close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2009


Vozatajství-1

6. ledna 2009 v 13:37 | Mája |  Jezdecké disciplíny

Vozatajství




A ještě historie o dostizích

6. ledna 2009 v 13:33 | Mája |  Jezdecké disciplíny
TROCHA HISTORIE

Morava drží prim, v r. 1912 vzniká dobře organizovaný Spolek chovatelů klusáka se sídlem ve Šternberku, který zbudovává dostihovou dráhu a organi­zuje dostihy, chov a vede i plemennou knihu.
Rozvoj přibrzdila I. světová válka, do­stihy se přerušují a značně poškozen a zredukován je i chov klusáka.
Během první republiky začínají klusácké dostihy a chov klusáka opět vzkvétat, až do roku 1930, po němž začíná chov upadat, dráhy zanikají a dílo zkázy dovršuje druhá světová válka. Po válce obnova začíná v Olomouci a během dvou let zde vybu­dují krásnou dostihovou dráhu v Lazích.
V roce 1951 přebírá chov klusáka stát, chov se přesouvá do Zemského hřebčince v Tumačově, odkud byl teprve letos odprodán poslední klusácký hřebec (Sabbath po Labyrint) a tím byl chov klusáka převeden výhradně do soukromých rukou.
Oficiální autoritou pro chov klusáka a pořádání klusáckých dostihů je Česká klusácká asociace se sídlem v Praze-Velké Chuchli,kde se pořádá i drtivá většina dostihů.
CO JSOU KLUSÁCKÉ DOSTIHY
V klusáckých dostizích je hlavní rychlost koně v klusu. Kůň je zapřažený v sulce, dostihy se běhají na speciálních klusáckých drahách. V jednom dostihu může startovat maximálně 16 koní. Délka tratí pro dostih je většinou v rozmezí 1600 až 3400 m.
SULKA (obrázek)
Sulka je dvoukolový vozík na vzdušných pneumatikách, vyrobená z lehkého materiálu. Pro trénink a dostih se používají rozdílné sulky. Sedadlo sulky je umístěné za osou vozíku, takže tlačí klusáka dopředu. Nejoblíbenějšími jsou tzv."italky". Šířka se smí pohybovat mezi 140-150 cm, hmotnost smí být maximálně 30kg.
JEZDEC
V dostihu jezdec sedí v sulce těsně za koněm. Nohy má rozevřené a zapřené ve zvláštních opěrkách.

MONTÉ
Monté je dostih na klusácích pod sedlem, v ČR se až na výjimky nepořádají. Délka tratí bývá mezi 1600 až 2600 m.

AUTOSTART (obrázek)
Nejčastěji se v klusáckých dostizích používá tzv.autostart, tedy start "z jedné mety". Auto má pro tyto účely speciální rozvírací ramena, která po startu zaklapne a sjede z dráhy. Start probíhá pomalým rozjezdem za autem.

Autostart

START S VYROVNANOU METRÁŽÍ
Start s vyrovnanou metráží znamená start z různých vzdáleností, které určují optická čidla, vzdálá od sebe vždy 20 m. Zde mohou favorité startovat s handicapem.

CÍL
Jelikož nemusí být v cíli zcela jasné, kdo doběhl první, pořizuje se tzv."cílová fotografie". Pokud doběhnou někteří koně současně, jedná se o tzv."death heat", vítězové se dělí o výhru.
Cíl- Jelikož nemusí být v cíli zcela jasné, kdo doběhl první, pořizuje se tzv."cílová fotografie". Pokud doběhnou někteří koně současně, jedná se o tzv."death heat", vítězové se dělí o výhru.
Heaty- heaty jsou opakované (potvrzující) dostihy - tedy potvrzení výkonu koně z předešlého dostihu. Heaty bývaly původně i ve cvalových dostizích.

ROZDĚLENÍ KLUSÁCKÝCH DOSTIHŮ (obrázek)
Schéma rozdělení klusáckých dostihů naleznete na obrázku.

Rozdělení klusáckých dostihů.
U handicapů se zavádí model tzv. Počítačového handicapu, více na Českém klusáckém serveru.

KILOMETROVÝ ČAS
Pro hodnocení výkonnosti a celkového výkonu klusáka je rozhodující tzv."kilometrový čas". Tento se vypočítá tak, že celkový čas dostihů se přepočítá na sekundy a dělí se délkou (metráží) dostihů, které kůň absolvoval a výsledek se převede znovu zpět na minuty. Dostihová výkonnost klusáka závisí na čase, délce dostihů (metráži, věku a v osobním rekordu se hodnotí i celkový projev. Podmínky a pravidla pro výkonnostní zkoušky klusáka stanovuje Dostihový řád.

POSTROJOVÁNÍ KLUSÁKŮ V DOSTIZÍCH (obrázek)
Uzdečka(postrojová ohlávka) - může být otevřená bez náočnic pro klidné koně, polootevřená pro koně nervózní, anebo s náočnicemi pro kopně těžko zvladatelné.
Udidlo - lomené nebo "kloubové", které dobře přiléhá, pro zmenšení ostrosti často pogumovaná. Pro prudké koně se používá "tyčové".
Nákrčník - kožený řemen, který probíhající do tyčového udidla, slouží k udržení rovnováhy a přilnutí při vysoké rychlosti v dostihu.
Ochranné prostředky se používají především pro ochranu končetin (před úderem, zášlapem, apod.)
Pomůcky - v klusáckých dostizích se používá mnoho pomůcek, především na předních nohách. mezi nejdůležitější z nich patří:
a) olověné závaží - v koženém (gumovém) obkladu přiloženém na kopyto
b) brokové kroužky - kožené (gumové) naplněné broky podle potřeby.
c) "nožní" závaží - kovové závaží připevněné vpředu na kopyto. Dělí se dle váhy, jiné se používají na pravou a jiné na levou nohu.
Postrojování klusáka.
PODKOVÁNÍ KLUSÁKŮ
V klusáckém sportu má podkování velký a mnohostranný význam. Správné podkování klusáka je velmi důležité - často jinými podkovami na každé z nohou se řeší např.nečisté chody apod. Je samozřejmě záležitostí trenéra tento stav rozpoznat a konzultovat ho s podkovářem. zároveň je třeba péči o kopyto věnovat zvýšenou pozornost a péči. Dostihový kůň potřebuje podkovy zmírňující nadměrné zatížení kloubů. Správné podkování umožňuje: Správnou rovnováhu, vysokou krokovou frekvenci, pravidelnost chodů, vysokou akci a v neposlední řadě i vysokou rychlost klusové frekvence. Klusáci mají podkovy na všech čtyřech končetinách, bývají polokruhové se žlábkem. Podkova v dostihu chrání končetinu a poskytuje dobré vyvážení

Obrázky dostihů

6. ledna 2009 v 13:32 | Mája |  Obrázky k jezdeckým disciplínám

http://www.lktb.info/2005/2005-09-04/dostihy.JPGtu máte dostih na tepatu

http://www.koneinpost.cz/obr/dostihy3big.jpg

http://www.slusovice.cz/upload.cs/d/dd389974_b_1_dostihy_01_www.jpg


Dostihy

6. ledna 2009 v 13:31 | Mája |  Jezdecké disciplíny


Historie Dostihů:
Nejstarší záznsm o dostizích, pocházejicí z roku 1540, dokládá, že nejstarším dosud existujícím závodištěm v Anglii je Chester. Královna Alžběta I. jezdívala sledovat dostihy na pláni u Salisbury. Po roce 1640 se začalo závodit v Epsomu a do roku 1700 se stal hlavním městem dostihového světa Newmarket díky královskému patronátu, který mu zaruči popularitu.
Dostihová ročenka, ve které su uvádějí termíny a výsledky dostihů, byla poprvé publikována v rove 1727. V roce1740 postavila anglický parlament mimo zákon všechny závody, jejichž majetek byl menší než 50 liber, aby tak získal kontrolu nad bouřlivě se rozvíjejicím sportem. Derby, závoke, který se stal vzorem pro mnohé další na celém světě se poprvé běželo v roce 1780 a zvítězil v něm Diomet. Tehdy již bylo v Británii 59 dostihových závodišť a jedinými dvěma vídendy, kdy se neběžely žádné dostihy, byl ten po Velkém pátku a o Vánocích.
Dostihy a chov plnokrevníků se rozšířily do všech zemí, na které mněla Velká Británie nějaký vliv. V Severní Americe bylo první oficialní dostihové závodiště otevřeno v roce 1665 na Long Islandu v New Yorku. Ve francii se první oficialní dostihy běžely v roce 1776 poblíž Paříže, v Německu v roce 1822 v Meklenbursku, v Itálii v rove 1837 ve Florencii a v Neapoli. Na jižní polokouli byly první dostihy zaznamenány v roce 1810 v Sydney v Austrálii a v roce 1842 v Aucklandu na Novém Zélandu.
(V ČECHÁCH SE DOSTIHY POPRVÉ BĚŽELY V PRAZE V ROCE 1839 A V PARDUBICÍCH ROKU 1842)
Struktura dostihového sportu:
Struktura dostihového spaortu je na celém světě stejná. Základem všeho je vlastník koně, na kterém jsou všichni ostatní závislí. Vlastník zaměstnává profesionálního trenéra, který koně připravuje na dostihy a najímá pro ně jezdce.
Majitelé mohou své koně chovat čistě jen pro radost, aniž by očekávali návratnost vynaložených prostředků, nebo je mohou naopak chovat z komerčních důvodů. Nejčastější je ale kombinace obou důvodů. Nové koně může vlastník získat vlastním chovem, nebo nákupem od profesionálních chovatelů plnokrevníků.
První linii dostihového sportu tvoří trenéři a žokejové. Nejlepší trenéři mají obvykle stálý příliv zákazníků a v tréninku mývají 200 i více koní. K tomu je zapotřebí celá armáda stájníků a pracovních žokejů. Žokejové mohou mít buďsmlouvy s jednotlivými vlastníky či trenéry, nebo jsou na volné noze a nechávají se najímat na jednotlivé jízdy. Amatérští jezdci se účastní menšího počtu pro ně určených závodů.
Zákulisí dostihového sportu tvoří mohutně rozvinutý průmysla chovu plnokrevníků, připravený splnit každé přání koupěchtivých majitelů. Na vrcholu zájmu profesionálních chovatelů patří mladí koně- obvykle ročci-, kteří se prodávali po stovkách někdy za ohromné ceny (nejdrežší roček byl vydražen v roce 1985 za 13,1 milionu amerických dolarů). Ostatní chovatelé , kteří koně chovají spíše ze záliby posílají ročně na trh jednoho, nebo dva koně. Převážná část koní odchovaných velkými stájemi se prodá a nakoupí v aukcích. Největšími aukcemi na světe jsou Tattersalls v Newmarketu a Keeneland v Kentucky.
DOSTIHOVÉ DRÁHY:
V Americe tvoří všechny dostihové dráhy jednoduché ovály, ve kterých se jezdí ne levou ruku, ale Anglie se může pochlubit široce otevřenými dráhami Newmarketu, těsným kruhem v Chesteru, mírně zvlněnou drahou v Goodwoodu, důmyslným obloukem dráhy v Epsomu či širokými oblouky dráhy v Yorku. Rovinné dostihy v Evropě se jezdí především na jaře, v létě a na podzim, ale na celoročních drahách (v Anglii jsou tři) pokračují závody v menší míře i v zimním období.
V Británii dohlíží na dostihový sport Jockey Club (založen kolem roku 1750) a Britský dostihový výbor. Tyto organizace nesou odpovědnost za administrativní a plánovací činnost, bezpečnost a poctivost.
ECLIPSE
Hřebec Eclipse, který se narodil v roce 1764 v den zatmění Slunce (odtud jméno), byl potomkem Marskeho, vnuka araba jménem Darley Arabian, který byl jedním ze 3 hřřebců stojících u zrodu plemene anglických plnokrevníků. Byl to ryzák s bílou lysinou a bílou podkolenkou na pravé zadní noze. Eclipse běžel a zvítězil ve svém prvním dostihu na 4 míle (6,4km) ve věku pěti let v Epsom Dawns. Poté zvítězil ve všech dostizích, kterých se za své sedmnáctiměsíční kariéry zúčastnil. V chovu se uplatňoval 19let, zplodil 335 vítězů a je zakladatelem jedné ze tří hlavních krevních linií plnokrevníků, do kterých patří 90% všech dnes chovaných anglických plnokrevníků.
SECRETARIAT
Secretariat se narodil v roce 1970 ve Virginii. Mněl perfektní tělesnou stavbu a úctyhodný krok dlouhý 7,6 m. Byl mezi dostihovými koňmi tím, co se nyzývá beau idéal. Zvítězil v 16 dostizích z 25, ve kterých startoval. Po 25 lety byl jediným držitelem americké Trojkoruny a nezapomenutelným způsobem zvítězil v Ceně Belmontu. Druhou polovinu dostihu změnil ve slavnou eexhibici síly a rychlosti, neboť ve finiši za sebou nechal soupeře o 31 délek a posunul tak rekord na 2400m o 2.6 vteřiny, a navíc ve chvíli, když ho jezdec Ron Turcotte zkoušel zastavit, stihl překonat světový rekord na 2600m.

Drezurové ježdění

6. ledna 2009 v 13:30 | Mája |  Jezdecké disciplíny

Drezura od stupně Z do stupně T

Drezura od stupně Z do stupně T
Když sledujeme při ježdění špičkové drezurní jezdkyně jako je Ulla Salzberg nebo Isabell Werth, napadne nás otázka: Jak takový soulad s koněm vzniká? Jak to dělají, že se jim drezurní lekce vždy perfektně podaří? Harmonie, kterou společně s koněm vyzařují, sotva znatelné pomůcky, perfektní sed, vypadá to jako by čarovaly. Pokud chceme dosáhnout alespoň přibližných výsledků, potřebujeme cílený výcvik. Alfred Knopfhard vede jezdce krok za krokem k různým drezurních lekcím ? od jednoduchých cviků, jako je kruh a malý kruh, až k lekcím těžkých tříd, k piruetě, piafě a k pasáži.
Nakladatel/Výrobce: Brázda
Přesný názevDrezura od stupně Z do stupně T
AutorKnopfhart Alfred
Rok vydání2003
Počet stran156
Formát165x245
Vazbavázaná
ISBN80-209-0322-4
EAN9788020903228
Kód30021
Dostupost (pracovní dny): skladem
Varianty produktu "Drezura od stupně Z do stupně T":
DREZURA

Slovo drezura je francouzského původu- dressage znamená původně vztyčit v přeneseném významu pak cvičit zvířata. Každý jezdecký kůň by měl procházet základy drezury. První zmínky o výcviku koní lze nalézt ve spisech, řeckého filozofa, historika a vojevůdce Xenofónta (žil přibližně v letech 430-355 př. n. l.). (jedná se o spisy Hippachikos- O povinostech velitele jízdy a Peri hippikés- O jezdectví:pozn. překl.) Xenofón jako první označil jezdectví za vědu a umění. Jeho myšlenky byly inspirací renesančním jezdcům v Itálii, kteří se živili zásady ,,klasického" jezdeckého umění. Na těch vyrostlo moderní umění jízdy na koni. Klasická pravidla jízdy byla většinou udržována jen armádou, v níž se vyskytovali také nejlepší a nejdisciplinovanější jezdci. Rovněž první drezúrní soutěže v 19.století byli vlastně určeny k porovnání vlastností nejlépe vycvičených důstojnických koní.

kategorie

Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií. Jsou to: "Z" (základní), "L" (lehká), "S" (střední) a "T" (těžká). Nová dvojice (jezdec/kůň) startuje nejdříve v kategorii "Z", ze které může postoupit do vyšších kategorií. Podmínky postupu do vyšší kategorie upravují drezurní pravidla, která se každoročně vydávají.

Drezurní obdélník

Drezurní obdélník měří 20 x 40 m nebo také 20 x 60 m. Základní drezurní úlohy se většinou jezdí na obdélníku 20 x 40 m.
Vyšší soutěže se jezdí na obdélníku 20 x 60 m, ale pokud například při halových závodech takový obdélník není k dispozici, mohou se úlohy předvést také na malém obdélníku. Pro tyto případy existují speciálně vytvořené úlohy.
Obdélník 20 x 60 m má více bodů označených písmeny než malý obdélník. Na levé straně jsou body F, P, B, R, M a na pravé straně jsou body K, V, E, S, H. Na střední čáře A - C se nachází pomyslné body D, L, X, I a G.
NĚKTERÉ CVIKY:
Couvání -je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval - Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Obrat kolem předku - je figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec - je figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.

Poloviční překrok - je cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje. Piaffa
1. Piaffa je vysoce shromážděný, kadencovaný, vznosný diagonální pohyb působící dojmem, že kůň zůstává na místě. Hřbet koně je ohebný a pruží. Záď je nepatrně snížena, kyčle s aktivními hlezny jsou dobře podsazeny a umožňují uvolněnost, lehkost a pohyblivost plecí a předních nohou. Každý diagonální pár nohu se zvedá a došlapuje střídavě se stejnou kadencí a nepatrně prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vyklenutý a hlava svisle. Kůň má zůstat lehce "na přilnutí" s uvolněným týlem a udržovat měkký a lehký kontakt při napjatých otěžích. Tělo koně se má pohybovat nahoru a dolů v pružných, kadencovaných a harmonických pohybech.
4. Piaffa se musí vždy vyznačovat živým kmihem a bezvadnou rovnováhou. Při dojmu, že zůstává na místě, má být zřejmý sklon k pohybu vpřed, což se projeví ochotou koně vykročit, jakmile dostane pobídku.
5. Vážnými chybami jsou i nepatrné couvnutí, nepravidelné kroky zadních nohou, křížení předních nebo zadních nohou, kolébání předku nebo zádě ze strany na stranu. Pohyb s uspěchanými, nestejnými a nepravidelnými kroky, bez kadence nebo s kroky bez vznosu, nemůže být nazýván pravou piaffou.
Pasáž
1. Je odměřený, velmi shromážděný, velmi vznosný a velmi kadencovaný klus. Je charakterizován výraznou angažovaností zádě, více zdůrazněným ohýbáním kolen a hlezen a půvabnou pružností pohybu. Každý diagonální pár nohou se střídavě zvedá a dopadá s kadencí a prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem a hlavou těsně u svislice. Kůň má zůstat lehce a měkce "na přilnutí" a schopný přejít měkce z pasáže do piaffy a opačně, bez zjevného úsilí a bez změny kadence, s živým a výrazným kmihem.
4. Nepravidelné kroky zadních nohou, houpání předku nebo zádě ze strany na stranu, jakož i trhavé pohyby předních nebo zadních nohou nebo vlečení zadních nohou jsou vážné chyby.

Piruety a poloviční piruety
1. Pirueta (poloviční pirueta) je kruh (polokruh) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě.
2. Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě.
3. Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy, která tvoří střed a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu pokaždé, když se zvedne.
4. Při provádění piruety (poloviční piruety) v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce "na přilnutí", otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy.
5. Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit. Pohyb přestane být pravidelný, když se vnitřní zadní noha nepohybuje ve stejném rytmu jako vnější zadní noha nebo zůstává na místě.
6. Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Před a po piruetě se kůň pohybuje ve cvalu. Ten je charakteristický zvýšením aktivity a shromáždění před piruetou. Pohyb je dokonalý, když kůň při pohybu vpřed udržuje stálou rovnováhu.
7. Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle pružnosti, uvolněnosti, kadence a pravidelnosti, přesnosti a měkkosti přechodů; pirueta (poloviční pirueta) ve cvalu také podle vyváženosti, vzpřímení a počtu skoků (má jich být při piruetě 6-8, při poloviční piruetě 3-4).
mézair - [mezér]
= opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady
croupada - [krupáda]
- kůň se odrazí z levady a provede skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe
- jeho tělo je téměř vodorovně
courbetta - [kurbeta]
= jedna z nejtěžších figur nad zemí
= opakované croupády kupředu, bez doteku země předníma nohama
3 sledy:
1. přechod z piaffy do levady
2. odskok na zadních v levadě
3. doskok zadníma nohama opět v levadě
- podle schopnosti koně se mohou tyto skoky opakovat 2 - 5 krát
ballotada
- ztotožňuje se s croupadou, ale s tím rozdílem, že kůň při přitažení zadních nohou obrátí kopyta tak, že jsou zezadu vidět podkovy
- hřbet koně se blíží horizontále
- výkon je přípravou pro nejtěžší figuru: capriolu
capriola - [kapriola]
= nejtěžší skok vysoké školy
- mohutným odrazem zadních nohou se kůň vymrští šikmo vzhůru jako při ballotadě, přičemž těsně před tím, než jeho hřbet dosáhne horizontály, vymrští obě nohy směrem dozadu
Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen
Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden
Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.

Opracoviště

Pořadatel drezurních závodů se musí postarat o dostatečně velké místo, které účastníkům soutěží slouží jako opracoviště pro koně. Opracoviště by mělo být nejméně 35 m dlouhé a 15 m široké. Opracování a uvolnění koně před soutěží je velmi důležité, neboť požadované cviky může předvést jedině uvolněný a zahřátý kůň. Na opracovišti již neprojíždíme celou úlohu ani do nekonečna neprojíždíme slabší a problémovější prvky úlohy. Jde zejména o to, abychom klidným klusáním a projížděním kruhů nebo jinými cviky koně zahřáli a uvolnili jeho hřbetní a krční svalstvo. Přílišné unavování koně před vjezdem na obdélník není nejvhodnější.

Sbor drezurních rozhodčí

Rozhodčí jsou oficiální delegáti jezdecké federace a jejich jména jsou uvedena v seznamech pro dané disciplíny. V soutěžích, v nichž není výslovně předepsáno pět rozhodčích, mohou tvořit sbor tři rozhodčí. V mistrovských soutěžích a ve všech soutěžích s mezinárodní účastí musí mít sbor rozhodčích pět členů včetně předsedy. Tři rozhodčí jsou u krátké stěny obdélníku s písmenem C, dva rozhodčí jsou u dlouhé stěny v bodech E a B. Tím je ohodnocení výkonu dvojice objektivnější. Po ukončení soutěže dostane jezdec od každého rozhodčího listinu (protokol), ve kterém je uvedena známka za každý cvik zvlášť, a souhrnné známky s případným komentářem.

Správce obdélníku

Správce obdélníku je pomocný rozhodčí, který má za úkol sledovat časový harmonogram soutěží, dodržování pravidel na opracovišti a kontrolu předepsaného uzdění koní. Pro účastníky závodů je dodržování časového harmonogramu velice důležité, neboť se podle něj orientují, aby nezačali s opracováním koně buď příliš brzy, nebo příliš pozdě.
Pokud není předepsán zvláštní úbor, platí pro jezdce a jezdkyně startující v drezurních úlohách následující pravidla:
- černé nebo tmavě modré jezdecké sako
- bílé jezdecké kalhoty pro jezdce, bílé nebo béžové pro jezdkyně
- bílá případně žlutá jezdecká vázanka nebo kravata
- bílé rukavice
- černé jezdecké boty
- jezdecká čapka, případně klobouk
Příslušníci policie nebo armády mohou startovat v uniformě.
hřebec Donovan při piruetě
Kodex chování
1. Ve všech jezdeckých sportech a jeho disciplinách musí být kůň považován za prvořadého.
2. Pohoda a zdraví koně jsou nadřazeny zájmům chovatelů, trenérů, jezdců, majitelů, obchodníků, organizátorů nebo oficiálních představitelů sportovních událostí.
3. Veškeré zacházení s koněm a veterinární úkony musí být prováděny tak aby bylo zajištěno zdraví a pohoda koně.
4. Při všech příležitostech musí být vyžadován a dodržován vysoký standard výživy, zdraví, hygieny a bezpečnosti koně.
5. Při přepravě koní musí být učiněna náležitá opatření pro větrání, krmení, napájení a udržení zdravého prostředí pro koně.
6. Velký důraz je nutno klást na zvyšování odbornosti při treninku a při jezdecké praxi včetně podpory vědeckých studií v oblasti zdraví koní.
7. V zájmu koně je nutno považovat tělesnou zdatnost a odbornou způsobilost jezdce za nezbytnou.
8. Všechny způsoby ježdění a treninkové metody musí brát koně jako živou bytost a nesmí obsahovat žádné praktiky, které FEI považuje za hrubé a špatné.

Drezurní kategorie

soutěže základní (Z)
- posuzují se základy správného předvedení koně, srovnání, kmih, takt a prostornost chodů, jednoduché obraty, přechody a poslušnost
- jezdí se na uzdečce, ostruhy a bičík jsou povoleny
- Z1, Z2
soutěže lehké (L)
- zvyšují se nároky na přilnutí, prostupnost a shromáždění koní se zařazením práce na dvou stopách, kontracvalu, jednoduchých změn cvalu
- jezdí se na uzdečce nebo na úplné uzdě, ostruhy jsou předepsány
- obrat kolem zádě, jednoduchá změna cvalu
- L1, L2, JU, JD, JJ
soutěže střední (S)
- přinášejí nároky na vyšší podsazení a vzpřímení koně, obsahují již komplikovanější práci na dvou stopách v klusu, letmé přeskoky a další prvky
- přeskok v klusu, couvání a přechodem do cvalu, kontracval, přeskok, vlnovka s přeskoky
- S3, kűr S JZ, YU, JD
soutěže středně těžké (ST)
- poloviční piruety ve cvalu, řady přeskoků po 4 a 3 skocích, krátce čelem vzad
- T1, SG, kűr SG, YD, YJ, S9
soutěže těžké (T)
- celé piruety, řady přeskoků až po jedna-jedna, piaf, pasáž
- T3, IM I, kűr IM I
soutěže velmi těžké (TT)
- piaf, pasáž
- IM II, GP, GPS, kűr GP
- v kategoriích "Z" a "L" je povoleno použití ostruh a biče
- v kategoriích "S" a "T" jsou ostruhy povinné, ale bič většinou zakáz

9. Národní federace by měly zavést odpovídající kontroly s cílem, aby všechny osoby a instituce pod jejich pravomocí respektovaly požadavky na zdraví, pohodu a péči o koně.
10. Národní a mezinárodní pravidla jezdeckého sportu, týkající se zdraví, pohody a ošetřování koně, musí být uplatňována nejen během národních a mezinárodních závodů, ale i při treninku. Pravidla by měla být soustavně revidována, aby byla zajištěna taková péče




Parkurové ježdění

6. ledna 2009 v 13:25 | Mája |  Jezdecké disciplíny

stupně obtížnosti v parkuru


označenípopisvýška v cm
ZMzákladní malé80 - 90
Zzákladní100
ZLzákladní lehké110
Llehké120
Sstřední130
STstředně těžké140
Ttěžké150
TT (skoky mohutnosti)velmi těžké160

Druhy překážek!

JEDNODUCHÉ PŘEKÁŽKY
Přes jednoduchou překážku se skáče jedním skokem. Dva nejdůležitější typy jednoduchých překážek jsou kolmý skok (kolmák) a dvojbradlí neboli oxer.

KOMBINOVANÉ PŘEKÁŽKY
Kombinace se skládají ze dvou, tří nebo více částí. Například trojskok se skládá ze tří skoků, které tvoří jednu překážku. Kombinace mají v parkúru jedno číslo. Jednotlivé skoky v jedné kombinaci se označí písmenem (A, B, C). Pokud kůň odmítne skočit v kombinaci například skok C, musí jezdec absolvovat znovu celou kombinaci.

VÝŠKOVÁ PŘEKÁŽKA
Výšková překážka se překonává jedním skokem. Pro koně jsou čistě výškové překážky velmi nepříjemné, neboť u těchto překážek bývá větší problém určit dobrou vzdálenost odskoku. Všeobecně by se mělo na výškové překážky najíždět nepříliš rychle s dobře shromážděným koněm. Správné místo odskoku leží blíž překážky než například u šířkové překážky. Kůň musí vyskočit spíše nahoru než překlenout vzdálenost. Mezi výškové překážky patří kolmák, zeď a ohrada.

KOLMÁ PŘEKÁŽKA
Kolmák je svislá překážka stavěná pouze do výšky. Mezi stojany se zavěsí několik bariér nebo dřevěných prken nad sebe. Kolmá překážka je školní příklad výškové překážky.



ZEĎ
Zeď je výšková překážka, která je složena z beden. Zvládnout tuto výškovou překážku je dost obtížné, neboť kůň nevidí místo doskoku.

ŠÍŘKOVÁ PŘEKÁŽKA
Šířková překážka je stavěna v horizontální perspektivě. Přes tyto překážky musí kůň překlenout určitou vzdálenost. Patří sem různé typy oxerů a triple-bar.

ŽOLÍK
Žolík bývá nepříjemná, ale nezáludná překážka. Může být různě postaven. Žolík se většinou liší od běžných překážek určitým vzhledem, například spodek překážky může být tvořen nerovným kmenem stromu. Žolík bývá označen žolíkovou kresbou, upevněnou na stojanech překážky. Za překonání této překážky dostane jezdec v soutěžích postupné obtížnosti dvakrát tolik bodů než za překonání poslední regulérní překážky.

OXER
Při překonávání oxeru musí kůň skočit do výšky a zároveň překlenou určitou vzdálenost. Vrchní bariéry jsou u oxeru ve stejné výšce. Je-li zadní bariéra výše než přední, hovoříme o dvojbradlí (double-bar). Dvojbradlí je pro koně příjemnější než klasický oxer. Přestože se oxer skládá z několika částí, je to jedna překážka, tj. jednoduchá, a kůň ji musí překonat jedním skokem.



TRIPLE-BAR neboli TROJBRADLÍ
Triple-bar je šířko-výšková překážka skládající se ze tří šikmo stoupajících bariér. Tuto překážku zdolává kůň jedním skokem. Variantu triple-baru představuje takzvaná pyramida která má první a třetí bariéru ve stejné výšce - střední bariéra tvoří nejvyšší bod překážky.

VODNÍ PŘÍKOP

Příkop naplněný vodou je známá parkúrová překážka. Vodní příkop je většinou široký 2-4 m a hluboký 10-15 cm. Musí být vyhlouben v povrchu kolbiště. Je to čistě šířková překážka, která se liší také tím, že kůň při jejím špatném překonání doskočí do vody. U této překážky je důležitá reakce koně na vodu. Na odskokové straně této překážky může být umístěna odskoková bariéra nebo nízká proutěná překážka, která nesmí být vyšší než 150 cm. Doskok vodního příkopu musí být vyznačen bílou páskou, aby rozhodčí mohl lépe konstatovat případnou chybu koně.

ODSKOKOVÁ BARIÉRA

Odskoková bariéra označuje místo odskoku. Někdy se tato bariéra pokládá před překážku a koni se tak usnadňuje určení správného místa odskoku.

Neposlušnost koně:

zastavení před překážkou, vybočení....
ZASTAVENÍ PŘED PŘEKÁŽKOU
Za zastavení před překážkou se považuje, jestliže kůň zastaví před překážkou, kterou má překonat. Není rozhodující, zda přitom překážku poboří nebo posune. Podle pravidel F.E.I. (Féderation Equestre Internationale) je jezdec vyloučen při třetí neposlušnosti koně.


VYBOČENÍ
Vybočení znamená, že se kůň vymkne z moci jezdce a mine překážku, kterou měl překonat, cílovou čáru nebo povinný průjezd.


ODEPŘENÍ POHYBU
Za odepření pohybu se považuje, jestliže kůň zastaví a odmítá pohyb vpřed.

Různé obrázky koníku 2

5. ledna 2009 v 18:40 | Mája


Český teplokrevník

5. ledna 2009 v 18:26 | Mája |  Popis plemínek
INFORMACE O PLEMENI
Název: Český teplokrevník
Výška: 155-160cm
Barevné rázy: kterákoli jedna barva
Původ: ČR
Český teplokrevník dříve představoval vícestranného koně pro zemědělství s převahou využití v tahu. Koně byli již většího rámce, robustní, avšak přitom úměrně ušlechtilí, s výrazně zlepšenou kvalitou fundamentu, než tomu bylo v předválečné době. Jeho chov s nástupem funkční přestavby struktury teplokrevného chovu postupně zanikal a byl - vlastně určitou formou přetvářecího křížení - převeden na moderní typ teplokrevníka, a to hannoverskými, trakénskými a plnokrevnými hřebci. Motivem zušlechtění tedy bylo vyšlechtit vícestranného teplokrevníka s převahou jezdeckého typu, a to pro široké využití ve sportovním ježdění.
Český teplokrevník je kůň s dobrou tělesnou konstitucí, mnohými znaky upomínajícími na kočárové předky, ale s proměnlivou mechanikou pohybu. Je dost dlouhověký, má dobrou povahu, je vytrvalý, skromný, poměrně nenáročný. Temperament je klidný, ale živý. Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ.
Krk je štíhlý, ušlechtilý, široce nasazený na trup. Hlava je ušlechtilá. Trup je mohutně stavěný, široký rovný hřbet je delší, hrudník je dostatečně hluboký. Osvalení bérce je mohutné, je v souladu s celkovým dojmem, jímž působí poněkud robustní trup. Fundament nohou je silný, korektní, hlezna jsou dobře utvářená. Kopyta jsou pěkná, ale někdy se zdají trochu malá v poměru k velmi statnému tělu.

Velšský pony

5. ledna 2009 v 18:23 | Mája |  Popis plemínek
ObrazekStandart plemene

-VELŠSKÝ HORSKÝ PONY (THE WELSH MOUNTAIN PONY); KVH do 122 cm (12 hands)

Tvrdý, odvážný s výraznými pony rysy. Všechny barvy mimo strakáče.
Hlava - Malá, suchá, dobře nasazená a zužující se k nozdrám.
Oči - Velké, smělé a výrazné.
Uši - Dobře nasazené, malé a bystře reagující, posazené vzhůru, úměrně blízko u sebe.
Nozdry - Výrazné a otevřené.
Čelisti a hrdlo - Suché a jemně řezané, s velkým prostorem v čelisti.
Krk - Dlouhý, dobře nesený a u klisen štíhlejší, ale u dospělých hřebců s mohutným hřebenem.
Plece - Dlouhé a dozadu šikmé. Kohoutek jemný, ne příliš ostrý. Lopatka musí být taková, aby přední noha nestála příliš pod tělem.
Přední nohy - Směřující kolmo k zemi, v loktech volné. Dlouhé a silné předloktí, dobře vyvinutý karpální kloub, krátká plochá holeň, spěnky úměrné, kopyto dobře tvarované a tvrdé, chodidlo kulaté.
Hřbet a bedra - Osvalená, silná a dobře vázaná.
Hrudník - Hluboký. Žebra - Dobře klenutá.
Záď - Dlouhá a kulatá. Ocas dobře nasazený a živě nesený.
Zadní nohy - Hlezenní klouby musí být velké, ploché a suché, se zřetelnými patními hrboly, nesmějí být stočené ani dovnitř ani ven. Zadní nohy dobře zaúhlené. Patní hrbol nesmí přesahovat přes spojnici od sedacího hrbolu k ostruze. Spěnky úměrné. Kopyta dobře tvarovaná, tvrdá.
Pohyb - Energický, volný a vycházející rovně z plece, vepředu dlouhý. Hlezenní klouby se dobře ohýbají a zadní nohy dopadají rovně a výrazně pod tělo.


- VELŠSKÝ PONY (THE WELSH PONY); KVH do 137 cm (13 hands 2 inches)

Popis pony sekce A platí i pro pony sekce B, ale pony sekce B musí být především popisován jako jezdecký pony, kvalitní, s jezdeckým pohybem, přiměřenou kostrou a hmotou, tvrdý a pevně stavěný s pony výrazem.


- VELŠSKÝ PONY V TYPU KOB (WELSH PONY OF COB TYPE); KVH do 137 cm (13 hands 2 inches)
a
- VELŠSKÝ KOB (WELSH COB); KVH nad 137 cm neomezená

Silný, tvrdý, aktivní, s pony výrazem a s co největší hmotou. Všechny barvy kromě strakáče.
Hlava - Ušlechtilá. Hrubá hlava a klabonos jsou nežádoucí.
Oči - Výrazné a smělé, posazené široce od sebe
Uši - Jemné a dobře posazené.
Krk - Dlouhý a dobře nesený. U klisen štíhlejší, ale u dospělých hřebců s mohutným hřebenem.
Plece - Silné, ale dobře zešikmené.
Přední nohy - Směřují kolmo k zemi a v loktech volné. Dlouhá a silná předloktí. Dobře vyvinuté karpální klouby a velmi silné holeně. Spěnky úměrné. Kopyto dobře tvarované, tvrdé. V přirozeném stavu může být přiměřené množství jemných rousů.
Střední část těla - Hřbet a bedra osvalená, silná a dobře vázaná. Hluboký a klenutý hrudník.
Záď - Dlouhá a silná. Ocas je dobře nasazený.
Zadní nohy - Silná a osvalená stehna. Hlezenní klouby jsou velké, ploché a suché, se zřetelnými patními hrboly, nesmějí být stočené ani dovnitř ani ven. Zadní nohy jsou dobře zaúhlené, patní hrbol nesmí přesahovat přes spojnici od sedacího hrbolu k ostruze. Spěnky úměrné. Kopyta dobře tvarovaná, tvrdá.
Pohyb - Volný, korektní a monumentální. V klusu se musí karpální kloub výrazně ohýbat a celá přední noha se musí natáhnout rovně z plece a co nejvíce dopředu. Hlezenní klouby se ohýbají pod tělo a zadní nohy dopadají rovně a výrazně.

Jízda v dámském sedle

5. ledna 2009 v 17:02 | Mája |  Jízda
Jízda v dámském sedle je velmi elegantní formou ježdění na koni. Byla určena pro ženy, neboť se lidé domnívali, že by ženy neměly jezdit obkročmo. Na konci 19. století ztratila svou popularitu, ale dnes se k ní stále více lidí opět vrací.


Sed
Jezdkyně sedící v dámském sedle sedí rovně a dívá se kupředu.
  • Levá noha spočívá ve třmeni a pravá je opřena o pevnou hlavu sedla.
  • Pravé rameno je vytočeno, aby celé tělo směřovalo kupředu.
  • Aby byl sed optimální, je nutno rozložit váhu pravidelně na obě sedací kosti.
  • Levá noha je v podobné pozici jako při jízdě obkročmo. Měla by být pevně přitisknuta k boku koně.
  • Otěže se drží nízko nebo v klíně tak, aby loket tvořil s otěžemi přímku.


    Nasedání
    Při jízdě v dámském sedle se většinou nasedá s pomocí. Nejjednodušší způsob je nasednout obkročmo a potom pravou nohu přešvihnout na druhou stranu. Zkušení jezdci však dokáží nasednout rovnou do sedla.



Appaloosa

5. ledna 2009 v 16:46 | Mája |  Popis plemínek
Appalosa:
Apaloosa je americké skvrnité plemeno,které chovali indiáni Nez Percé (z franc. Provrtané nosy), vlastním jménem Numipu.Kolem roku 1730
přejali od Šošonů chov koní,zdivočelých potomků stád dovezených španělskými dobyvateli. Numipové původně žili od středního Idaha po západní oregon
postupně byli bělochy vytlačeni a násilně přestěhováni do rezervací.Halvní oblast chovu koní byla chráněná Údolí řek Snake(Hadí)
Clealwater a Palouse.Slovo appaloosa je odvozeno od názvu řeky i kraje Palouse.
Troška historie:
Mzi prvními koňmi dovezenými v 16. soletí španělskými dobrodruhy do oboud částí amerického světadílu bylo i mnoho takových,kteří měli geny po skvrnité zbarvení.
Příčinem prérijních indiánů se tito i jiní koně rozšířily z Mexika na sever a stali se kmenovým stádem indiánů nez percé.
v severozápadních státech USA. Nez perceové neboli Numipu byli nejlepšími chovateli koní mezi indiánskými kmeny a od roku 1730 začali platňovat
cílevědomé šlechtění,včetně kastrování hřebců,kteří nesplňovali požadovaný standart a prodej nevyhovujících klisen jiným kmenum
Mají skvrnitou srst se šesti variantami skvrnitosti a strakatosti. Používají se na soutěžích, při práci, na přehlídkách a na výstavách.
Původ:USA
Výška:142-152 cm
Zbarení:bílý podklad s ryzými, hnědými a černými skvrnami
Stavba těla:Kompaktní,silné nohy
Povaha:Učenlivý ochotný
Základní použití:jezdecký,drezurní,parkurový kůň vhodný i na military

Westernové ježdění

5. ledna 2009 v 16:09 | Mája |  Jezdecké disciplíny

Western

3.1.2009 11:51 | Mája
http://www.wrc.cz/foto/full/2003/22.jpghttp://www.wrc.cz/foto/full/2003/27.jpg

Western Riding Club je spojen s nejpestřejším odvětvím jezdeckého sportu - westernovým ježděním, které si u nás našlo mnoho příznivců. Od těch, kteří se snaží zachovávat romantiku dávných dob, přes nadšence, které uchvátila rychlost a odvaha rodeových jezdců, až po ty, které westernové ježdění zajímá především jako sport. Westernové ježdění - Western Riding - nabízí hned několik disciplín a vybrat si může opravdu každý. Tomu pomáhá i systém tříd a kategorií, ve kterých se jednotlivé disciplíny a soutěže vypisují. Jezdci a koně se řadí do tříd - začínající, amatér, mládež a otevřená. Postupně se mohou účastnit soutěží všech tří kategorií - "C" - to jsou vstupní soutěže pro začínající jezdce a koně a řadí se sem i přátelské soutěže. Soutěže kategorie "B" - to jsou regionální soutěže s kvalifikací na mistrovství republiky nebo WRC a konečně "A" soutěže, kam se řadí mistrovské závody - Mistrovství České republiky nebo WRC. Westernové jezdectví jako sport má tedy svou koncepci a smysl, který mu dává právě množství závodů, každoročně pořádaných Western Riding Clubem. K těm nejprestižnějším samozřejmě patří seriál kvalifikačních soutěží pro vrcholný podnik sezóny, kterým je Mistrovství České republiky. Všechny tyto akce pořádá WRC jako hlavní organizátor a díky regionálním sekcím pořádá westernové soutěže po celém území republiky.http://www.wrc.cz/foto/full/2003/20.jpg


Diplom

4. ledna 2009 v 14:54

Diplomek

4. ledna 2009 v 14:52 | Mája

Plemínkko na přání

4. ledna 2009 v 14:21 | Mája
Pro Káťu-lipický kůň
Lipicán je tak dokonale spojen s vídeňskou španělskou školou,že si téměř nelze představit jednoho bez druhého. Ve skutečnosti se však tito bílí koně
(jen zřídka se vyskytují i vraníci,hnědáci nebo ryzáci)Chovají skoro na celém území někdejší rakousko-uherské monarchie, a nejen pro potřeby
vídeňské španělské školy v Rakouském piberu. Vzdor v konfliktu bývalé Jugoslávii se dosud chová v Lipici ve slovinsku
,odkud pochází a kde drsná,vápencová divočina krasu podstatně ovlivnila jeho charakter a dala mu jméno. Chov lipicána se však v posledních desetiletích rozšířil
do mnoha evropských zemí a rovněž i do ameriky a austrálie.
Hřebčín v lipici:
Hřečín v Lipici založil v roce 1580 arcivévoda Karel 3týnský s cílem zásobovat vhodnými koňmi početné stádo arcivédvodských stájí ve
Štýrském Hradci a dvorní stáje ve Vídni (Španělská škola proto, že užívala španělské koně), založená o osm let dříve,sídlila ještě v dřevěné arěné
nedaleko císařského paláce.9 Španělských hřebců a 24 kklisen,představiltelů plemene, které dominovalo jezdectví až do 18
století,bylo do lipice dovezeno z Iberského poloostrova.Španělští koně se tu nejen chovali ještě po celé 18. století,ale také se dováželi
Lipicáni v postroji:
Lipicáni byli původně určeni hlavně k jezdeckému využití,poté teprve ke kočárové službě.Nyní patří k nejpopulárnějším koním do lehké zapřeže v Evropě. Tento pár byl fotografován
v LIpici,kde se tito koně chovají už 400 let.
Plece:
Lopatka je poněkud svalnatá,poněkud strmejší ale má odpovídající sklon pro využití koně v zápřeší i pod sedlem.Krk je středně dlouhý
výše nasazený, a vysoko nesený,kohoutek je málo výrazný.
Hlava:
Hlava je obvykle velmi hezká,mírně klabonosná a pěkně zavěšená na krku.Někdy se ve výrazu hlavy projevuje arabský vliv,ale většinou je celkový dojem
Španělský. - Výška:152 cm v kohoutku!
Povaha:poslušný,inteligentní,sebevědomý
Základní použití:Vysoká jezdecká škola
Stavba těla:kompaktní tělo,silná záď,suché nohy,hbitý
Zbarvení:Hlavně bělouši
Výška je i od:152-162 cm
Původ:Slovinsko