close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2009

Foto dostihu

3. ledna 2009 v 11:38 | Mája



http://www.lktb.info/2005/2005-09-04/dostihy.JPGtu máte dostih na tepatu

http://www.koneinpost.cz/obr/dostihy3big.jpg

http://www.slusovice.cz/upload.cs/d/dd389974_b_1_dostihy_01_www.jpg


Něco o dostizích,historii atd..

3. ledna 2009 v 11:37 | Mája
TROCHA HISTORIE

Morava drží prim, v r. 1912 vzniká dobře organizovaný Spolek chovatelů klusáka se sídlem ve Šternberku, který zbudovává dostihovou dráhu a organi­zuje dostihy, chov a vede i plemennou knihu.
Rozvoj přibrzdila I. světová válka, do­stihy se přerušují a značně poškozen a zredukován je i chov klusáka.
Během první republiky začínají klusácké dostihy a chov klusáka opět vzkvétat, až do roku 1930, po němž začíná chov upadat, dráhy zanikají a dílo zkázy dovršuje druhá světová válka. Po válce obnova začíná v Olomouci a během dvou let zde vybu­dují krásnou dostihovou dráhu v Lazích.
V roce 1951 přebírá chov klusáka stát, chov se přesouvá do Zemského hřebčince v Tumačově, odkud byl teprve letos odprodán poslední klusácký hřebec (Sabbath po Labyrint) a tím byl chov klusáka převeden výhradně do soukromých rukou.
Oficiální autoritou pro chov klusáka a pořádání klusáckých dostihů je Česká klusácká asociace se sídlem v Praze-Velké Chuchli,kde se pořádá i drtivá většina dostihů.
CO JSOU KLUSÁCKÉ DOSTIHY
V klusáckých dostizích je hlavní rychlost koně v klusu. Kůň je zapřažený v sulce, dostihy se běhají na speciálních klusáckých drahách. V jednom dostihu může startovat maximálně 16 koní. Délka tratí pro dostih je většinou v rozmezí 1600 až 3400 m.
SULKA (obrázek)
Sulka je dvoukolový vozík na vzdušných pneumatikách, vyrobená z lehkého materiálu. Pro trénink a dostih se používají rozdílné sulky. Sedadlo sulky je umístěné za osou vozíku, takže tlačí klusáka dopředu. Nejoblíbenějšími jsou tzv."italky". Šířka se smí pohybovat mezi 140-150 cm, hmotnost smí být maximálně 30kg.
JEZDEC
V dostihu jezdec sedí v sulce těsně za koněm. Nohy má rozevřené a zapřené ve zvláštních opěrkách.

MONTÉ
Monté je dostih na klusácích pod sedlem, v ČR se až na výjimky nepořádají. Délka tratí bývá mezi 1600 až 2600 m.

AUTOSTART (obrázek)
Nejčastěji se v klusáckých dostizích používá tzv.autostart, tedy start "z jedné mety". Auto má pro tyto účely speciální rozvírací ramena, která po startu zaklapne a sjede z dráhy. Start probíhá pomalým rozjezdem za autem.

Autostart

START S VYROVNANOU METRÁŽÍ
Start s vyrovnanou metráží znamená start z různých vzdáleností, které určují optická čidla, vzdálá od sebe vždy 20 m. Zde mohou favorité startovat s handicapem.

CÍL
Jelikož nemusí být v cíli zcela jasné, kdo doběhl první, pořizuje se tzv."cílová fotografie". Pokud doběhnou někteří koně současně, jedná se o tzv."death heat", vítězové se dělí o výhru.
Cíl- Jelikož nemusí být v cíli zcela jasné, kdo doběhl první, pořizuje se tzv."cílová fotografie". Pokud doběhnou někteří koně současně, jedná se o tzv."death heat", vítězové se dělí o výhru.
Heaty- heaty jsou opakované (potvrzující) dostihy - tedy potvrzení výkonu koně z předešlého dostihu. Heaty bývaly původně i ve cvalových dostizích.

ROZDĚLENÍ KLUSÁCKÝCH DOSTIHŮ (obrázek)
Schéma rozdělení klusáckých dostihů naleznete na obrázku.

Rozdělení klusáckých dostihů.
U handicapů se zavádí model tzv. Počítačového handicapu, více na Českém klusáckém serveru.

KILOMETROVÝ ČAS
Pro hodnocení výkonnosti a celkového výkonu klusáka je rozhodující tzv."kilometrový čas". Tento se vypočítá tak, že celkový čas dostihů se přepočítá na sekundy a dělí se délkou (metráží) dostihů, které kůň absolvoval a výsledek se převede znovu zpět na minuty. Dostihová výkonnost klusáka závisí na čase, délce dostihů (metráži, věku a v osobním rekordu se hodnotí i celkový projev. Podmínky a pravidla pro výkonnostní zkoušky klusáka stanovuje Dostihový řád.

POSTROJOVÁNÍ KLUSÁKŮ V DOSTIZÍCH (obrázek)
Uzdečka(postrojová ohlávka) - může být otevřená bez náočnic pro klidné koně, polootevřená pro koně nervózní, anebo s náočnicemi pro kopně těžko zvladatelné.
Udidlo - lomené nebo "kloubové", které dobře přiléhá, pro zmenšení ostrosti často pogumovaná. Pro prudké koně se používá "tyčové".
Nákrčník - kožený řemen, který probíhající do tyčového udidla, slouží k udržení rovnováhy a přilnutí při vysoké rychlosti v dostihu.
Ochranné prostředky se používají především pro ochranu končetin (před úderem, zášlapem, apod.)
Pomůcky - v klusáckých dostizích se používá mnoho pomůcek, především na předních nohách. mezi nejdůležitější z nich patří:
a) olověné závaží - v koženém (gumovém) obkladu přiloženém na kopyto
b) brokové kroužky - kožené (gumové) naplněné broky podle potřeby.
c) "nožní" závaží - kovové závaží připevněné vpředu na kopyto. Dělí se dle váhy, jiné se používají na pravou a jiné na levou nohu.
Postrojování klusáka.
PODKOVÁNÍ KLUSÁKŮ
V klusáckém sportu má podkování velký a mnohostranný význam. Správné podkování klusáka je velmi důležité - často jinými podkovami na každé z nohou se řeší např.nečisté chody apod. Je samozřejmě záležitostí trenéra tento stav rozpoznat a konzultovat ho s podkovářem. zároveň je třeba péči o kopyto věnovat zvýšenou pozornost a péči. Dostihový kůň potřebuje podkovy zmírňující nadměrné zatížení kloubů. Správné podkování umožňuje: Správnou rovnováhu, vysokou krokovou frekvenci, pravidelnost chodů, vysokou akci a v neposlední řadě i vysokou rychlost klusové frekvence. Klusáci mají podkovy na všech čtyřech končetinách, bývají polokruhové se žlábkem. Podkova v dostihu chrání končetinu a poskytuje dobré vyvážení.


Stupně obtížnosti

3. ledna 2009 v 11:35 | Mája

stupně obtížnosti v parkuru

11.7.2008 18:30 | .. | Parkur
označenípopisvýška v cm
ZMzákladní malé80 - 90
Zzákladní100
ZLzákladní lehké110
Llehké120
Sstřední130
STstředně těžké140
Ttěžké150
TT (skoky mohutnosti)velmi těžké160

Druhy překážek!

3. ledna 2009 v 11:34 | Mája
JEDNODUCHÉ PŘEKÁŽKY
Přes jednoduchou překážku se skáče jedním skokem. Dva nejdůležitější typy jednoduchých překážek jsou kolmý skok (kolmák) a dvojbradlí neboli oxer.

KOMBINOVANÉ PŘEKÁŽKY
Kombinace se skládají ze dvou, tří nebo více částí. Například trojskok se skládá ze tří skoků, které tvoří jednu překážku. Kombinace mají v parkúru jedno číslo. Jednotlivé skoky v jedné kombinaci se označí písmenem (A, B, C). Pokud kůň odmítne skočit v kombinaci například skok C, musí jezdec absolvovat znovu celou kombinaci.

VÝŠKOVÁ PŘEKÁŽKA
Výšková překážka se překonává jedním skokem. Pro koně jsou čistě výškové překážky velmi nepříjemné, neboť u těchto překážek bývá větší problém určit dobrou vzdálenost odskoku. Všeobecně by se mělo na výškové překážky najíždět nepříliš rychle s dobře shromážděným koněm. Správné místo odskoku leží blíž překážky než například u šířkové překážky. Kůň musí vyskočit spíše nahoru než překlenout vzdálenost. Mezi výškové překážky patří kolmák, zeď a ohrada.

KOLMÁ PŘEKÁŽKA
Kolmák je svislá překážka stavěná pouze do výšky. Mezi stojany se zavěsí několik bariér nebo dřevěných prken nad sebe. Kolmá překážka je školní příklad výškové překážky.



ZEĎ
Zeď je výšková překážka, která je složena z beden. Zvládnout tuto výškovou překážku je dost obtížné, neboť kůň nevidí místo doskoku.

ŠÍŘKOVÁ PŘEKÁŽKA
Šířková překážka je stavěna v horizontální perspektivě. Přes tyto překážky musí kůň překlenout určitou vzdálenost. Patří sem různé typy oxerů a triple-bar.

ŽOLÍK
Žolík bývá nepříjemná, ale nezáludná překážka. Může být různě postaven. Žolík se většinou liší od běžných překážek určitým vzhledem, například spodek překážky může být tvořen nerovným kmenem stromu. Žolík bývá označen žolíkovou kresbou, upevněnou na stojanech překážky. Za překonání této překážky dostane jezdec v soutěžích postupné obtížnosti dvakrát tolik bodů než za překonání poslední regulérní překážky.

OXER
Při překonávání oxeru musí kůň skočit do výšky a zároveň překlenou určitou vzdálenost. Vrchní bariéry jsou u oxeru ve stejné výšce. Je-li zadní bariéra výše než přední, hovoříme o dvojbradlí (double-bar). Dvojbradlí je pro koně příjemnější než klasický oxer. Přestože se oxer skládá z několika částí, je to jedna překážka, tj. jednoduchá, a kůň ji musí překonat jedním skokem.



TRIPLE-BAR neboli TROJBRADLÍ
Triple-bar je šířko-výšková překážka skládající se ze tří šikmo stoupajících bariér. Tuto překážku zdolává kůň jedním skokem. Variantu triple-baru představuje takzvaná pyramida která má první a třetí bariéru ve stejné výšce - střední bariéra tvoří nejvyšší bod překážky.

VODNÍ PŘÍKOP

Příkop naplněný vodou je známá parkúrová překážka. Vodní příkop je většinou široký 2-4 m a hluboký 10-15 cm. Musí být vyhlouben v povrchu kolbiště. Je to čistě šířková překážka, která se liší také tím, že kůň při jejím špatném překonání doskočí do vody. U této překážky je důležitá reakce koně na vodu. Na odskokové straně této překážky může být umístěna odskoková bariéra nebo nízká proutěná překážka, která nesmí být vyšší než 150 cm. Doskok vodního příkopu musí být vyznačen bílou páskou, aby rozhodčí mohl lépe konstatovat případnou chybu koně.

ODSKOKOVÁ BARIÉRA

Odskoková bariéra označuje místo odskoku. Někdy se tato bariéra pokládá před překážku a koni se tak usnadňuje určení správného místa odskoku.

Neposlušnost koně:

zastavení před překážkou, vybočení....
ZASTAVENÍ PŘED PŘEKÁŽKOU
Za zastavení před překážkou se považuje, jestliže kůň zastaví před překážkou, kterou má překonat. Není rozhodující, zda přitom překážku poboří nebo posune. Podle pravidel F.E.I. (Féderation Equestre Internationale) je jezdec vyloučen při třetí neposlušnosti koně.


VYBOČENÍ
Vybočení znamená, že se kůň vymkne z moci jezdce a mine překážku, kterou měl překonat, cílovou čáru nebo povinný průjezd.


ODEPŘENÍ POHYBU
Za odepření pohybu se považuje, jestliže kůň zastaví a odmítá pohyb vpřed.

Fotky Parkuru

3. ledna 2009 v 11:33 | Mája

http://fotka.madness.sk/pic/060615AFCS.jpg



Copyright (c) J.Gebauer
Copyright (c) V.Mannaertsová





http://www.equus-kinsky.cz/images/venkuv.jpg



Drezura

3. ledna 2009 v 11:31 | Mája

Drezura od stupně Z do stupně T

Drezura od stupně Z do stupně T
Když sledujeme při ježdění špičkové drezurní jezdkyně jako je Ulla Salzberg nebo Isabell Werth, napadne nás otázka: Jak takový soulad s koněm vzniká? Jak to dělají, že se jim drezurní lekce vždy perfektně podaří? Harmonie, kterou společně s koněm vyzařují, sotva znatelné pomůcky, perfektní sed, vypadá to jako by čarovaly. Pokud chceme dosáhnout alespoň přibližných výsledků, potřebujeme cílený výcvik. Alfred Knopfhard vede jezdce krok za krokem k různým drezurních lekcím ? od jednoduchých cviků, jako je kruh a malý kruh, až k lekcím těžkých tříd, k piruetě, piafě a k pasáži.
Nakladatel/Výrobce: Brázda
Přesný názevDrezura od stupně Z do stupně T
AutorKnopfhart Alfred
Rok vydání2003
Počet stran156
Formát165x245
Vazbavázaná
ISBN80-209-0322-4
EAN9788020903228
Kód30021
Dostupost (pracovní dny): skladem
Varianty produktu "Drezura od stupně Z do stupně T":

Tipovačka:)

3. ledna 2009 v 11:28 | Mája
Jakej časopis o koních teď čtu?

1.jezdectví
2.koně a hříbata
3.Svět koní

Co mam předplacený?¨

1.Koně a hříbata
2.Já mám koně
3.Jezdecví

Co jsem dostala k vánocům?

1.Vestu,rajtky,rukavice
2.Vestu,rukavice,perka
3Helmu,chapsy,vestu

Jak se jmenuje můj milovaný koník na Ranči?

1.Karmen
2.Šeron
3.Piňa

co chceš na dipllom?

1.KONĚ
2.PSA
3.PAPOUŠKA

Důvěra za důvěru

1. ledna 2009 v 9:30 | Mája

Důvěra za důvěru


Hlavním znakem vašeho partnerství s koněm by měla být důvěra-ovšem vždy v rámci daného pořadí.Jak už jsme řekli,koně žijí na svobodě v přísně dodržované hierarchii.To jim dodává jistotu.Vědí,že vůdčí zvíře je ochraňuje ,volí bezpečné cesty,alespoň na koňské poměry,že jiný kůň neustále hlídá,když spí a tak dále.Také styk s jezdcem a ošetřovatelem je pro koně otázkou hierarchie.Kůň uznává člověka jako "vůdčí zvíře",které určuje směr,zajišťuje bezpečí a dopravu,která je pro domestikované zvíře velmi důležitá.Kůň se zpravidla naučí již od mládí respektovat člověka jako svého nadřízeného.Není tedy třeba mu svou převahou neustále "strkat pod nos",hrozit mu nebo na něj křičet.Lidé kteří tak s koňmi zacházejí,vlastně prozrazují vlastní nejistotu.Většinou mají právě ti "nejpřísnější jezdci" největší stach.Ve skutečnosti se bojí,že zvíře jejich strach pozná a že by se mohlo za tělesné i duševní týrání mstít.Koně skutečně poznají každou "slabost" a strach jezdce i ošetřovatele,ale jen málokteří toho využijí.Agresivita bývá jen zřídka následkem příliš tvrdého nebo nedbalého zacházení.Častěji dochází ke ztrátě důvěry.Koně přestanou věřit,že jim jejich neschopný "vůdce" zajistí bezpečnost.Reagují nervózně,ustrašeně,lekají se a plaší.
Musíte si uvědomit,že kůň od vás vyžaduje v každé situaci jasná rozhodnutí a pokyny.Podřídí se vám,protože jste rozumnější a uvážlivější,a když ho nezklamete,udělá to rád.Vůbec vás neubude,když budete se svým koněm přátelsky zacházet,když ho občas pohladíte a nakrmíte.Představa že nadřízený nemusí o svého podřízeného pečovat,je pouze lidská.Koně tímto způsobem nepřemýšlejí.
Koně mají velmi jemný smysl pro rozpoznání vaší nálady.Když se k nim blížíme křečovitě a se strachem,okamžitě to poznají. Strachu a křečovitosti se bohužel jen tak nezbavíme.Pokud takovými pocity trpíte,měli byste se pokusit postupně je odbourávat. "Lámáním přes koleno" nic nevyřešíme.
Když se tedy koní trochu bojíte,buďte ujištěni, že je to zcela normální.Koně jsou velká a impozantní zvířata . Kdyby chtěli,mohli by být pro nás nebezpeční. Na tom že potřebujete nějakou chvíli,abyste se o jejich mírumilovnosti přesvědčili, není nic směšného. Nejdříve si najděte zvíře,ke kterému máte skutečně důvěru,spíše staršího a menšího koně.Na mnoho lidí působí poníci důvěryhodněji než velcí koně;to je také normální.
S tímto koněm pak provozujte jen to,na co si troufáte.nejprve mu věnujte řádnou péči. Vyhřebelcujte ho,podrbejte tam,kde to má rád,a trošku ho povoďte.Nic si z toho nedělejte,když pozná,že z něj máte trochu strach. Dospělý a dobře vychovaný kůň rád převezme roli "učitele"..Ze začátku se vyhýbejte mladým,dosud nejistým koním,a hlavně pak problematickým koním.Zásadně nejezděte na koni,s kterým jste se před tím neseznámili při ošetřování. Není-li ve stáji ani jeden kůň,kterému byste mohli důvěřovat,najděte si raději jinou stáj.
Když už koně vlastníte a někdy se ho bojíte,postupujte následovně: Nejdříve zajistěte ideální podmínky pro ustájení;při nejmenším jeden z vás by měl být před jízdou v pohodě!Potom začněte z prací na ruce.podnikejte společně procházky.Brzy zjistíte že je to velmi uspokojující pocit,když se vám poprvé podaří přivést koně,k něčemu čeho se před tím bál. Oslavujte takové první úspěchy ,jsou stejně cenné jako vítězství na závodech,ale oslavujte je u svého koně, ne v klubové vinárně . Nic tak nezlepší vztah jezdce a koně jako nenucený pobyt ve výběhu nebo na pastvě! Existuje mnoho opatření,která upevňují důvěru mezi jezdcem a koněm. Pokud si na to sami netroufáte, Můžete absolvovat speciální kurzy které jsou po celé republice velmi známy.

Jezdectví se musíme naučit

1. ledna 2009 v 9:26 | Mája
Jezdectví paří k nejobtížnějším sportům vůbec.Mistrné umění vyžaduje dokonalé ovládání těla, zvláště když chceme zvládnout klasickou drezuru.Než se jezdec na tolik zdokonalí aby byl v každém sedle "jako doma" nebo aby ovládl svůj sport alespoň tak,že sám bude moci provádět výcvik vlastních koní- to trvá roky. I profesionál mívá často potíže.
Mnoho lidí tento dlouhý proces cvičení a učení nechápe.Neúčastnili jste se minulé dovolené úspěšně kurzu plachtění?Necítili jste se po absolvování horolezeckého kurzu již jako dobyvatelé hor? Nezvládli jste během dvou týdnů základy sportovního potápění?Ale ano,a bravurně.A teď vám bude někdo vykládat,že potřebujete 3 roky ježdění na to,abyste seděli na koni správně?
Většina začátečníků přivádí na jízdárnu sen o cvalu do dáli.Zvláště dospělí mají pramálo chuti k nekonečným tréninkům v hale,představují si jen volnou jízdu přírodou.Málokteré jezdecké školy jsou však zařízené na to,aby rychle připravovali začátečníky na terén.Jejich výcvikový program je zaměřen na výuku jezdeckého stylu vyžadovaného při běžných závodech.K tomu potřebný sed se lze jen těžko naučit.Než se jezdec naučí správně zareagovat na každé uskočení koně,tedy instinktivně přitlačit kolena,hluboce zasednout,vypnout se v kříži a přitáhnout otěže to potřebuje léta výcviku.Příslušné vybavení,drezurní sedlo nebo běžné (univerzální) sedlo poskytují začátečníkovi jen málo opory.Koně,na nichž se provádí výcvik,nejsou zkušení v terénu,navíc jsou často nervózní .Proto většina jezdeckých škol buď vyjížďky nenabízí vůbec,nebo pouze pro zkušené jezdce.Kdo nemá chuť účastnit se léta halových hodin,během nichž dosáhne jen mizivých pokroků díky stále novým trenérům,špatně vychovaným koním a nedostatku pedagogické koncepce,může se tomu vyhnout tím,že si koupí vlastního koně .Zvláště dospělí mají již po několika hodinách jízdy chuť rychle si pořídit vlastního koně.Nechtějí nakonec nic jiného než si "trochu zajezdit venku".A myslí si že jim na to vystačí jejich znalosti kroku,naklusání a nacválání. Ve skutečnosti to tak není.Mnoho problémů vzniká právě z falešných představ o tom, co to vlastně je jezdectví, z toho, že se někdo rozhodne pro nesprávný styl,, který se rozchází s původními záměry.