close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2009

Velký ale mírumilovný

6. ledna 2009 v 14:08 | Mája |  Odborné články a rady

Velký,ale mírumilovnýJ!


Původně koně obývali stepi.Na svobodě žijí ve stádech nebo v rodinných skupinách,skládajících se s jednoho hřebce a několika klisen a hříbat různých ročníků.Stádo vede vůdčí klisna a ochraňuje ho hřebec.Každý kůň má ve skupině své místo:jeden má postavení vyšší,druhý "nemůže do ničeho mluvit",ale všichni se vlastně cítí dobře,neboť stádo jim poskytuje tolik potřebnou jistotu. Rozepře uvnitř stáda se vyskytující v podstatě,jen do té doby,něž se utvoří společenský žebříček.Potom probíhá soužití pokojně, ani s jinými zvířaty,koně nevyhledávají spory.Svým založením jsou koně zvířata,která při nebezpečí prchají.Do boje se spouštějí jen tehdy,jsou-li k tomu přinuceni.
Celkové chování koně je určeno životem ve stádě nebo v rodinné skupině,a to ještě dnes,10 000 let po domestikaci.Původně byl kůň ideálním partnerem pro člověka.Jeho mírumilovnost a ochota spolupracovat vlastně umožnily jeho zkrocení.V dědičných vlohách koně je však zakotveno také mnoho zvláštností,které nám ztěžují zacházení s ním.Připomeňme si jen jeho sklony k lekání a plašení.
Koně se cítí dobře jen ve společnosti jiných koní.Za svůj domov nepovažují stáj nebo dokonce svůj box,ale stádo ke kterému patří.Kůň bez stáda je nešťastný a nejistý.Nikdy se nesmíří s osamělostí,nanejvýš si zvykne ji tiše snášet.Pokud jste někdy zažily jak reaguje kůň ustájený roky o samotě na nového koňského kamaráda,nebudete už nikdy věřit "expertovi",který hovoří o "návyku" či "přizpůsobení".Jezdci občas tvrdí,že svému koni nahradí společnost tím,že se mu budou "hodně" věnovat.To je ovšem předsevzetí ,které se nedá uskutečnit,pokud se nenastěhujeme do stáje a neudělme si hobby z chroustání sena! Od nás lidí je už dost velkorysé,když si denně najdeme dvě hodinky ,během nichž se našim čtyřnohým kamarádem zabýváme.Kůň však potřebuje společnost po celý den,a ne ledajakou,totiž zase koně.V krajním případě mu stačí také společnost jiných zvířat,jako krav,koz nebo ovcí.Psi,kočky a jiná drobná zvířata se jako společníci pro koně nehodí!
Pro stepní zvíře,kterým kůň je,je také velice důležitý pohyb a zaměstnání.Volně žijící koně jsou prakticky stále v pohybu,i když zřídkakdy předvádějí nějaké senzační finiše.Celý den se pomalu a klidně táhnou od jednoho trsu trávy k druhému.Tento stálý ,pomalý pohyb zajišťuje dobré trávení a vyrovnaný temperament.
Když se koně právě netoulají nebo nespí,rádi se dívají "dodálí". Milují široký rozhled,pro potěšení i kvůli pocitu bezpečí.Chováme-li je na pastvinách,většinou si oblíbí nejvýše položené místo.
Koně mají nesmírně rádi čerstvý vzduch,ať už jsou jakéhokoli plemene.Při pěkném počasí leží blažně na slunci,ale tu a tam rádi na sebe nechají sprchnout.Když fouká vítr, pozorně větří a rychleji než jindy se dají přimět k závodění nebo i k rvačce.Pečlivě zkoumají výběhy a pastviny podle nových pachů a jsou velmi vybíraví při hledání nového místa na válení.Když napadne sníh,odhrabují ho,a hledají pod ním trochu zmrzlé trávy.Pobyt pod širým nebem je pro koně nejpřirozenější věc na světě.
U koní,s nimiž se stává každá vyjížďka riskantním podnikem,protože se neustále lekají a plaší,se něco pokazilo v péči nebo ve výcviku

Stres způsobuje agresivitu

6. ledna 2009 v 14:07 | Mája |  Odborné články a rady

Stres způsobuje agresivitu


Když kůň žije tak,jak jsme si řekli v předchozí kapitole,bývá většinou klidný,mírumilovný a vyrovnaný.Život divokého koně probíhal poměrně ve stresu.O vzrušení se postaraly jen občasné útoky divokých šelem,na něž jsou koně dodnes připraveni - na každé vyjížďce,dokonce i při každé hodině v hale.Zvířata se s rozrušení odreagovávala útěkem.
Moderní jezdecký kůň žije v úplně v jiných podmínkách.Většina koní je dnes v boxech nebo jezdeckých stájích,což je pohodlné pro jejich jezdce,protože koně jsou jim tak stále k dispozici.Protože je ve stájích teplo,nenaroste koním dlouhá zimní srst,to by také komplikovalo péči o ně.V dobře udržovaném boxu koně ani nemají možnost se pořádně zašpinit.
Kůň se pro vás vlastně stal sportovním náčiním,neboť o kamarádství už nemůže být řeč,a už dávno není vyrovnaný,klidný a příjemný.Dnešní luxusní kůň má nepřetržitý pracovní stres,daleko větší než jeho majitel.Nemá totiž možnost ukončit tuto nesnesitelnou situaci výpovědí.Pokud si myslíte že je to přehnané,tak si ještě jednou rychle pročtěte poslední odstavce a vžijte se do role svého koně…
Když je váš kůň ustájen jako dnes většina koní,stojí na slámě v boxu velkém asi 3×3 metry.Přeneseno na člověka odpovídají tyto rozměry velikosti jedné toalety,s pohyblivostí jeden krok dopředu a jeden krok dozadu.Také zápach je v boxech stejný jako na toaletě. "Vůně koní",v které se mi jezdci cítíme jako doma,je vlastně zápach výkalů.Volně chovaní koně využívají velké části pastviny pouze ke kálení a příjmání potravy a na spaní mají jiné místo.Koně chováni v boxech jsou však nuceni příjmat potravu,spát a vyprazdňovat se v malém prostoru .Dělají to,protože jim nic jiného nezbývá,ale neslučuje se to s jejich založením.Neustálé potlačování přirozených pohybů pro ně znamená-právě tak jako pro ostatní živočichy stres.
Napravo i nalevo od boxu vašeho koně zřejmě stojí další koně.O společnost je tedy postaráno,myslíte si.Avšak koně oddělení od sebe mříží nemohou vytvořit žádné stádo.Nemají možnost vytvořit si mezi sebou pořadí,navzájem si pečovat o srst,postrádají jakýkoliv sociální kontakt.Kůň v boxu žije vlastně na samotce.Vidí sice ostatní vězně,může k nim cítit simpatie nebo taky ne,ale navazovat přátelství nebo řešit konflikty-to nemůže.Zatímco je od svých sousedů oddělen,máme mi k němu kdykoli přístup a můžeme s ním nakládat,jak se nám zachce.Z takové situace prakticky není úniku
V mnohých stájích smí kůň opustit box jen tehdy,když je na programu práce.Jakmile se s mí pohybovat,musí se okamžitě soustředit a reagovat na pokyny svého jezdce.Nemůže se moc rozhlížet,ale musí se nechat sebrat,tedy zaujmout postavení,při němž se jeho zorné pole ještě zmenší.Místo několikahodinové pomalé procházky nastává hodina usilovné práce ve středním až vysokém tempu.Potom je kůň možná unavený,ale málokdy uvolněný a spokojený.
Koně ustájení v boxech se jen zřídka dostanou na vzduch.Jsou nervózní a lehce se rozruší.Okolní svět je pro ně plný zvuků a jevů,na něž nejsou vůbec zvyklí,a snadno se vylekají.Lekání však vede k bázlivosti a často i k plašení.To zase nahání strach jezdci,a proto je jen zřídka s koněm venku.Kůň je pak ještě nervóznější a leká se ještě častěji-vytváří se začarovaný kruh.
Pokud u svého koně zjistíte poruchy v chování,je-li kůň agresivní,vystrašený a přehnaně nervózní,musíte mu ze všeho nejdříve zajistit optimální ustájení,odpovídající jeho plemeni.V ideálním případě to znamená venkovní ustájení ve stádě.Tam,kde to není možné,postačí každodenní několikahodinový výběh nebo pastvina společně s ostatními koňmi,pokud možno se sousedy z boxu.Pravděpodobně to ve stáji,kde je váš kůň ustájen,není zvykem,ale uskutečnit to lze téměř vždycky.Uvědomte si,že hala bývá několik hodin denně prázdná,a prostor z překážkami ještě častěji.Když váš pokus zavést pro koně o něco příjemnější řešení ztroskotá,měli byste sebrat všechnu odvahu a změnit stáj.Hledejte pro svého koně volné ustájení,třeba inzerátem.Když se trochu porozhlédnete,pravděpodobně získáte mnoho kontaktů s lidmi chovajícími koně ideálním způsobem ve vlastní režii.TI vám pak doporučí další místa,neboť rekreační jezdci se zpravidla mezi sebou znají.Samozřejmě že si můžete postavit vlastní stáj a výběh nebo ustájit koně na statku.Tam většinou nejsou problémy s nedostatkem místa.Nevýhodou zaopatření na vlastní náklady je však nejen to,že se musíte zapracovat ve zcela nových podmínkách,ale i to,že je váš kůň sám.Mnohem lepší je tedy vytvořit spolek majitelů koní,pro nováčka nejlépe dohromady s jedním nebo více zkušenými chovateli.
Venkovní ustájení pro vás zpravidla znamená víc práce.Bohužel jsou zatím stáje nabízející takové služby s ošetřováním a plnou penzí stále ještě vzácností.VE většině takových sdružení chovatelů se krmí a místuje popořadě a výsledkem je,že na čerstvý vzduch přijdou častěji nejen koně,ale i vy.
Bohužel se v blízkosti takových stájí jen zřídka vyskytuje krytá jízdárna,takže se zvláště v zimě málokdy dostane k ježdění.Tuto nevýhodu však převažují výhody-spokojení,vyrovnaní koně,lepší kontakt mezi jezdcem a koněm,pohyb a čerstvý vzduch pro oba.Další výhodou ustájení ve vlastní režii jsou mnohem nižší náklady než při běžném ustájení.Pokud se jen těžko obejdete bez haly,uvidíte,že po několika měsících ušetříte na jeden ojetý přívěs-a můžete vyrazit.
Nemáte-li vlastního koně a zdá se vám,že vaše problémy při ježdění souvisí s nervózními a stále stresovanými koňmi,dejte si rovněž inzerát do odborného časopisu nebo do novin.Hledejte konkrétně podíl na ježdění koně chovaného správným způsobem nebo nejdříve kontakt s rekreačními jezdci.Většinou mají chovatelé venku ustájeno více koní.Když se vám podaří je přesvědčit,že máte koně rádi a že přijatelně jezdíte,najdete možná nejen nové přátelé,ale i příležitost k ježdění

Správné přístřeší+.....

6. ledna 2009 v 14:06 | Mája |  Odborné články a rady

Správné přístřeší pro koně:


°venkovní ustájení nebo venkovní box,např. s výhledem na dvůr
°denně několikahodinový výběh,v letě pokud možno pastvina
°možnost kontaktu s jinými koňmi
°čerstvý vzduch místo stájové zatuchliny

Agresivita-příčiny a náprava


Když kůň reaguje na člověka agresivně,má to většinou dva důvody:
1) V mládí se nenaučil uznávat člověka jako svého nadřízeného.
2) Bojí se lidí a útočí,když je zahnán do úzkých a nevidí jinou možnost záchrany.
S první situací se setkáváme hlavně u poníků.Jejich často neznalým majitelům připadala agresivita tak dlouho roztomilá,až jim přerostla přes hlavu.Chování poníků lze jen těžko napravit,a když,tak to dokáže jen odborník.Někdy reagují i provozní koně na některé lidi agresivně.Ze stále nových a nových začátečníků,které mají naučit jezdit,jsou tak rozrušení,že se snaží se vymanit,vyhrazují nebo se ohánějí.Zkušení jezdci to umí uvést do pořádku krátkým potrestáním . Ti nejistí by se měli takovým koním vyhnout.Pokud v jezdecké škole,kterou právě navštěvujete,reaguje agresivně více koní,měli byste ve vlastním zájmu změnit stáj,jistě tam totiž není něco v pořádku,pokud jde o ošetřování a výcvik koní.
Zda se jedná o druhou příčinu agresivity, poznáte např. podle toho,že se kůň před vámi uchýlí do nejvzdálenějšího koutu boxu,že je ztuhlý v zádech a stahuje ocas mezi nohy.Takoví koně bezpodmínečně potřebují klid,optimální péčí a trpělivého majitele,který by jim pomohl znovu si vytvořit důvěru k lidem.Potrestáním to v tomto případě nevyřešíme.
Při zacházení s koňmi se zásadně vyhýbejte tomu,že je budete zahánět do kouta nebo jim jiným způsobem nahánět strach.Vyděšení koně,kteří nevidí jinou možnost úniku,někdy reagují agresivně. Proto vždy na koně mluvte,když se k nim blížíte zezadu. Když potřebujete vyvést koně z boxu,nejdřív ho zavolejte nebo nalákejte na pamlsek, aby se k vám sám obrátil a mohli jste mu nasadit ohlávku.

Nevzdávejte se svých snů!!-1

6. ledna 2009 v 14:05 | Mája |  Odborné články a rady

Nevzdávejte se svých snů!


Nyní jste snad již schopní posoudit váš jezdecký problém s větším přehledem.V následujících kapitolách najdete mnoho rad o doporučení.Hlavní je,abyste při všem,co s koněm v budoucnosti podniknete pro své i jeho dobro,byli šťastnější vy i kůň a abyste sledovali své původní sny a cíle.Dnešní jezdecký sport nabízí téměř neomezené možnosti.Nikdo nikoho nenutí,aby jezdil a choval koně stejně jako jeho soused.Cílem vašeho snažení by tedy měl být váš dobrý pocit a spokojenost vašeho koně.



Co bychom vůbec měli vědět o koních!..

6. ledna 2009 v 14:02 | Mája |  Odborné články a rady
Když je v knihách a časopisech řeč o koních často se opojuje "sportovní kamarádství" se čtyřnožcem.Málo kdo si však při tom klade otázku,co partnerství skutečně znamená a co k němu patří,aby tak mohl být vztah mezi jezdcem a koněm skutečně označen.Přátelství-ať už mezi dvěma lidmi nebo mezi člověkem a zvířetem-může být trvale harmonické jen tehdy,když se všichni zúčastnění k sobě chovají úctou,berou navzájem ohledy a akceptují odlišnosti v povaze toho druhého.Koně se zpravidla naučí už jako hříbata dávat si pozor na zvláštnosti člověka.Od prvního dne života se jim více či méně laskavě vysvětluje,,že se s lidmi nemůže zacházet jako se sobě rovnými.S lidmi nelze hrát žádné drsnější hry,neboť nemají tak robustní postavu jako koně.Do lidí se nekouše ani nekope a uznává se jejich vyšší postavení,i když někdy mají trochu zvláštní způsob obrany.Koně akceptuje náš odlišný způsob pohybu a dorozumívání a snaží se porozumět našim povelům a vyjít nám vztříc.Oproti tomu se mi lidé často vůbec nenamáháme zabývat se zvláštnostmi našich koní.Když si sedneme na koně,očekáváme od něj,že bude rozumět našim pomůckám a poslechne.Nelámáme si hlavu z důvody,proč to třeba neudělá.Abychom mohli jezdit,kdy se nám zachce ,mají mnozí z nás ustájené koně v praktických stájích přímo u kryté jízdárny .Koně nám musí být stále k dispozici.Jejich soukromý život neuznáváme.Lidé,kteří plánují svým koním život,se často řídí pouze vlastními představami o zdravém životě.Máme rádi teplo,a proto jistě uděláme koním radost teplou stájí.Protože si rádi užíváme volného dne,dopřejeme i jezdeckému koni pravidelný den volna.Koně nejsou žádní peciválové ani jeskynní tvorové jako my lidé.Kůň je zvíře pastevní ,stádové a stepní.Má své vlastní představy o šťastném životě,a pokud chceme vytvořit skutečně harmonické partnerství-což je předpoklad pro uvolněnou a bezrizikovou jízdu-musíme se naučit tuto skutečnost akceptovat.(Při plánování života s koněm se majitelé řídí často jen vlastními představami o štěstí)JKoně mají vlastní představy o štastném životě.!

Proč chceme vlastně jezdit?

6. ledna 2009 v 14:01 | Mája |  Odborné články a rady
Je mnoho jezdkyň a jezdců,kteří se při provozování svého sportu necítí dobře.Se smíšenými pocity jedou za svým koněm a někdy jsou dokonce rádi,když za ně někdo převezme povinost koně opohybovat.Důvody ke stísněnosti která někdy vyústí v opravdový strach,často ani neumějí vysvětlit.Co¨si se v jejich jezdecké kariéře nevydařilo,ale není jasné co.Bylo to trenérem,koněm nebo vlastní neschopnosti?Tito jezdci se většinou při objas'novánípodobných otázek pomoci nedočkají.Jen málo kdo o svých problémech mluví,nebot' strach a nejistota při zacházení s kon'mi platí ve většině jezdeckých klubů za zbabělost,neschopnost a slabost.Zejména slabost,at' už si pod tím slovem představíme cokoliv,je v mnoha jezdeckých kruzích terčem posměchu.Zatímco každý bez komentáře,jak to pak Novák svému koni,,konečně nandá"hned se začne šuškat,když paní 3ebestová nechce se svým ,už tak nervózním koněm skákat přes další překážku.Strach,že budeme považováni za ,,slabocha",často ovlivňuje utvářející se vztah mezi jezdcem a koněm.Věnovat se zvířeti déle,hladit ho,drbat a podobně-to se vlastně toleruje pouze u děvčat.U dospělých je to považováno za projev slabosti!

Jezdectví se musíme naučit!-1

6. ledna 2009 v 13:58 | Mája |  Odborné články a rady
Jezdectví paří k nejobtížnějším sportům vůbec.Mistrné umění vyžaduje dokonalé ovládání těla, zvláště když chceme zvládnout klasickou drezuru.Než se jezdec na tolik zdokonalí aby byl v každém sedle "jako doma" nebo aby ovládl svůj sport alespoň tak,že sám bude moci provádět výcvik vlastních koní- to trvá roky. I profesionál mívá často potíže.
Mnoho lidí tento dlouhý proces cvičení a učení nechápe.Neúčastnili jste se minulé dovolené úspěšně kurzu plachtění?Necítili jste se po absolvování horolezeckého kurzu již jako dobyvatelé hor? Nezvládli jste během dvou týdnů základy sportovního potápění?Ale ano,a bravurně.A teď vám bude někdo vykládat,že potřebujete 3 roky ježdění na to,abyste seděli na koni správně?
Většina začátečníků přivádí na jízdárnu sen o cvalu do dáli.Zvláště dospělí mají pramálo chuti k nekonečným tréninkům v hale,představují si jen volnou jízdu přírodou.Málokteré jezdecké školy jsou však zařízené na to,aby rychle připravovali začátečníky na terén.Jejich výcvikový program je zaměřen na výuku jezdeckého stylu vyžadovaného při běžných závodech.K tomu potřebný sed se lze jen těžko naučit.Než se jezdec naučí správně zareagovat na každé uskočení koně,tedy instinktivně přitlačit kolena,hluboce zasednout,vypnout se v kříži a přitáhnout otěže to potřebuje léta výcviku.Příslušné vybavení,drezurní sedlo nebo běžné (univerzální) sedlo poskytují začátečníkovi jen málo opory.Koně,na nichž se provádí výcvik,nejsou zkušení v terénu,navíc jsou často nervózní .Proto většina jezdeckých škol buď vyjížďky nenabízí vůbec,nebo pouze pro zkušené jezdce.Kdo nemá chuť účastnit se léta halových hodin,během nichž dosáhne jen mizivých pokroků díky stále novým trenérům,špatně vychovaným koním a nedostatku pedagogické koncepce,může se tomu vyhnout tím,že si koupí vlastního koně .Zvláště dospělí mají již po několika hodinách jízdy chuť rychle si pořídit vlastního koně.Nechtějí nakonec nic jiného než si "trochu zajezdit venku".A myslí si že jim na to vystačí jejich znalosti kroku,naklusání a nacválání. Ve skutečnosti to tak není.Mnoho problémů vzniká právě z falešných představ o tom, co to vlastně je jezdectví, z toho, že se někdo rozhodne pro nesprávný styl,, který se rozchází s původními záměry.

Důvěrka za Důvěru

6. ledna 2009 v 13:57 | Mája |  Odborné články a rady

Důvěra za důvěru


Hlavním znakem vašeho partnerství s koněm by měla být důvěra-ovšem vždy v rámci daného pořadí.Jak už jsme řekli,koně žijí na svobodě v přísně dodržované hierarchii.To jim dodává jistotu.Vědí,že vůdčí zvíře je ochraňuje ,volí bezpečné cesty,alespoň na koňské poměry,že jiný kůň neustále hlídá,když spí a tak dále.Také styk s jezdcem a ošetřovatelem je pro koně otázkou hierarchie.Kůň uznává člověka jako "vůdčí zvíře",které určuje směr,zajišťuje bezpečí a dopravu,která je pro domestikované zvíře velmi důležitá.Kůň se zpravidla naučí již od mládí respektovat člověka jako svého nadřízeného.Není tedy třeba mu svou převahou neustále "strkat pod nos",hrozit mu nebo na něj křičet.Lidé kteří tak s koňmi zacházejí,vlastně prozrazují vlastní nejistotu.Většinou mají právě ti "nejpřísnější jezdci" největší stach.Ve skutečnosti se bojí,že zvíře jejich strach pozná a že by se mohlo za tělesné i duševní týrání mstít.Koně skutečně poznají každou "slabost" a strach jezdce i ošetřovatele,ale jen málokteří toho využijí.Agresivita bývá jen zřídka následkem příliš tvrdého nebo nedbalého zacházení.Častěji dochází ke ztrátě důvěry.Koně přestanou věřit,že jim jejich neschopný "vůdce" zajistí bezpečnost.Reagují nervózně,ustrašeně,lekají se a plaší.
Musíte si uvědomit,že kůň od vás vyžaduje v každé situaci jasná rozhodnutí a pokyny.Podřídí se vám,protože jste rozumnější a uvážlivější,a když ho nezklamete,udělá to rád.Vůbec vás neubude,když budete se svým koněm přátelsky zacházet,když ho občas pohladíte a nakrmíte.Představa že nadřízený nemusí o svého podřízeného pečovat,je pouze lidská.Koně tímto způsobem nepřemýšlejí.
Koně mají velmi jemný smysl pro rozpoznání vaší nálady.Když se k nim blížíme křečovitě a se strachem,okamžitě to poznají. Strachu a křečovitosti se bohužel jen tak nezbavíme.Pokud takovými pocity trpíte,měli byste se pokusit postupně je odbourávat. "Lámáním přes koleno" nic nevyřešíme.
Když se tedy koní trochu bojíte,buďte ujištěni, že je to zcela normální.Koně jsou velká a impozantní zvířata . Kdyby chtěli,mohli by být pro nás nebezpeční. Na tom že potřebujete nějakou chvíli,abyste se o jejich mírumilovnosti přesvědčili, není nic směšného. Nejdříve si najděte zvíře,ke kterému máte skutečně důvěru,spíše staršího a menšího koně.Na mnoho lidí působí poníci důvěryhodněji než velcí koně;to je také normální.
S tímto koněm pak provozujte jen to,na co si troufáte.nejprve mu věnujte řádnou péči. Vyhřebelcujte ho,podrbejte tam,kde to má rád,a trošku ho povoďte.Nic si z toho nedělejte,když pozná,že z něj máte trochu strach. Dospělý a dobře vychovaný kůň rád převezme roli "učitele"..Ze začátku se vyhýbejte mladým,dosud nejistým koním,a hlavně pak problematickým koním.Zásadně nejezděte na koni,s kterým jste se před tím neseznámili při ošetřování. Není-li ve stáji ani jeden kůň,kterému byste mohli důvěřovat,najděte si raději jinou stáj.
Když už koně vlastníte a někdy se ho bojíte,postupujte následovně: Nejdříve zajistěte ideální podmínky pro ustájení;při nejmenším jeden z vás by měl být před jízdou v pohodě!Potom začněte z prací na ruce.podnikejte společně procházky.Brzy zjistíte že je to velmi uspokojující pocit,když se vám poprvé podaří přivést koně,k něčemu čeho se před tím bál. Oslavujte takové první úspěchy ,jsou stejně cenné jako vítězství na závodech,ale oslavujte je u svého koně, ne v klubové vinárně . Nic tak nezlepší vztah jezdce a koně jako nenucený pobyt ve výběhu nebo na pastvě! Existuje mnoho opatření,která upevňují důvěru mezi jezdcem a koněm. Pokud si na to sami netroufáte, Můžete absolvovat speciální kurzy které jsou po celé republice velmi známy


Všestranost!!-1

6. ledna 2009 v 13:53 | Mája |  Jezdecké disciplíny
Jako mnoho jiného v historii jezdectví má i soutěž všestrannosti koně neboli military mnoho z vojenských zkoušek vytrvalosti, rychlosti a ovladatelnosti koně, stejně jako schopností jezdce. Ve Francii se tyto soutěže nazývají "concours complet" a prvním z nich byl Campionat du Cheval d'Armes


Třídenní soutěž
První olympijská třídenní soutěž byla vyhražena pouze důstojníkům. Bylo to ve Stockholmu v roce 1912 a vyhrál domácí jezdec. Civilisté se této soutěže začali zúčastňovat až po druhé světové válce a od této chvíle se tento sport začal vyvíjet velmi dramaticky. Největší podporou tohoto odvětví se stalo založení Badmintonského závodu vévodou z Beaufortu na jeho pozemcích v Gloucestershiru, v roce 1949. Tyto soutěže mají řadu tříd, od stupně Z pro nováčky, který je jednodenní, až po nejtěžší stupeň T, kde soutěží koně nejvyšší kvality a často dosahují rekordů.

Zkoušky
Během třídenní soutěže absolvují kůň i jezdec různé zkoušky. První je na řadě zkouška drezurní, která probíhá první den. Druhý den je terénní zkouška, kdy koně čekají dvě klusové fáze, steeplechase a crosscountry (krajinná jízda). Na obou tratích jsou četné umělé překážky. Steeplechase bývá dlouhá asi 3 km, se třemi překážkami na kilometru. Před krajinnou jízdou je povinná 10 minutová přestávka. Krajinná jízda měří nejméně 7 km a mívá až 32 skoků. Třetího dne probíhá zkouška z parkurového skákání a před ní zkouška kondiční.v Paříži roku 1902. Tato soutěž obsahovala drezurní část, steeplechase, třicetimílový závod po silnicích a stezkách a nakonec skokovou zkoušku.

Pólo

6. ledna 2009 v 13:52 | Mája |  Jezdecké disciplíny
PÓLO:
Pólo, které se hraje většinou v trysku je nejrychlejší hra na světě. Jistá forma póla se hrála již před 2 500 lety v Persii a v Číně
a hráli ji muži i ženy. Nazývala se changar - to je v Persii pálka. Název pólo pochází od tibetského slova pulu - míček. Britští vojáci a civilisté
sloužící v Indii v 19. století si pólo oblíbili a dovezli je do Evropy. Britské pólo se hraje na ponících vysokých 124 cm a pocházejících
ze státu Manipúr mezi Assamem a Burmou, kde je to národní hra. Pólo se v Argentině hrálo poprvé v roce 1877, ale do roku 1930 se tato země stala světovou velmocí číslo jedna v tomto sportu. Argentinští koně, kříženci plnokrevníka s původním domácím criollem, jsou nejlepší na světě.
Pravidla:
Pólo poníci mohou mít libovolnou výšku. Tým tvoří 4 jezdci a další dva náhradníci jsou připraveni na koních. Hříště měří 275 x 180 m a je značeno střední čarou a penaltovými čarami ve vzdálenostech 27, 36 a 108 m od základní čáry. Hraje se vrbovým míčkem proháněným brankami vysokými 3 m a širokými 7,3 m. Padne-li branka, hráči si vymění strany. Hráči jsou handicapováni podle svých schopností. Při pólu vysoké úrovně se uhraje až 19 branek, u střední 15 až 18 branek. zápas se dělí na chukkas, kterých je pět ve vrcholných zápasech, v obyčejných čtyři. Poníci se mění po každém oddíle a žádný z nich nenastoupí do zápasu podruhé. Penalty se střílejí za každou chybu, jako za nebezpečné křížení dráhy soupeře nebo srážky. Je také zakázáno najíždět na soupeře bez míče nebo hákovat jeho pálku.

Foto Póla

6. ledna 2009 v 13:46 | Mája |  Jezdecké disciplíny

http://www.sportovni-hry.com/foto/polo/19.jpg
http://www.bbc.co.uk/cult/ilove/royalty/gallery/640/polo.jpg
http://www.michiganhorsesports.com/images/polo/polo_5590web.jpghttp://www.investujeme.cz/cs/images/content/clanky-text/konske-polo/polo-2008-8.jpg



VOltiž-cvičení na koni

6. ledna 2009 v 13:46 | Mája |  Jezdecké disciplíny
Do voltižního oddílu jsou přijímány zpravidla děti kolem věku 6 let. Podle výkonnosti jsou zařazeni do kategorií A**, A* (junioři), B, C, D.
V kategorii "D" cvičí děti jen v kroku a zjednodušené varianty cviků.
V kategorii "C" cvičí polovinu cviků povinné sestavy ve cvalu a druhou, náročnější polovinu, v kroku. Volná sestava se v obou kategoriích cvičí v kroku a je složena pouze z dvojic.
Schopnější cvičenci postupují do kategorie "B".Povinná i volná sestava se cvičí celá ve cvalu a do volné sestavy mohou být zařazeny i cviky ve trojicích.
Vyvrcholením je postup do kategorie "A", kde už je nutné ve cvalu zacvičit všechno. Ve volné sestavě se cvičí převážně ve trojicích. Kategorie "A*" je juniorská, je omezena horní věkovou hranicí 16 let a cvičí upravenou povinnou sestavu. Tyto dvě kategorie se mohou účastnit i ME, MS a WEG (Světové jezdecké hry). Od 14 let mohou kromě skupiny cvičenci závodit také v kategorii jednotlivců
.
Povinná sestava obsahuje:
náskok, základní sed (upažení), váha (v C a D holubička), mlýn, střihy, stoj, odskok
Volná sestava se skládá:
z cviků jednotlivců, dvojic a trojic. Je složena ze statických a dynamických cviků, náskoků, seskoků a přechodů. Známkuje se obtížnost, provedení, choreografie, celkový dojem a chod koně.
Postroje:
  • voltižní obřišník - voltižní obřišník je vybaven dvěma záchytnými oblouky (madly), pro to, aby se jezdec například při obratech mohl přidržovat. Pod voltižní obřišník se klade dečka, aby se neodřel hřbet koně.Po jeho straně je kožená smyčka, která někdy zastává funkci třmenu.
  • vyvazovací otěže s gumovým kroužkem - vyvazovací otěže se upevňují k obřišníku a zamezují koni zvednout hlavu, což by způsobilo vyklenutí hřbetu a nevzhlednost pohybů koně
Kůň na voltiž:
Člověk musí být sportovní a velmi obratný! Voltižéři, kteří se účastní soutěží, začínají cvičit již velmi brzy - a ve dvaceti letech opět přestávají! Pokud chcete voltiž provozovat jako sport, musíte mít k dispozici dobře vycvičeného voltižového koně. Plemeno není tak důležité, ale kůň musí být v každém případě pevně stavěný. Měl by mít široký, dlouhý a ne příliš citlivý hřbet a měl by být vysoký 158 až 173 cm. Musí mu být minimálně 5 let a potřebuje dobrou kondici, aby dokázal 15 až 20 minut cválat do kruhu. Kůň by měl mít klidnou povahu a hodně trpělivosti a nesmí být příliš citlivý. Jeho cval by měl být svižný, rytmický a pravidelný. Nakonec musí mít voltižový kůň i chuť jít dopředu, aby zůstal ve cvalu aniž by se musel neustále popohánět bičem.
Cval do kruhu je pro koně dost namáhavý a je proto důležité, aby se mohl po skončení lekce uvolnit a měl dostatek jiné rozmanité činnosti. Mnohé děti, které zpočátku prováděli jen voltiž, začnou později i jezdit, protože se kontaktu s koňmi už nechtějí vzdát. Voltiž mnohdy slouží také jako součást terapie při rozmanitých psychických onemocněních. Akrobatické cvičení na koni pomáhá v těchto případech upevňovat koncentraci, sblížení se zvířetem uklidňuje.


Foto Voltiž

6. ledna 2009 v 13:45 | Mája |  Jezdecké disciplíny

http://jenny.bloguje.sk/img/voltiz%20zeny%200020.jpg
http://boraderam.rajce.idnes.cz/Kone_v_akci_2006/images/P1010965.JPGhttp://www.kone.ksoft.cz/images/s_voltiz.jpg

http://www.equichannel.cz/fotogalerie/2072.jpghttp://www.solokapr.cz/obrazky/clanky/clanek-1505/detail-obrazek-1.jpg

Rodeo!:)-1

6. ledna 2009 v 13:44 | Mája |  Jezdecké disciplíny
Rodeo
O sto let později se už v USA a v Kanadě konalo na 700 těchto podniků, a to podle pravidel stanovených v roce 1936 Asociací profesionálních rodeových jezdců. Nyní má tato "kovbojská" organizace asi 5 500 členů a 3 500 "učňů", vlastních oprávnění, podle něhož mohou v jednom roce vyhrát 2 500 dolarů, i když ještě nejsou právoplatnými členy. Vrcholnou událostí je Stampede v Calgary a každoroční Národní finále rodeí v Los Vegas, kde úhrn cen překračuje dva miliony dolarů. Titul světového šampiona všestranných kovbojů získává jezdec, který zvítězil ve finále a jenž během roku získal ve vrcholových soutěží 15 prvních cen.
Klasické rodeo
Klasické rodeo má celkem šest tradičních soutěží: jízdu na osedlaném hřebci, jízdu bez sedla, jízdu na býku, zápas s býkem, lasování telat a lasování družstev. Při jiných příležitostech probíhají soutěže v řízení zápřeží táhnoucích polní kuchyně, závod kolem barelů a ohýbání tyčí. Jízda v sedle nezkroceného hřebce, zlatý hřeb rodea, je velmi obtížná, ale není tak nebezpečná, jak vypadá a k nehodám dochází jen zřídka. Koně se sedlají pomocí řemene přitaženého přes bedra a slabiny. Mají široký nákrčník s pletenou smyčko, za níž se jezdec přidržuje jednou rukou. Kůň se sedlá v úzké uličce, tam na něj jezdec nasedne, odtud je otevřenou brankou na pokyn vpuštěn do arény. Přitom prudce vyhazuje, neboť se chce zbavit tísnícího řemene a tím i jezdce. Jezdec se má v sedle udržet osm vteřin a je hodnocen podle stylu jízdy, pobízení koně tupými kolečkovými ostruhami a podle náklonu nad plecí. Pohyby jezdce mají být v souladu se skoky zvířete. Každý kovboj doufá, že na něj vyjde kůň, který vyhazuje rytmicky, protože to dává lepší naději na ohodnocení, než když kůň vyhazuje a kroutí se bez určitého rytmu. Tito koně se často chovají výhradně pro rodea a někteří z nich jsou stejně slavní jako jejich jezdci. I kůň se totiž hodnotí podle toho, jak vyhazuje.
Jízda bez sedla je stejně obtížná, ale mnohem nebezpečnější. Kůň nemá uzdu ani nákrčník a jezdec se může držet jen za smyčku upevněnou k obřišníku, která mu umožňuje se na něm alespoň chvíli držet. Rozhodujícím faktorem je pro hodnocení styl. Jezdec musí sedět na vyhazujícím koni, pobízet jej nohama, aby se vzpínal a udržet se má nejméně osm vteřin.
V souladu s gladiátorským rázem původního rodea je ježdění na rychlých býcích zebu.
Vyhodnocuje se podobně jako ostatní jezdecké soutěže, ale v tomto případě musí být po ruce muži, aby odtáhli rozzuřené zvíře, když jezdec spadne.
Při zápase s býčkem potřebuje kovboj pomocníka, které mu se říká "hazer". Ten ho nutí udržet směr, dokud se nedostane do vhodné pozice, neskočí na zvíře a neporazí je. Při tom souboji se měří čas a nezřídka kovboj býčka "složí" za tři nebo čtyři sekundy.
Měření času je také velmi důležité při lasování telat, kdy jezdec musí po chycení teleterychle sesednout a zvíře svázat, zatím co kůň drží laso napjaté. V této spolupráci koně s člověkem vyniká quater, který je nedostižný v rychlosti, obratnosti a inteligenci. Quatrové se také nejlépe osvědčují při soutěži družstev v lasování. Dva jezdci a jejich koně v dokonalé spolupráci znehybňují býka. Praktické uplatnění má tato týmová práce při chytání dobytka pro ošetření nebo značkování výžehem s provádí se to na všech dobytkářských rančích. Jezdec se svým koněm pracuje jako "header" (hlavoun), druhý jako "heeler" (patař). První býka zastaví chycením do lasa za hlavu a jeden roh nebo za oba rohy. Potom býka obrátí tak, aby jeho partner mohl hodit laso na nohy zvířete a chytit je tak. Oba koně pak lasa napnou a na stopkách se počítá, jak dlouho trvá, než se oba postaví proti sobě po obou stranách chyceného býka.
Závody polních kuchyní a kolem barelů
Závody polních kuchyní i kolem barelů patří k oblíbeným částem rodea. Závod polních kuchyní se považuje za žertovnou záležitost, ale je to moderní verze římských vozatajských dostihů a je asi stejně nebezpečná. Soutěží čtyřspřeží na oválné dráze, což vyžaduje mimořádnou obratnost. Závod kolem barelů je z celého rodea jediný přístupný ženám a mnohé "cowgirls" v něm dosáhly úspěchů. I pro tento závod se nejlépe hodí quater, protože je výjimečně obratný a má velké zrychlení. Jezdci závodí v obrátkách kolem tří barelů, postavených do trojúhelníku. Čas se měří elektronicky, spouští ho nos koně protnutím linie startu a cíle.
Soutěžní kategorie

Navíc ještě existuje půl tuctu soutěžních westernových přehlídkových kategorií, které se vyznačují vysokým stupněm jezdeckého mistrovství. Nejpopulárnější z nich, dosahující také nejvyššího počtu jezdců, je Western Pleasure class, kde se předvádějí chody a poslušnost koně. Trail classes jsou zase zaměřeny na rychlost překonávání předepsaných překážek, podobně jako třídy westernového ježdění. Vrcholem westernového jezdeckého umění však jsou "reining classes", které jsou protějšky evropských disciplín, ale všechny prvky se předvádějí v plné rychlosti.

Hucul

6. ledna 2009 v 13:42 | Mája |  Popis plemínek
Huculský kůň je přímým potomkem divokého koně evropského - tarpana. V roce 1972, kdy na celé planetě zbývalo jen asi 300 čistokrevných huculských koní, byl z popudu O. Leiského při Tisu - Svazu pro ochranu přírody a krajiny založen Hucul Club. Za cíl si toto sdružení dobrovolníků a nadšenců vytklo huculského koně zachránit a najít mu nové uplatnění v moderním světě. Ze skromných začátků s 5 plemennými koňmi se Hucul Club rozrostl až k dnešnímu stavu 80 čistokrevných huculských koní s velmi kvalitní genetickou výbavou a odchoval za dobu své existence více než 200 hříbat. Stal se průkopníkem světové záchrany huculského koně, pomohl prosadit zařazení huculského koně do chráněného genofondu FAO (1979) i jeho uznání genovou rezervou ČR (1993), spoluzaložil Hucul International Federation (1994) a nalezl pro hucula uplatnění v oblasti výchovy člověka ke vztahu k přírodě, v hipoterapii, zejména ortopedických poruch, ale i následků dětské mozkové obrny, některých interních poruch a pod., a dále v jezdecké turistice a terénním a vytrvalostním jezdectví. Ve všech těchto oblastech se huculský kůň pro svou odolnost, vytrvalost a skromnost i přátelskou povahu výborně osvědčil.
Ekologický tábor
Hucul Club v roce 1974 uspořádal první ekologický tábor s náplní jezdecké turistiky a od té doby uskutečnil více než 160 letních táborů a pobytů s koňmi, kterých se zúčastnilo více než 6000 lidí. V roce 1976 na své náklady zahájil jako první ve střední Evropě pod odborným dohledem prof. MUDr. K. Lewita DrSc. hipoterapii a dodnes poskytl hiporehabilitační péči téměř čtyřem tisícům postižených dětí i dospělých. Uspořádal dvě celostátní a jednu mezinárodní konferenci o záchraně a chovu huculského koně, stal se předmětem několika diplomových prací i inspirací pro knihu E. Horelové "Pojď, dáme sbohem žízni" a námětem k filmu (Brácha za všechny peníze). Huculští koně hráli ve dvou celovečerních filmech (Divoký koník Ryn, Čarodějky z předměstí) a dokonce v operetě M. Uhdeho "Hra na pohádku máje" v Karlínském divadle, kde huculský hřebec Jura sklízel bouřlivý potlesk na otevřené scéně. K obrazu Hucul Clubu neoddělitelně patří i celá řada kulturních a sportovních akcí, uspořádání čtrnácti ročníků Čs. distančního dostihu, stejně jako odborná práce při přípravě Chovatelského programu a Řádu plemenné knihy huculského koně nebo reintrodukce huculů do jejich domoviny v Karpatských horách na území dnešní Ukrajiny.
Huculští koně
Záchrana genofondu huculského koně je ojedinělým příkladem úspěšné ekologické, chovatelské i zdravotnické práce, jakou se lidstvu podaří uskutečnit jednou či dvakrát za generaci.
Od roku 1985 je Hucul Club pořadatelem Československého distančního dostihu, při kterém koně nejrůznějších plemen prokazují svoji vytrvalost při jízdách v terénu na vzdálenosti od 40 km. Při distančních jízdách je maximální péče věnována zdraví a kondici koní. Huculští koně i přes svůj menší vzrůst bývají velmi úspěšní a předčí mnohé "velké" sportovní koně.

Hipoterapie-léčebná metoda pro tělesně postižené

6. ledna 2009 v 13:41 | Mája |  Odborné články a rady

Hipoterapie


Kapitola 1: ZÁKLADNÍ OKRUHY LÉČEBNÉHO JEŽDĚNÍ

  1. Hiporehabilitace
  2. Léčebné pedagogické ježdění
  3. Rehabilitační rekreační ježdění

1. Hiporehabilitace
Základem je stimulace jezdce trojrozměrným pohybem koně. Tento pohyb napodobuje chůzový mechanismus člověka a vede k uvolnění spasticity (napětí svalu). Další stimuly jsou přenášeny na páteř, zapojením mezilopatkových a zádových svalů dochází ke vzpřímení, ovlivnění postury a tím k prohlubování dechu. Toto napomáhá k nácviku chůze, koordinaci pohybu, tréninku rovnováhy, posilování ostatního svalstva se sklonem k oslabení. Používáme zejména u dětí s dětskou mozkovou obrnou, lehkou mozkovou dysfunkcí, skoliózami, ortopedickými vadami a dechovými obtížemi, roztroušenou mozkovou sklerózou.
Pro tuto formu hipoterapie je nutná indikace (doporučení) odborným lékařem - neurologem, rehabilitačním lékařem, ortopedem.
2. Léčebně pedagogické ježdění
Je způsob jízdy na koni nebo pouhý kontakt s ním. Má zanedbatelný vliv na psychiku. Do této formy jsou odborným lékařem (psychologem, psychiatrem) zařazováni klienti s poruchami chování, neurologickými obtížemi a mentální retardací. Principem práce s pacientem v této oblasti je neustálé sledování jeho psychického stavu s využitím momentálních pozitiv pro dosažení určitého cíle. Uvědomme si, že na pedagogické cestě nejsme nikdy na konci.
U pacientů je možné prostřednictvím koně získat důvěru k pedagogovi a postupně k dalším lidem, kolektivu;
- naučit je poznání sama sebe, svých schopností a dovedností
- využívat obrovské motivace, kterou kůň pro dítě znamená
- kombinovat různě postižené v jedné skupině tím, že pomáhá jeden druhému (čištění, příprava koně před jízdou, nasedání na koně, záchrana při různých cvicích - nutnost spolupráce mezi dětmi)
- je možná jízda podle obrázků, barev, číslic, písmen (podle schopností a fantazie)
- provádět nácvik různých cviků na zemi s využitím pohybů při čištění koně, hlazení
- kůň jako motivace k překonání prvotních nezdarů
Tento způsob je vhodný jako doplňková léčba při problematických vztazích a dětí (zapojení rodičů do cvičení) a také léčba závislostí.
Rehabilitačně rekreační ježdění
Jezdecký sport rozšiřuje sportovní aktivity handicapovaných a napomáhá k jejich integraci do společnosti. Pacientům odkázaným trvale na vozík nabízí kůň svobodný pohyb v přírodě bez ohledu na překážky. Propůjčuje oči nevidomým. Některým nabízí možnost soutěžení se zdravými, tím zvyšuje jejich sebevědomí a dává smysl života ve společnosti.
Další informace pro tento obor získáte u České hiporehabilitační společnosti se sídlem v Praze a u České jezdecké federace, kde jsou k mání k dispozici Mezinárodní pravidla sportovního ježdění handicapovaných.

Fyzioterapeut a koník

6. ledna 2009 v 13:40 | Mája |  Odborné články a rady

Fyzioterapeut a kůň



Nasazení ohlávky
Kůň je velmi zajímavé zvíře. Jeho zrak, čich a zejména sluch jsou na daleko vyšší úrovni než lidské smysly. Pohyblivé ucho zachytí i zvuky, které člověk neslyší. Proto se snažte ve stáji zachovat klid,, mluvte na koně polohlasem. Zvýšený hlas nebo křik je pro koně trestem. Chcete-li přímo vstoupit ke koni do boxu nebo stání, pak ne dřív, než rázně a nesmlouvavě oslovíte koně jménem, připojte povel "ustup". Většinou jsou boxy i stání upraveny tak, aby se ke zvířeti přistupovalo z levé strany.
Pamatujte, že kůň má široké zorné pole, asi 320 stupňů, proto vidí i to, co se děje vzadu. Nedoporučuji tedy žádné prudké pohyby nebo nejistotu, nervozitu. Kůň je zvíře vnímavé, vše vycítí a vaše mávání rukama, či něčím jiným na něj bude působit jako větrný mlýn na mouku.
Už jste se dostali do boxu nebo stání, vaše ruce spočinuly na hřívě, krku, nozdrách, vaše oči se podívaly do očí koně, aby se tam nenávratně utopily? Dobře, odejděte a přijďte znovu. Tentokrát si nezapomeňte vzít sebou stájovou ohlávku. Povel "ustup" nebo jméno před vstupem do boxu je již samozřejmostí.
V klidu přistupte k hlavě. Oběma rukama nasaďte ohlávku a zapněte nátylník. Pak koně odveďte k vazáku a uvažte ho (většinou na roubík nebo karabinu).
Čištění koně Čištění koně
Potřebujete rýžový kartáč, jemný kartáč a hřbílko, hadr, hřeben na hřívu a ocas, houbu, háček na kopyta.
Koně nejdříve gumovým hřebílkem vyhřebelcujeme (krouživými pohyby). Poté vezměte rýžový kartáč, kterým vyčistíte srst a uhladíte hadrem nebo šetrněji jemným kartáčem a hřbílkem koně od hlavy přes prsa, hřbet, přední nohy, břicho, zadek a zadní nohy důkladně vyčistíme (stará, dnes málo dodržovaná zásada: jemný kartáč patří do ruky u hlavy). Nejdůležitějšími místy, která musí být zbavena všech nečistot a potu jsou místa za předními nohami - břicho tam, kde leží podbřišník (nebezpečí odpaření kůže) a spěnky - nebezpečí podlomů tj. bolestivé, špatně se hojící rány. Vlhkou houbou otřeme oči, nozdry, místa kolem řitního otvoru. Rozčešeme hřívu a ocas.
Kopyto se čistí háčkem. Pozorně si jej při té příležitosti prohlédněte. Má být dobře ošetřené, podle kvality rohoviny a potřeby okované nebo tzv. "na boso". Není li okované, všimněte si i bílé čáry (asi 1 cm od okraje kopyta - viz schéma). Toto místo a střelka jsou nejzáludnější, tam nejčastěji ulpívají drobné kamínky a nečistota. V případě špatné péče se může stát, že se kamínek dostane přes rohovinu do citlivé části kopyta a kůň začne kulhat. Většinou příčinu odhalí až přivolaný veterinární lékař nebo podkovář. Zdravé kopyto by se mělo 1x za 6-8 týdnů vystrouhat a upravit jeho tvar. Kopyta nejméně 1x za týden mažeme speciálním tukem zevnitř i vně (asi 1 cm pod korunku).
Sedlání a uzdění
madla
Sedlání a uzdění může začít až po důkladném očištění. Předtím, než přistoupíte k samotnému úkonu, uvědomte si, jak se kterým částem postroje říká. Koně uzdíme uzdečkou, uzdou, sedláme sedlem nebo madly.
K tomu neškodí uvést pár termínů, které si nesmíte plést:

Stájová ohlávka - stájovka - ohlávka k uvázání koně ve stáji pomocí vazáku
Otěže - požívají se k vedení na uzdečce
Opratě - požití při vedení tažných koní
Uzdečka - jednoduchý způsob uzdění
Uzda - složitější způsob uzdění pro práci s koněm ve vysokém sebrání, k uzdečce přidané lícnice a udidlo, podbradní řetízek, dvoje otěže - pákové a stihlové


Prosím, nezaměňujte tyto pojmy, byť jsou podobné. Pokud budete mluvit např. o uzdě a budete myslet uzdečku, je to jako byste v BMW mluvili o trabantu!
1.2009 09:01 | Mája
Teď již můžete přistoupit k samotnému úkonu sedlání a uzdění. Koně ponechte uvázaného. Vezměte nejdříve sedlo no levé předloktí, přední rozsochou k loktu. Pravou rukou přidržte zadní rozsochu a sedlo neste před sebou. Sedláme zásadně z levé strany!
Po povelu "ustup" přistoupíme ke koni, sedlo zvedneme nad kohoutek a položíme jej jemně na hřbet. Stáhněte jej po srsti dolů tak, aby mezi podbřišníkem a přední lopatkou bylo místo na jednu vaši dlaň. Je-li to tak, obejděte koně a upravte podložku pod sedlem, zkontrolujte zda nikde netlačí nebo není shrnutá. Pak můžete lehce zapnout podbřišník (nikdy nedotahujte hned "nadoraz"!). Po nasedání přistupte k nauzdění. Uzdečka visí na levém předloktí (nátylník). Rukama rozepínáte podhrdelník. Postavte se pod hlavu koně, rozepněte stájovku (odložte ji na žlab), přitom si pravou rukou podržte koně za nos, přetáhněte otěže přes hlavu, pak levou rukou podejte udidlo, pravá ruka přitom drží uzdečku asi v polovině lícnic a zároveň drží nos koně. Jakmile kůň vzal udidlo, přetáhněte nátylník oběma rukama za uši (palec vytlačuje ucho - pozor u citlivých koní!), zapnete podhrdelník, nánosník a hřívu vytáhněte nad čelenku. Postroj by měl mít všude vsuvky, dbejte na to, aby lícnice i konec nánosníku a podhrdelníku byly fixovány - kůň je upravený!
Vyvedení koně ze stáje
Zvládli jste práci ve stáji. Kůň je připraven pro vaši jízdárenskou hodinu, cvičitel nebo trenér velí: "Odchod ze stáje na jízdárnu!"
Postavte se ke koni z levé strany, sundejte otěže z krku koně, pravá ruka drží otěže asi 20 cm pod udidlem, ukazováček mezi otěžemi, levá dlaň svírá přezku otěží (tak máte koně fixovaného dvakrát, pokud by se chtěl rozběhnout, držíte jej oběma rukama).
Odchod ze stáje na jízdárnu
Otočte koně hlavou k východu a čekejte na povel: "odchod ze stáje". Ze stáje vycházejte v určeném pořadí, ve dveřích, kde není tolik místa, běžte před koněm. Jinak veďte koně kousek od sebe (pomozte si loktem) na úrovni předních nohou. Po příchodu na jízdárnu si za koněm jdoucím před vámi udržujte rozestup alespoň 3 m. (1 koňská délka). Proveďte koně po jízdárně. Pro povelu "Obrat do středu jízdárny, zastavit stát, dotáhnout, nasednout" koně zastavíte přitáhnutím otěží, pak dotáhnete podbřišník (kůň bude uvolněný). Vše se provádí u levé strany, otěže máte přitom navlečené na levém předloktí nebo vám pomocník koně podrží. Stáhněte třmeny a upravte si jejich délku (visící třmen dosahuje bez našlápnutí nohy do třmenu ke kotníku).
Nasedání
Nyní přehoďte otěže koni na krk, uchopte je levou rukou na kohoutku. Levou nohu dejte do třmenu, který jste si pravou rukou otočili proti sobě. Přitahujte se za obě rozsochy sedla a odrazte se nahoru, vložte nohu do pravého třmenu, svou vahou srovnáte sedlo a MĚKCE dosedněte do sedla. Pamatujte, že kůň má hřbet jen jeden, proto s ním mějte slitování! Máte-li pomocníka, pak vás může do sedla pohodlněji vyhodit. Postavte se čelem ke koni, rukama se chyťte za sedlo, ohněte levou nohu v koleni, pomocník vás s vaším odrazem vyhodí.
Vhodný oděv
Ještě dříve, než si sednete na koně, měl by váš oděv odpovídat požadavkům jezdecké etikety. Přiléhavé tričko nebo svetr s dlouhým rukávem, elastické kalhoty, jezdecké boty či alespoň boty s hladkou podrážkou a malým podpatkem a vaše holeně chránící kožené návleky chipsy. Z bezpečnostních důvodů oděv musí doplnit čepice.