimo zákon všechny závody, jejichž majetek byl menší než 50 liber, aby tak získal kontrolu nad bouřlivě se rozvíjejicím sportem. Derby, závoke, který se stal vzorem pro mnohé další na celém světě se poprvé běželo v roce 1780 a zvítězil v něm Diomet. Tehdy již bylo v Británii 59 dostihových závodišť a jedinými dvěma vídendy, kdy se neběžely žádné dostihy, byl ten po Velkém pátku a o Vánocích.
Dostihy a chov plnokrevníků se rozšířily do všech zemí, na které mněla Velká Británie nějaký vliv. V Severní Americe bylo první oficialní dostihové závodiště otevřeno v roce 1665 na Long Islandu v New Yorku. Ve francii se první oficialní dostihy běžely v roce 1776 poblíž Paříže, v Německu v roce 1822 v Meklenbursku, v Itálii v rove 1837 ve Florencii a v Neapoli. Na jižní polokouli byly první dostihy zaznamenány v roce 1810 v Sydney v Austrálii a v roce 1842 v Aucklandu na Novém Zélandu.
(V ČECHÁCH SE DOSTIHY POPRVÉ BĚŽELY V PRAZE V ROCE 1839 A V PARDUBICÍCH ROKU 1842)
Struktura dostihového sportu:
Struktura dostihového spaortu je na celém světě stejná. Základem všeho je vlastník koně, na kterém jsou všichni ostatní závislí. Vlastník zaměstnává profesionálního trenéra, který koně připravuje na dostihy a najímá pro ně jezdce.
Majitelé mohou své koně chovat čistě jen pro radost, aniž by očekávali návratnost vynaložených prostředků, nebo je mohou naopak chovat z komerčních důvodů. Nejčastější je ale kombinace obou důvodů. Nové koně může vlastník získat vlastním chovem, nebo nákupem od profesionálních chovatelů plnokrevníků.
První linii dostihového sportu tvoří trenéři a žokejové. Nejlepší trenéři mají obvykle stálý příliv zákazníků a v tréninku mývají 200 i více koní. K tomu je zapotřebí celá armáda stájníků a pracovních žokejů. Žokejové mohou mít buďsmlouvy s jednotlivými vlastníky či trenéry, nebo jsou na volné noze a nechávají se najímat na jednotlivé jízdy. Amatérští jezdci se účastní menšího počtu pro ně určených závodů.
Zákulisí dostihového sportu tvoří mohutně rozvinutý průmysla chovu plnokrevníků, připravený splnit každé přání koupěchtivých majitelů. Na vrcholu zájmu profesionálních chovatelů patří mladí koně- obvykle ročci-, kteří se prodávali po stovkách někdy za ohromné ceny (nejdrežší roček byl vydražen v roce 1985 za 13,1 milionu amerických dolarů). Ostatní chovatelé , kteří koně chovají spíše ze záliby posílají ročně na trh jednoho, nebo dva koně. Převážná část koní odchovaných velkými stájemi se prodá a nakoupí v aukcích. Největšími aukcemi na světe jsou Tattersalls v Newmarketu a Keeneland v Kentucky.
DOSTIHOVÉ DRÁHY:
V Americe tvoří všechny dostihové dráhy jednoduché ovály, ve kterých se jezdí ne levou ruku, ale Anglie se může pochlubit široce otevřenými dráhami Newmarketu, těsným kruhem v Chesteru, mírně zvlněnou drahou v Goodwoodu, důmyslným obloukem dráhy v Epsomu či širokými oblouky dráhy v Yorku. Rovinné dostihy v Evropě se jezdí především na jaře, v létě a na podzim, ale na celoročních drahách (v Anglii jsou tři) pokračují závody v menší míře i v zimním období.
V Británii dohlíží na dostihový sport Jockey Club (založen kolem roku 1750) a Britský dostihový výbor. Tyto organizace nesou odpovědnost za administrativní a plánovací činnost, bezpečnost a poctivost.
ECLIPSE
Hřebec Eclipse, který se narodil v roce 1764 v den zatmění Slunce (odtud jméno), byl potomkem Marskeho, vnuka araba jménem Darley Arabian, který byl jedním ze 3 hřřebců stojících u zrodu plemene anglických plnokrevníků. Byl to ryzák s bílou lysinou a bílou podkolenkou na pravé zadní noze. Eclipse běžel a zvítězil ve svém prvním dostihu na 4 míle (6,4km) ve věku pěti let v Epsom Dawns. Poté zvítězil ve všech dostizích, kterých se za své sedmnáctiměsíční kariéry zúčastnil. V chovu se uplatňoval 19let, zplodil 335 vítězů a je zakladatelem jedné ze tří hlavních krevních linií plnokrevníků, do kterých patří 90% všech dnes chovaných anglických plnokrevníků.
SECRETARIAT
Secretariat se narodil v roce 1970 ve Virginii. Mněl perfektní tělesnou stavbu a úctyhodný krok dlouhý 7,6 m. Byl mezi dostihovými koňmi tím, co se nyzývá beau idéal. Zvítězil v 16 dostizích z 25, ve kterých startoval. Po 25 lety byl jediným držitelem americké Trojkoruny a nezapomenutelným způsobem zvítězil v Ceně Belmontu. Druhou polovinu dostihu změnil ve slavnou eexhibici síly a rychlosti, neboť ve finiši za sebou nechal soupeře o 31 délek a posunul tak rekord na 2400m o 2.6 vteřiny, a navíc ve chvíli, když ho jezdec Ron Turcotte zkoušel zastavit, stihl překonat světový rekord na 2600m.

Drezurové ježdění

6. ledna 2009 v 13:30 | Mája

Drezura od stupně Z do stupně T

Drezura od stupně Z do stupně T
Když sledujeme při ježdění špičkové drezurní jezdkyně jako je Ulla Salzberg nebo Isabell Werth, napadne nás otázka: Jak takový soulad s koněm vzniká? Jak to dělají, že se jim drezurní lekce vždy perfektně podaří? Harmonie, kterou společně s koněm vyzařují, sotva znatelné pomůcky, perfektní sed, vypadá to jako by čarovaly. Pokud chceme dosáhnout alespoň přibližných výsledků, potřebujeme cílený výcvik. Alfred Knopfhard vede jezdce krok za krokem k různým drezurních lekcím ? od jednoduchých cviků, jako je kruh a malý kruh, až k lekcím těžkých tříd, k piruetě, piafě a k pasáži.
Nakladatel/Výrobce: Brázda
Přesný názevDrezura od stupně Z do stupně T
AutorKnopfhart Alfred
Rok vydání2003
Počet stran156
Formát165x245
Vazbavázaná
ISBN80-209-0322-4
EAN9788020903228
Kód30021
Dostupost (pracovní dny): skladem
Varianty produktu "Drezura od stupně Z do stupně T":
DREZURA

Slovo drezura je francouzského původu- dressage znamená původně vztyčit v přeneseném významu pak cvičit zvířata. Každý jezdecký kůň by měl procházet základy drezury. První zmínky o výcviku koní lze nalézt ve spisech, řeckého filozofa, historika a vojevůdce Xenofónta (žil přibližně v letech 430-355 př. n. l.). (jedná se o spisy Hippachikos- O povinostech velitele jízdy a Peri hippikés- O jezdectví:pozn. překl.) Xenofón jako první označil jezdectví za vědu a umění. Jeho myšlenky byly inspirací renesančním jezdcům v Itálii, kteří se živili zásady ,,klasického" jezdeckého umění. Na těch vyrostlo moderní umění jízdy na koni. Klasická pravidla jízdy byla většinou udržována jen armádou, v níž se vyskytovali také nejlepší a nejdisciplinovanější jezdci. Rovněž první drezúrní soutěže v 19.století byli vlastně určeny k porovnání vlastností nejlépe vycvičených důstojnických koní.

kategorie

Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií. Jsou to: "Z" (základní), "L" (lehká), "S" (střední) a "T" (těžká). Nová dvojice (jezdec/kůň) startuje nejdříve v kategorii "Z", ze které může postoupit do vyšších kategorií. Podmínky postupu do vyšší kategorie upravují drezurní pravidla, která se každoročně vydávají.

Drezurní obdélník

Drezurní obdélník měří 20 x 40 m nebo také 20 x 60 m. Základní drezurní úlohy se většinou jezdí na obdélníku 20 x 40 m.
Vyšší soutěže se jezdí na obdélníku 20 x 60 m, ale pokud například při halových závodech takový obdélník není k dispozici, mohou se úlohy předvést také na malém obdélníku. Pro tyto případy existují speciálně vytvořené úlohy.
Obdélník 20 x 60 m má více bodů označených písmeny než malý obdélník. Na levé straně jsou body F, P, B, R, M a na pravé straně jsou body K, V, E, S, H. Na střední čáře A - C se nachází pomyslné body D, L, X, I a G.
NĚKTERÉ CVIKY:
Couvání -je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval - Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Obrat kolem předku - je figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec - je figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.

Poloviční překrok - je cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje. Piaffa
1. Piaffa je vysoce shromážděný, kadencovaný, vznosný diagonální pohyb působící dojmem, že kůň zůstává na místě. Hřbet koně je ohebný a pruží. Záď je nepatrně snížena, kyčle s aktivními hlezny jsou dobře podsazeny a umožňují uvolněnost, lehkost a pohyblivost plecí a předních nohou. Každý diagonální pár nohu se zvedá a došlapuje střídavě se stejnou kadencí a nepatrně prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vyklenutý a hlava svisle. Kůň má zůstat lehce "na přilnutí" s uvolněným týlem a udržovat měkký a lehký kontakt při napjatých otěžích. Tělo koně se má pohybovat nahoru a dolů v pružných, kadencovaných a harmonických pohybech.
4. Piaffa se musí vždy vyznačovat živým kmihem a bezvadnou rovnováhou. Při dojmu, že zůstává na místě, má být zřejmý sklon k pohybu vpřed, což se projeví ochotou koně vykročit, jakmile dostane pobídku.
5. Vážnými chybami jsou i nepatrné couvnutí, nepravidelné kroky zadních nohou, křížení předních nebo zadních nohou, kolébání předku nebo zádě ze strany na stranu. Pohyb s uspěchanými, nestejnými a nepravidelnými kroky, bez kadence nebo s kroky bez vznosu, nemůže být nazýván pravou piaffou.
Pasáž
1. Je odměřený, velmi shromážděný, velmi vznosný a velmi kadencovaný klus. Je charakterizován výraznou angažovaností zádě, více zdůrazněným ohýbáním kolen a hlezen a půvabnou pružností pohybu. Každý diagonální pár nohou se střídavě zvedá a dopadá s kadencí a prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem a hlavou těsně u svislice. Kůň má zůstat lehce a měkce "na přilnutí" a schopný přejít měkce z pasáže do piaffy a opačně, bez zjevného úsilí a bez změny kadence, s živým a výrazným kmihem.
4. Nepravidelné kroky zadních nohou, houpání předku nebo zádě ze strany na stranu, jakož i trhavé pohyby předních nebo zadních nohou nebo vlečení zadních nohou jsou vážné chyby.

Piruety a poloviční piruety
1. Pirueta (poloviční pirueta) je kruh (polokruh) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě.
2. Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě.
3. Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy, která tvoří střed a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu pokaždé, když se zvedne.
4. Při provádění piruety (poloviční piruety) v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce "na přilnutí", otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy.
5. Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit. Pohyb přestane být pravidelný, když se vnitřní zadní noha nepohybuje ve stejném rytmu jako vnější zadní noha nebo zůstává na místě.
6. Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Před a po piruetě se kůň pohybuje ve cvalu. Ten je charakteristický zvýšením aktivity a shromáždění před piruetou. Pohyb je dokonalý, když kůň při pohybu vpřed udržuje stálou rovnováhu.
7. Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle pružnosti, uvolněnosti, kadence a pravidelnosti, přesnosti a měkkosti přechodů; pirueta (poloviční pirueta) ve cvalu také podle vyváženosti, vzpřímení a počtu skoků (má jich být při piruetě 6-8, při poloviční piruetě 3-4).
mézair - [mezér]
= opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady
croupada - [krupáda]
- kůň se odrazí z levady a provede skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe
- jeho tělo je téměř vodorovně
courbetta - [kurbeta]
= jedna z nejtěžších figur nad zemí
= opakované croupády kupředu, bez doteku země předníma nohama
3 sledy:
1. přechod z piaffy do levady
2. odskok na zadních v levadě
3. doskok zadníma nohama opět v levadě
- podle schopnosti koně se mohou tyto skoky opakovat 2 - 5 krát
ballotada
- ztotožňuje se s croupadou, ale s tím rozdílem, že kůň při přitažení zadních nohou obrátí kopyta tak, že jsou zezadu vidět podkovy
- hřbet koně se blíží horizontále
- výkon je přípravou pro nejtěžší figuru: capriolu
capriola - [kapriola]
= nejtěžší skok vysoké školy
- mohutným odrazem zadních nohou se kůň vymrští šikmo vzhůru jako při ballotadě, přičemž těsně před tím, než jeho hřbet dosáhne horizontály, vymrští obě nohy směrem dozadu
Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen
Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden
Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.

Opracoviště

Pořadatel drezurních závodů se musí postarat o dostatečně velké místo, které účastníkům soutěží slouží jako opracoviště pro koně. Opracoviště by mělo být nejméně 35 m dlouhé a 15 m široké. Opracování a uvolnění koně před soutěží je velmi důležité, neboť požadované cviky může předvést jedině uvolněný a zahřátý kůň. Na opracovišti již neprojíždíme celou úlohu ani do nekonečna neprojíždíme slabší a problémovější prvky úlohy. Jde zejména o to, abychom klidným klusáním a projížděním kruhů nebo jinými cviky koně zahřáli a uvolnili jeho hřbetní a krční svalstvo. Přílišné unavování koně před vjezdem na obdélník není nejvhodnější.

Sbor drezurních rozhodčí

Rozhodčí jsou oficiální delegáti jezdecké federace a jejich jména jsou uvedena v seznamech pro dané disciplíny. V soutěžích, v nichž není výslovně předepsáno pět rozhodčích, mohou tvořit sbor tři rozhodčí. V mistrovských soutěžích a ve všech soutěžích s mezinárodní účastí musí mít sbor rozhodčích pět členů včetně předsedy. Tři rozhodčí jsou u krátké stěny obdélníku s písmenem C, dva rozhodčí jsou u dlouhé stěny v bodech E a B. Tím je ohodnocení výkonu dvojice objektivnější. Po ukončení soutěže dostane jezdec od každého rozhodčího listinu (protokol), ve kterém je uvedena známka za každý cvik zvlášť, a souhrnné známky s případným komentářem.

Správce obdélníku

Správce obdélníku je pomocný rozhodčí, který má za úkol sledovat časový harmonogram soutěží, dodržování pravidel na opracovišti a kontrolu předepsaného uzdění koní. Pro účastníky závodů je dodržování časového harmonogramu velice důležité, neboť se podle něj orientují, aby nezačali s opracováním koně buď příliš brzy, nebo příliš pozdě.
Pokud není předepsán zvláštní úbor, platí pro jezdce a jezdkyně startující v drezurních úlohách následující pravidla:
- černé nebo tmavě modré jezdecké sako
- bílé jezdecké kalhoty pro jezdce, bílé nebo béžové pro jezdkyně
- bílá případně žlutá jezdecká vázanka nebo kravata
- bílé rukavice
- černé jezdecké boty
- jezdecká čapka, případně klobouk
Příslušníci policie nebo armády mohou startovat v uniformě.
hřebec Donovan při piruetě
Kodex chování
1. Ve všech jezdeckých sportech a jeho disciplinách musí být kůň považován za prvořadého.
2. Pohoda a zdraví koně jsou nadřazeny zájmům chovatelů, trenérů, jezdců, majitelů, obchodníků, organizátorů nebo oficiálních představitelů sportovních událostí.
3. Veškeré zacházení s koněm a veterinární úkony musí být prováděny tak aby bylo zajištěno zdraví a pohoda koně.
4. Při všech příležitostech musí být vyžadován a dodržován vysoký standard výživy, zdraví, hygieny a bezpečnosti koně.
5. Při přepravě koní musí být učiněna náležitá opatření pro větrání, krmení, napájení a udržení zdravého prostředí pro koně.
6. Velký důraz je nutno klást na zvyšování odbornosti při treninku a při jezdecké praxi včetně podpory vědeckých studií v oblasti zdraví koní.
7. V zájmu koně je nutno považovat tělesnou zdatnost a odbornou způsobilost jezdce za nezbytnou.
8. Všechny způsoby ježdění a treninkové metody musí brát koně jako živou bytost a nesmí obsahovat žádné praktiky, které FEI považuje za hrubé a špatné.

Drezurní kategorie

soutěže základní (Z)
- posuzují se základy správného předvedení koně, srovnání, kmih, takt a prostornost chodů, jednoduché obraty, přechody a poslušnost
- jezdí se na uzdečce, ostruhy a bičík jsou povoleny
- Z1, Z2
soutěže lehké (L)
- zvyšují se nároky na přilnutí, prostupnost a shromáždění koní se zařazením práce na dvou stopách, kontracvalu, jednoduchých změn cvalu
- jezdí se na uzdečce nebo na úplné uzdě, ostruhy jsou předepsány
- obrat kolem zádě, jednoduchá změna cvalu
- L1, L2, JU, JD, JJ
soutěže střední (S)
- přinášejí nároky na vyšší podsazení a vzpřímení koně, obsahují již komplikovanější práci na dvou stopách v klusu, letmé přeskoky a další prvky
- přeskok v klusu, couvání a přechodem do cvalu, kontracval, přeskok, vlnovka s přeskoky
- S3, kűr S JZ, YU, JD
soutěže středně těžké (ST)
- poloviční piruety ve cvalu, řady přeskoků po 4 a 3 skocích, krátce čelem vzad
- T1, SG, kűr SG, YD, YJ, S9
soutěže těžké (T)
- celé piruety, řady přeskoků až po jedna-jedna, piaf, pasáž
- T3, IM I, kűr IM I
soutěže velmi těžké (TT)
- piaf, pasáž
- IM II, GP, GPS, kűr GP
- v kategoriích "Z" a "L" je povoleno použití ostruh a biče
- v kategoriích "S" a "T" jsou ostruhy povinné, ale bič většinou zakáz

9. Národní federace by měly zavést odpovídající kontroly s cílem, aby všechny osoby a instituce pod jejich pravomocí respektovaly požadavky na zdraví, pohodu a péči o koně.
10. Národní a mezinárodní pravidla jezdeckého sportu, týkající se zdraví, pohody a ošetřování koně, musí být uplatňována nejen během národních a mezinárodních závodů, ale i při treninku. Pravidla by měla být soustavně revidována, aby byla zajištěna taková péče


Parkurové ježdění

6. ledna 2009 v 13:25 | Mája

stupně obtížnosti v parkuru


označenípopisvýška v cm
ZMzákladní malé80 - 90
Zzákladní100
ZLzákladní lehké110
Llehké120
Sstřední130
STstředně těžké140
Ttěžké150
TT (skoky mohutnosti)velmi těžké160

Druhy překážek!

JEDNODUCHÉ PŘEKÁŽKY
Přes jednoduchou překážku se skáče jedním skokem. Dva nejdůležitější typy jednoduchých překážek jsou kolmý skok (kolmák) a dvojbradlí neboli oxer.

KOMBINOVANÉ PŘEKÁŽKY
Kombinace se skládají ze dvou, tří nebo více částí. Například trojskok se skládá ze tří skoků, které tvoří jednu překážku. Kombinace mají v parkúru jedno číslo. Jednotlivé skoky v jedné kombinaci se označí písmenem (A, B, C). Pokud kůň odmítne skočit v kombinaci například skok C, musí jezdec absolvovat znovu celou kombinaci.

VÝŠKOVÁ PŘEKÁŽKA
Výšková překážka se překonává jedním skokem. Pro koně jsou čistě výškové překážky velmi nepříjemné, neboť u těchto překážek bývá větší problém určit dobrou vzdálenost odskoku. Všeobecně by se mělo na výškové překážky najíždět nepříliš rychle s dobře shromážděným koněm. Správné místo odskoku leží blíž překážky než například u šířkové překážky. Kůň musí vyskočit spíše nahoru než překlenout vzdálenost. Mezi výškové překážky patří kolmák, zeď a ohrada.

KOLMÁ PŘEKÁŽKA
Kolmák je svislá překážka stavěná pouze do výšky. Mezi stojany se zavěsí několik bariér nebo dřevěných prken nad sebe. Kolmá překážka je školní příklad výškové překážky.



ZEĎ
Zeď je výšková překážka, která je složena z beden. Zvládnout tuto výškovou překážku je dost obtížné, neboť kůň nevidí místo doskoku.

ŠÍŘKOVÁ PŘEKÁŽKA
Šířková překážka je stavěna v horizontální perspektivě. Přes tyto překážky musí kůň překlenout určitou vzdálenost. Patří sem různé typy oxerů a triple-bar.

ŽOLÍK
Žolík bývá nepříjemná, ale nezáludná překážka. Může být různě postaven. Žolík se většinou liší od běžných překážek určitým vzhledem, například spodek překážky může být tvořen nerovným kmenem stromu. Žolík bývá označen žolíkovou kresbou, upevněnou na stojanech překážky. Za překonání této překážky dostane jezdec v soutěžích postupné obtížnosti dvakrát tolik bodů než za překonání poslední regulérní překážky.

OXER
Při překonávání oxeru musí kůň skočit do výšky a zároveň překlenou určitou vzdálenost. Vrchní bariéry jsou u oxeru ve stejné výšce. Je-li zadní bariéra výše než přední, hovoříme o dvojbradlí (double-bar). Dvojbradlí je pro koně příjemnější než klasický oxer. Přestože se oxer skládá z několika částí, je to jedna překážka, tj. jednoduchá, a kůň ji musí překonat jedním skokem.



TRIPLE-BAR neboli TROJBRADLÍ
Triple-bar je šířko-výšková překážka skládající se ze tří šikmo stoupajících bariér. Tuto překážku zdolává kůň jedním skokem. Variantu triple-baru představuje takzvaná pyramida která má první a třetí bariéru ve stejné výšce - střední bariéra tvoří nejvyšší bod překážky.

VODNÍ PŘÍKOP

Příkop naplněný vodou je známá parkúrová překážka. Vodní příkop je většinou široký 2-4 m a hluboký 10-15 cm. Musí být vyhlouben v povrchu kolbiště. Je to čistě šířková překážka, která se liší také tím, že kůň při jejím špatném překonání doskočí do vody. U této překážky je důležitá reakce koně na vodu. Na odskokové straně této překážky může být umístěna odskoková bariéra nebo nízká proutěná překážka, která nesmí být vyšší než 150 cm. Doskok vodního příkopu musí být vyznačen bílou páskou, aby rozhodčí mohl lépe konstatovat případnou chybu koně.

ODSKOKOVÁ BARIÉRA

Odskoková bariéra označuje místo odskoku. Někdy se tato bariéra pokládá před překážku a koni se tak usnadňuje určení správného místa odskoku.

Neposlušnost koně:

zastavení před překážkou, vybočení....
ZASTAVENÍ PŘED PŘEKÁŽKOU
Za zastavení před překážkou se považuje, jestliže kůň zastaví před překážkou, kterou má překonat. Není rozhodující, zda přitom překážku poboří nebo posune. Podle pravidel F.E.I. (Féderation Equestre Internationale) je jezdec vyloučen při třetí neposlušnosti koně.


VYBOČENÍ
Vybočení znamená, že se kůň vymkne z moci jezdce a mine překážku, kterou měl překonat, cílovou čáru nebo povinný průjezd.


ODEPŘENÍ POHYBU
Za odepření pohybu se považuje, jestliže kůň zastaví a odmítá pohyb vpřed.

Westernové ježdění

5. ledna 2009 v 16:09 | Mája

Western

3.1.2009 11:51 | Mája
http://www.wrc.cz/foto/full/2003/22.jpghttp://www.wrc.cz/foto/full/2003/27.jpg

Western Riding Club je spojen s nejpestřejším odvětvím jezdeckého sportu - westernovým ježděním, které si u nás našlo mnoho příznivců. Od těch, kteří se snaží zachovávat romantiku dávných dob, přes nadšence, které uchvátila rychlost a odvaha rodeových jezdců, až po ty, které westernové ježdění zajímá především jako sport. Westernové ježdění - Western Riding - nabízí hned několik disciplín a vybrat si může opravdu každý. Tomu pomáhá i systém tříd a kategorií, ve kterých se jednotlivé disciplíny a soutěže vypisují. Jezdci a koně se řadí do tříd - začínající, amatér, mládež a otevřená. Postupně se mohou účastnit soutěží všech tří kategorií - "C" - to jsou vstupní soutěže pro začínající jezdce a koně a řadí se sem i přátelské soutěže. Soutěže kategorie "B" - to jsou regionální soutěže s kvalifikací na mistrovství republiky nebo WRC a konečně "A" soutěže, kam se řadí mistrovské závody - Mistrovství České republiky nebo WRC. Westernové jezdectví jako sport má tedy svou koncepci a smysl, který mu dává právě množství závodů, každoročně pořádaných Western Riding Clubem. K těm nejprestižnějším samozřejmě patří seriál kvalifikačních soutěží pro vrcholný podnik sezóny, kterým je Mistrovství České republiky. Všechny tyto akce pořádá WRC jako hlavní organizátor a díky regionálním sekcím pořádá westernové soutěže po celém území republiky.http://www.wrc.cz/foto/full/2003/20.jpg
 
 

Reklama