26. srpna 2009 v 17:14 | Mája
|
Tak vám se dám něaké fotečky s koníčkem kterého mám moc ráda ale mám z něj strach, je to strach z kterýho se nemůžu dostat. Na Akýskovi už jsem byla a párkrát sem na něm i cválala a to sem se ty dny nebála. Jenže minule když jsem ho měla přišlo to na mě zase,sedla sem si na něj a myslela sem že bude všechno v pohodě jako minule tak jsem vyrazila krokem po jízdárně udělali jsme asi 2 kroky a aky se leknul a na mě zase přišel ten pocit. Pocit kterému se říká strach a kterého sem se ten den už nezbavila. Ani sem si nenaklusala. Dneska sem ho měla znovu a bylo to skoro to samý. Za chvilku sem začala brečet že se bojim a že chci dolu že to nikdy nezvládnu, že nedokážu ten strach překonat. Jíťa řekla že až připraví krmení tak si ho vezme, tak jsem čekala a zatím chodila krokem po jízdárně a Aky to prostě poznal že se bojim někdy prost se mnou i zastavil koukal okolo a nechtěl jít. Já sem z toho byla zoufalá, když už jsem viděla že Jíťa už jde za námi tak jsem si vlastně odychla ne že bych nechtěla na Akym být ale prostě sem se bála ale ten strach nedokážu vysvětlit. Jenže Jíťa mi řekla že mám začít klusat a já sem stuhla a bylo to tu zase, ten hroznej pocit ten strach, chvíly sem váhal a Akyho si postupně skracovala a potom sem se snažila přejít z do klusu nejdřív mi to vůbec nešlo pak když se mi to konečně povedlo obklusala sem asi půlku kolečka možná ani to ne a zase šla krokem. Stále sem brečela... Řikala jsem si že to nikdy nedokážu když jsem to takhle marně zkoušela pořád do kola myslim že už Jíťa ze mě byla i trošku na nervy. Což mě moc mrzí. Potom si mě vzala na lonž a to sem klusala trochu dýl a to mi ho ještě Jíťa pobízela mlaskáním a tak. Musela sem se uklidnit a soustředit se na to, snažit se zapomenout na ten strach říkat si že to zas není tak hrozný. Jenže mi to moc nešlo. Když mě Jíťa chvíli lonžovala na obě dvě strany z lonže mě pustila a já chvíli chodila krokem. Potom mi řekla že si mam ještě naklusat. Jenže zas mi to nešlo tak si ho Jíťa vzala. Cválala klusala,prostě si s nim uměla poradit ale já to nedokážu. Pak už jsem akyho vychodila a šla ho odstrojit a dát mu krmení. Pořád sem na to musela myslet, zatímco Aky žral a já už měla namazaný kopyta tak jsem si sedla k němu a začala zase brečet. A řikala sem si že to jednou stejně musim překonat že bych to měla zvládnout. Doteď o tom přemýšlím a příště až ho zase budu mít pokusim se abych se nebála. Rozhodla sem se tak a taky to tak zůstane už se kvůli tomu nechci trápit je to jenom na mě! Chtěla bych ještě poděkovat Jítě která má semnou trpělivost a opravdu se snaží a pomáhá mi abych se Akyho přestala bát! A já to chci dokázat teď už vám sem dám těch pár foteček který sou z času kdy sem neměla strach!





















Tak já myslím že to stačí :) zítra jedeme s koníčkama plavit. Těším se moc!!
Jé tak to mě mrzí:(Ale určitě to jednou překonáš!!Stačí jen chtít:)A ty to zvládneš:)